Spojenci: špionské drama v zářivých barvách

24.01. 09:50 | Autor: David Lancz

O filmu Spojenci, který tento týden vstoupí do českých kin, se mluvilo dlouho předtím, než ho diváci měli možnost vidět. Mohl za to především rozpad vztahu představitele hlavní role Brada Pitta s Angelinou Jolie - vedle oficiálního prohlášení, podle kterého za rozchod mohly rozdílné názory na výchovu dětí, se hojně spekulovalo o Pittově románku na place s kolegyní Marion Cotillardovou. Situace o to pikantnější, že přesně takhle se pár zvaný Brangelina dal před lety dohromady.

Ovšem zatímco na plátně ve filmu Mr. and Mrs. Smith to skutečně jiskřilo, což bylo dáno i povahou rolí a laděním odpočinkově zábavného snímku, ve Spojencích k ničemu takovému nedochází. I proto, že se nejedná o akční komedii, ale seriózní drama, kde na žerty nebo vášeň není čas. Vztahy mezi postavami Pitta a Cotillardové jsou nejprve přísně pracovní, posléze mezi nimi leží obrovský stín podezření, a v této situaci se milostnému tokání propadá jen dost těžko.

Ozvěny Casablanky

Příběh začíná ve chvíli, kdy kanadský špion Max Vatan (Brad Pitt) s padákem seskakuje do pouště poblíž Casablanky, aby se spojil s francouzskou odbojářkou Marianne Beauséjourovou (Marion Cotillardová) a společně provedli atentát na nacistického velvyslance během slavnostní recepce. Už před akcí ale poruší všechna pravidla, začnou si spolu a poměr jim vydrží i nadále. Dokonce tak, že se Marianne za Maxem přestěhuje do Londýna, vezmou se a počnou dítě. Jenže je válka a ta manželskému štěstí moc nepřeje. Jakkoli to Maxovi zní neuvěřitelně, kontrašpionážní oddělení ho konfrontuje s temným podezřením...

Je vlastně zábavné, že přibližně v té samé době, kdy se odehrává první část Spojenců, tedy v roce 1942, se v baru U Ricka setkal Rick Blane s "českým odbojářem" Viktorem Lászlóem a jejich společnou láskou Ilsou Lundovou. A marocké pouštní město je ještě zářivější než v oscarovém trháku s Humphreym Bogartem a Ingrid Bergmanovou. Mohou za to i české ruce - konkrétně společnost UPP, jež z velké části vytvořila všechny triky a vdechla dokonalý život exotickým kulisám Casablanky i rozbombardovaného Londýna. Ovšem na vtípek ve stylu baru Rick's nečekejte, doufal jsem v něj marně. Na to je téma příliš vážné.

Příliš chladné vztahy

Co se dá Spojencům vytknout, jsou příliš nahrubo načrtnuté vztahy mezi Maxem a Marianne. Zpočátku jsou odměřené, přísně pracovní, jak se od dvou profesionálů očekává, až potud vše v pořádku - ale kde se vzal ten zlom, kdy se Pitt zadívá na Cotillardovou a řekne: "Pojeď se mnou do Londýna a staň se mojí ženou"? Na základě jednoho milostného vzplanutí v autě uprostřed písečné bouře? Nebo kde? V tom Spojencům chybí trochu větší propracovanost, příliš seriózně to nepůsobí. A ani v závěru, kdy Max v sobě svádí souboj mezi láskou a důvěrou, se už situace nezlepší.

Naštěstí formálně všechno ladí. Režie Roberta Zemeckise je jistá, přesně jak se očekávalo (nakonec u tvůrce Návratů do budoucnosti, Forresta Gumpa nebo nedávného Muže na laně to jen těžko mohlo být jinak), sázkou na jistotu taky bylo obsazení hlavních rolí. Marion Cotillardová je skvělá (chtělo by se říct, že také tradičně, ale vzpomeňme na letošní průšvih v Assassin's Creed, kde totálně vyhořela) a totéž platí i o Pittovi. O něm vlastně nejvíc, protože navzdory tváři hollywoodského hezouna hrát fakt umí a v roli drsného zabijáka se cítí zjevně dobře, jeho "temné" chvilky patří k vůbec nejlepším okamžikům.

Utkání rozdílných poločasů

Tradiční sportovní klišé z mezititulku se ke Spojencům hodí víc než výmluvně. Film je rozdělen na dvě zhruba stejně dlouhé části, první v Casablance a druhá o něco později v Londýně. Je na nich znát rozdílný postup při formování vyprávění, takže pouštní část je klasicky špionážní příběh, anglická pasáž zase drama. Ani jedna není o moc horší než druhá, za mě ale vítězí marocká půle, která je přece jenom dějově nabitější, přímočařejší a nekomplikovaná. V druhé polovině se pak hraje s napětím, brnkáním na divácké nervy a hrátkami s falešnými stopami, tempo tak (pochopitelně) trochu zvolní a není to až taková zábava. A na Pitta se mnohem lépe dívá v akci, než jak ho sžírají pochybnosti.

Spojenci zkrátka nedopadli tak dobře, jak se z námětu a jmen režiséra či hereckých es mohlo zdát. Stále však vznikl velice solidní film, který několika drobnými odkazy připomene slavnou Casablanku, ale do popředí staví úplně jiný milostný příběh, co zasáhne do srdce stejně jako nestárnoucí klasika. Ani Rick Blane nemá s Maxem Vatanem moc společného - snad až na jedinou věc, jejíž prozrazení by se rovnalo obřímu spoileru a to by byla škoda. Za vidění ale určitě stojí.