Sexsymboly z pralesa. Návrat fenoménu Tarzan

Svalnaté ruce, liány jako vynikající cestovní prostředek a hrozivý řev vládce africké fauny. Ale také role, které otvírají dveře do Hollywoodu i do ženských ložnic. To vše se člověku vybaví při korunovaci nového pána opic, při premiéře filmu Legenda o Tarzanovi.

V roce 1875 se v Chicagu narodil Edgar Rice Burroughs, který odmala toužil po vojenských dobrodružstvích. Na vysněnou akademii ve West Pointu ho však nepřijali a od jezdectva v Arizoně vyhodili kvůli slabému srdci. A tak se vrhl na dráhu kovboje. "Rozmluvili" mu ji až zloději dobytka, kteří ho několikrát zranili. Když pak onemocněl zápalem plic při dobývání zlata, rozhodl se zažívat dobrodružství jinak: na papíře jako spisovatel. Začal s reklamami a inzeráty, později přidal povídky z venkova.

Zlom nastal, když začal v roce 1912 časopisecky vycházet první příběh o potomkovi anglického lorda, jehož po smrti rodičů vychovávají pralesní opice a který se díky své chytrosti brzy stane nejmocnějším tvorem džungle. Román Tarzan z rodu Opů se stal rychle populární, a tak hned v příštím roce vyšlo pokračování. Postupně jich bylo vydáno celkem dvacet čtyři, poslední dvě až po autorově smrti v roce 1950.

Burroughs psal také science-fiction, ale byl to především Tarzan, kdo mu přinesl slávu a peníze. Poblíž Hollywoodu pak pro milovníky svého hrdiny postavil osadu Tarzanwild.

Tarzan, hvězda Hollywoodu

Nový snímek Legenda o Tarzanovi, kterou natočil režisér několika filmů o Harrym Potterovi
David Yates, je v pořadí už téměř padesátým celovečerním snímkem s pánem opic v hlavní roli. Každému, kdo kdy oblékl bederní roušku, pověsil se na liánu před kamerou nebo daboval animovaného svalovce, se věnovat nebudeme, probereme jen nejslavnější pětici. A stejně z toho vyjde úctyhodný počet filmů, protože každý si ho zahrál hned několikrát za sebou.

Navíc se brzy ukázalo, že funguje nepsané pravidlo: kdo se objeví v roli Tarzana, stane se prakticky přes noc slavným. Výjimkou nebyl ani jeho první představitel, americký herec Elmo Lincoln, který ještě v éře němého filmu ztvárnil vládce džungle hned třikrát. A později, už v éře filmu zvukového, si v příbězích o Tarzanovi zahrál ještě cirkusáka nebo rybáře.

Svalovec s patentem

V roce 1932 odstartoval Tarzan další hvězdnou kariéru, když držitel pěti zlatých olympijských medailí v plavání, rakouskouherský rodák Johnny Weissmüller, podepsal na sedm let smlouvu se studiem Metro-Goldwyn-Mayer.

"Na konkursu bylo pětasedmdesát zájemců o roli, potkal jsem se tam i s Clarkem Gablem. Druhý den mi volali, že jsem vyhrál já," vzpomínal Weissmüller. Tvůrcům se ale nezdálo jeho jméno a chtěli, aby se přejmenoval. "Já na to, že nechci, protože mé jméno je známé, neboť jsem dobrý v plavání.,Aha', pravil producent,,tak to se nám bude ve filmu hodit'. A připsali scénu, kdy Tarzan předvádí Jane svůj rychlý plavecký styl. No a jméno mi zůstalo."

Vládce džungle si nakonec zahrál celkem dvanáctkrát, dal si patentovat slavný Tarzanův řev anebo volání, chcete-li, protože ho sám vymyslel a složil ze tří hlasů... a vyklidil pole. Na poslední filmy mu už museli vyrábět trochu bytelnější liány, přesto se ale zvládl pětkrát oženit a pronikl i na obal slavné desky Beatles Sgt. Pepper's Lonely Hearts Club Band.

Od opic k Vinnetouvi

Pětkrát ženatý byl i další slavný představitel Tarzana, newyorský rodák a v mládí úspěšný hráč amerického fotbalu Lex Barker. Po několikaleté vojenské kariéře se vydal do Hollywoodu splnit si svůj sen. Zpočátku tím ale dokázal jen to, že ho otec kvůli jeho práci vydědil a ve filmu dostával jen štěky.

Pak si ale ve studiu všiml prázdné židle s nápisem Tarzan a ujal se jí. Typově se urostlý herec s aristokratickými rysy filmařům v roce 1949 hodil. A když se ukázalo, že na rozdíl od většiny předchůdců, které museli dabovat, umí i parádně zařvat, bylo rozhodnuto.

Během čtyř následujících let natočil Barker pět filmů o Tarzanovi, které mu vynesly obrovskou popularitu. Potom se ale s velkou rolí rozloučil. Protože nedostával další zajímavé příležitosti, zamířil do Evropy. A tam podruhé stejnou chybu neudělal - když se stal Old Shatterhandem, už se ho nepustil. Role Tarzana odstartovala i kariéru Christophera Lamberta, který si ho zahrál v roce 1984. Nejvíce se mezi filmovými fanoušky diskutovalo nad překvapivou surovostí snímku režiséra Hugha Hudsona. Někomu se jeho Tarzan zdál příliš realistický, někdo tleskal. Každopádně Lambertovi otevřel dveře do Hollywoodu, které mu pak několik desetiletí držela role bojovníka ve fantasy sérii Highlander.

Tarzan ze sněhových plání

Hlavní hvězdou nového filmu Legenda o Tarzanovi, který měl premiéru minulý týden, je švédský a dnes již i hollywoodský herec Alexander Skarsgard. Skandinávská superhvězda vyhlášená opakovaně nejvíce sexy mužem Švédska.

"Tarzan je pro mě pravý superhrdina. Jen nepotřebuje pláštěnku, pomůcky nebo mutaci. Jeho superschopnost spočívá v jeho pěstích," řekl Skarsgard, který zároveň přiznal, že roli vzal hlavně kvůli otci - velkému fanouškovi Tarzana, s nímž v dětství sledoval filmy s Weissmüllerem. Skarsgard si už zahrál například v Thrierově Melancholii nebo Deníku puberťačky, nejvíce ho ale v Americe proslavila "upíří horečka", v jeho případě seriál Pravá krev. Úspěch Legendy o Tarzanovi by ho mohl přiblížit i divákům, kterým není patnáct a nevěší si plakáty upírských idolů v pokojíčku. Jak to dopadlo?

Pokud se díváme na Tarzana čistě jako na současný film, nejspíše si přiznáme, že jsme viděli lepší. Ale také mnoho mnohem horších. Každopádně jde o velký hollywoodský biják, na který se dobře dívá. Hlavnímu představiteli Tarzana věříme, krásné Jane se rádi zadíváme do uhrančivých modrých očí a užívat si můžeme i divokou přírodu a velké umění šikovných animátorů i mistrů triku.

Povedený zloduch

Tarzan toho ale moc nenamluví a tím pádem musí film takzvaně odmluvit ostatní. Margot Robbie v roli Jane to zvládá přirozeně a několikrát i úsměvně. Upovídaný vysloužilý voják, který se obrátil na tu správnou stranu (Samuel L. Jackson) už tolik nepřesvědčí. Má sice světlé chvilky, ale i takové, kdy byste se bez něho v příběhu rozhodně obešli. A místo podrobného popisování jeho nehezké minulosti by úplně stačilo jen ji naznačit.

Naopak Christoph Waltz je jako záporák Leon Rome skvělý - ostatně jako vždycky. Škoda, že divák už ho má v téhle poloze zafixovaného například z Vody pro slony nebo Nespoutaného Djanga. Tím jeho jinak skvěle zvládnutý zloduch trochu ztrácí na atraktivitě. Pokud se ale na Legendu o Tarzanovi díváte jako "tarzanovský" fanoušek a viděli jste některé jeho předchůdce, potěší vás, protože patří k těm lepším. Když totiž například Johnny Weissmüller předvádí své dokonalé plavecké umění Jane (Maureen O'Sullivan) a vystavuje se na břehu v gymnastické póze, za kterou by se nemusela stydět ani Věra Čáslavská, je z našeho pohledu jeho Tarzan spíše legrační.

U filmu to nekončí

Tak oblíbenou postavu si samozřejmě nemohli nechat ujít ani tvůrci seriálů. Vzniklo jich mnoho, více či méně dobrých. První se vysílal v letech 1966-1968, měl třicet sedm dílů a Tarzanem byl mimořádně pružný Ron Ely. Měl skvělou kondici, takže většinu Tarzanových kousků prováděl osobně, ostatně z natáčení si odnesl na dvě desítky zranění včetně dvakrát zlomeného ramene a několika lvích kousnutí.

Divadlo počítá s Tarzanem už od roku 1924, kdy ho začali hrát na Broadwayi. V roce 1976 vznikl na motivy opičího muže první muzikál a další "spáchal" Phil Collins v roce 2006. Vznikla pochopitelně i dlouhá řada komiksů. Nejznámější je asi ten od Joea Kuberta z let 1972-1976, ale za podívání stojí třeba i Red meat: Earl Tarzanem. U nás pak obrázkový seriál Jaromíra Kyncla a Gustava Kruma Tarzanův návrat, který vycházel ve čtrnáctideníku Zápisník v letech 1968-1969 a dočkal se i dvou knižních vydání.

K Tarzanovi se vyjádřili samozřejmě i další Češi. V roce 1926 napsal Zdeněk Matěj Kuděj parodii Tarzanova babička a v roce 1956 publikoval Josef Nesvadba povídku Tarzanova smrt, v níž se zabýval nacismem. Pochopitelně existují i sběratelské figurky, počítačové hry nebo dokonce tarzanovské porno. Ze záplavy těchto příběhů se svalnatými a odhalenými Tarzany vystupuje parodie, kde v roli vládce džungle "zachraňuje" hned několik Jane Rocco Siffredi, někdejší pornoherecká superstar. Ten se se nedávno po padesátce vrátil do branže, takže kdoví, třeba bude i porno pokračování Tarzana.

Chuligáni z pralesa

Tarzan se jmenuje i chovný kůň nabízený k reprodukci, plně nastavitelný celotělový postroj pro lezení v lanových parcích i drsní olomoučtí fotbaloví chuligáni. Věřím, že ti se při výběru svého názvu inspirovali láskou ke zvířatům, a nikoli faktem, že Tarzan podle vysvětlení autora znamená Bílá kůže.

A že by se někdo tímto hrdinou inspiroval a pojmenoval se po něm? U nás naštěstí ne. Ale jmenuje se tak jistý indián z Kolumbie. Tamní úřady kdysi pojmenovávaly indiány a všem psaly do průkazů totožnosti posměšná jména. Tak se z Tanka prý stal Tarzan. Mohl ovšem dopadnout daleko hůře, v jiných dokladech byla i jména jako Škrabka či Soulož.

Čtěte dále

další zprávy