Potrestali nesprávné a skutečný vrah chodí mezi námi

Dokumentární tragédie o právu na spravedlnost Kauza Cervanová řádně zahýbala slovenskou společností. Oceňovaný snímek, zařazený do programu letošního Jednoho světa, je dalším z řady dokumentů podpořených Institutem dokumentárního filmu.

Osmiletá detektivní výprava slovenského režiséra Roberta Kirchhoffa snažící se dobrat pravdy v podivně zamlženém případu vraždy mladé medičky a odsouzení sedmi, nejspíše nevinných, lidí, se stala na Slovensku nejnavštěvovanějším filmem v klubové distribuci.

Váš dokument byl vyhlášený nejúspěšnějším slovenským klubovým filmem uplynulého roku a stal se také kulturní událostí roku deníku Sme. Navíc získal ceny na festivalech v Jihlavě a Lipsku. Které z těchto ocenění vám udělalo největší radost?

Určitě to byly dvě ceny v Lipsku. Získat při vyhlašování výsledků jednoho z nejstarších festivalů na světě hned dvě ocenění je skvělý pocit. Samozřejmě mě velmi těší i ohlas veřejnosti na můj film na Slovensku. Je to určitá naděje, že se snad něco stane, něco změní. Zdá se, že mezi tím množstvím lapsusů slovenské justice a politické reprezentace je film i samotná kauza Cervanová stále jakýsi lakmusový papírek našich selhání. To, že tento snímek pochopili i v zahraničí, je důkazem jisté citlivosti k osudům jiných, ale i určitou obavou, že se to může stát kdekoli a kdykoli.

Už během natáčení jste prý dostával řadu anonymních dopisů se "zaručenými" tipy na pravé viníky. Dostal jste ale od uvedení filmu do kin nějakou opravdu zajímavou reakci, která vás sice nenavedla na skutečné pachatele, ale přeci jen otevřela obzory směrem, jímž vás předtím nenapadlo se ubírat?

Žil jsem tím případem osm let. To znamená, že jsem s ním vstával i usínal. Filmu se dá vyčíst ledaco, ale ne to, že podsouvám lži. Každá informace je prověřená. Samozřejmě se našla spousta "dobráků", kteří mají patent na pravdu a vedli mě do dalšího bludiště. Musel jsem se až smát vlastní zarputilosti. Prověřoval jsem si totiž všechno. Každou stopu, pokud to šlo. Po premiéře filmu se ozvalo nezávisle na sobě několik lidí z jednoho malého města a upozornili mě na stopu, o které jsem nevěděl. Předal jsem ty informace lidem, kteří se ještě stále pokouší případ vyšetřovat. Pokud jde o mě, samozřejmě mě to zajímá, ale už si od toho chci odpočinout.



Dostáváte také emaily s nenávistnými reakcemi typu "proč vytahujete na světlo dávno uzavřenou kauzu" či "proč se zastáváte odsouzených"?

Ty dopisy jsou mnohem nenávistnější. Čekal jsem to. Raději se o ně nezajímám a anonymy už nečtu. Už během natáčení mi nepřímo vyhrožovali, že mně unesou syna. Nikdy jsem s nimi nebojoval. Pokoušel jsem se o empatický přístup a snažil se zjistit, o co těm lidem jde. Když totiž chcete přesvědčit racionálními argumenty nějakého zaslepeného blázna, neuspějete. Musíte jít přes emoce.

O vašem filmu se píše, že dodnes rozděluje slovenskou společnost. Je to mediální klišé anebo je to opravdu tak?

Všichni chtějí poznat pravdu. Je to jako náboženství. Pokud jí nepoznají, tak si jí domyslí. Takže existuje několik interpretací, mnohé z nich například vychází z propagandy, kterou v té době šířily komunistické noviny. Lidi, které ten systém poslal za mříže, jsou sociálně, emocionálně a intelektuálně úplně odlišní. To, že nakonec odsoudili skupinu a ne dva, tři lidi, fungovalo velmi dobře už během vyšetřování. Charakterová rozdílnost a pud sebezáchovy, v rámci něhož si odsouzení snažili zachránit vlastní kůži, živily mechanismus doznání a selhávání. To stačí, aby se vytvářely dohady a domněnky. Působilo to dojmem spiklenecké bandy, kterou socialistická policie a justice zneškodnila. Případ byl také patřičně prezentovaný v duchu: "Odsoudili jsme děti z vlastních řad, protože jsme spravedliví." Opravdu mi to připomíná procesy z padesátých let. Nakonec na případ dohlížel i náměstek ministra vnitra Obziny, bývalý prokurátor z padesátých let Pješčak. Jde o to, kdo chtěl vědět, jak to skutečně bylo anebo komu stačí jen mýty.

Nezkoušel jste na základě úspěchu filmu znovu oslovit vašeho prezidenta či členy senátu Nejvyššího soudu a získat jejich názor na celou kauzu?

Zkoušel jsem to několikrát. Neúspěšně. Tuhle mě například na ulici zastavil podsaditý chlápek, zjevně cholerik, a dožadoval se vysvětlení, proč jsem z něj udělal idiota. Byl to soudce Nejvyššího soudu. Vadilo mu, že jsme ho do filmu nakreslili s červenou kravatou a že jsme tím z něj udělali komunistu. Když jsem ten nedůstojný výjev viděl, začal jsem se nahlas smát. Dotyčný vypadal, že vyskočí z kůže. Soudci se totiž snaží vytvářet dojem nedotknutelnosti. Jakoby kdyby zapomněli, že byl listopad 1989. Já mám ale jako filmař a občan právo a povinnost pochybovat. Ve filmu jsem chtěl mít aspoň jednoho policistu nebo soudce. Nakonec se mi do něj podařilo dostat hlavní postavy celého případu. Za tím však byly dlouhé roky hledání, přesvědčování, telefonování a klepání na dveře.

V souvislosti s vaším filmem jste prohlásil, že celý materiál, všechny rozhovory, které jste nahrál, jste kdykoli ochotný dát k dispozici soudním orgánům. Neozval se vám třeba nějaký kriminalista, kterého vaše zpracování případu zaujalo?

Zatím se nikdo neozval. Ale případ stále čeká na stanovisko Soudu pro lidská práva ve Štrasburku. Jsem však dost skeptický. Soudci ve Štrasburku, kteří neznají pozadí, budou těžko otvírat starý případ, navíc když jsou odsouzení už na svobodě. Když jsem dělal inventuru, zjistil jsem, že část materiálu sice chybí, ale stále je tu množství záznamů a rozhovorů s lidmi, z nichž už mnozí nežijí. Nevěřím, že se u nás ještě někdy tento případ otevře. Kdyby snad náhodou soudní dvůr ve Štrasburku uznal námitky odsouzených jako oprávněné a celá věc by se otočila, znamenalo by to dlouhou řadu revizních procesů a to je skandál, který si nikdo z vysoce postavených soudců, prokurátorů (a prokurátorů, z nichž se v mezičase stali advokáti), nemůže dovolit.

Měli možnost film vidět odsouzení? Jak na něj reagovali?

Oni ten film vždy vnímali jako poslední šanci. Až v závěrečné etapě při sestřihu jsem se rozhodl zobrazit jejich příběh jako hlavní linii. Myslím, že když film viděli poprvé, byli dojatí. A to navzdory tomu, že i když je snímek poskládaný chronologicky, přeci jen se zde objevují jisté sporné momenty týkající se jejich konání, motivace, vztahů mezi lidmi i svědky. Ukazuje, jak obstály jejich charaktery. Z filmu vyplývá, že je dost obtížné představit si je jako fungující skupinu zločinců. Bojoval jsem s tím, abych se oprostil od vlastního přesvědčení, ale úplně to nejde. Takže tento film je vlastně moje svědectví o kauze Cervanová.

Zesílilo v posledních měsících vaše přesvědčení, že vrah Ľudmily Cervanové nikdy nebyl potrestaný anebo se tím případem dále nehodláte zabývat a raději byste si od něj odpočinul?

Procházel jsem poměrně složitými obdobími, kdy jsem se v tom případě úplně ztratil. Soudci například dodnes tvrdí, že jejich přesvědčení o vině odsouzených je podložené tzv. operativním spisem, na základě kterého vznesl čtyři roky po vraždě prokurátor obvinění a rozběhlo se kolo věznění a vyšetřování. Obsahuje prý odposlouchávané telefonní hovory a soukromou korespondenci, kterou zachytila Státní bezpečnost. Všechny údajně svědčí proti těmto sedmi mužům. Ale důkaz je prý nepoužitelný, protože záznamy byly vytvořené nelegálně. Říkám jim: to je teda bomba, a kde ty spisy najdu? Určitě by to uvítala veřejnost i advokáti. Odmlčeli se. Nic takového s největší pravděpodobností neexistuje. A kdyby to náhodou existovalo, tak vlastně opakovaně odsoudili sedm lidí, aniž by se s důvody mohli seznámit jejich právní zástupci. Nejsou totiž součástí spisu. To je ale v tomto případě běžná praxe. Soudci se dodnes odmítají účastnit otevřených veřejných diskuzí či konfrontací k tomuto závažnému případu a uchylují se místo toho k prezentaci svých názorů v bulváru. Tak co si o tom celém mám myslet, když ne to, že potrestali nesprávné lidi a skutečný vrah chodí mezi námi?

Netajíte se rozčarováním z fungování slovenské justice, ale také z letargie slovenských občanů. Jaká je podle vás nejúčinnější cesta, jak to změnit?

Jak to změnit ukazuje tento film. Věřil jsem, že nabídnu možnost přemýšlet nad jedním případem a osudem konkrétních lidí, že si ten příběh divák osvojí a v jistém smyslu přivlastní. Slovenští soudci jsou zatížení minulostí, vztahy a jakýmsi "profesním bratrstvím", jehož výsledkem je loajalita. Jsem přesvědčený, že se to týká většiny slovenských soudců. Chybí mezi nimi intelektuálně a morálně pevná autorita s jasným postojem, jako byl např. v Čechách Dr. Otakar Motejl - mimochodem během normalizace advokát jednoho z odsouzených v kauze Cervanová. Obávám se však, jak je vidět ze společenského vývoje a zákulisí slovenského soudnictví, že se na tom nic nezmění. Změna musí vycházet zevnitř, musí přijít od soudců. Mohou je k ní vyzvat jedině lidé čestní, poctiví a vzdělaní. Mám několik důvodů věřit, že v tom balastě nikdo takový není. Je to zkrátka komedie.

Jak konkrétně vám pomohl při vaší práci Institut dokumentárního filmu?

Institut dokumentárního filmu je platforma, která už roky organizuje podstatné diskuze, semináře a setkání, kde je například velká šance získat podporu pro svůj film. Tato instituce si za roky svého fungování vybudovala mimořádný respekt a reputaci. Je vtipné, že před deseti lety jsem byl účastníkem prvního ročníku workshopu Ex Oriente. Takže z vlastní zkušenosti vím, že kromě možnosti koprodukce, prodeje a vývoje filmu, nabízí též skvělou příležitost potkat lidi, kteří to se světem myslí přibližně stejně jako já.

Čtěte dále

Ostravští basketbalisté ve čtvrtfinále vedou 2:1, podruhé porazili Opavu

Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...

Rekordní počet běžců letos dokončilo Londýnský maraton, bylo jich přes 53 tisíc

Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...

Festival Antonína Dvořáka Příbram chystá velkolepé hudební zážitky

25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...

Městská knihovna v Praze hledá nového ředitele či ředitelku

Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...

Český tým kuchařů uspěl na kulinářské olympiádě. Dosáhl na stříbrné pásmo medailí

Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...

Usedne Martin Šonka i do Kašparova Blériotu?

Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...

Divák jako spoluautor představení LIMINIMIL

Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...

Kultura pod hvězdami rozjíždí svůj zatím největší 13. ročník plný hvězd!

V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....

Aviatická pouť se blíží

Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.

Český lev odtajnil nominace, nejvíce bodovaly filmy Bratři a Úsvit

Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...

Recenze: Místo, kde chcete oslavu dopřát dětem i sobě!

Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...

Film Superžena se představuje v novém traileru

Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...

"Porodní rallye" Olgy Lounové a Lilii Khousnoutdinové slaví velký úspěch a vysílá jasný vzkaz ženám - zvládnete cokoliv, klidně i rallye pro chlapy a děti si taky dělejte jak chcete, ale roďte ve stoje

Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody

LENKA GRAF jako první Češka vystoupila na reprezentativním adventním koncertě v Drážďanech s věhlasným sborem Dresdner Kreuzchor

Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...

Vasilův Rubáš zahraje v pražském klubu Rock Café

Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...

Vydejte se za kouzelnou atmosférou Vánoc na nejkrásnější adventní trhy nejen v Česku!

Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...

Slavný Glenn Miller Orchestra přijede swingovat do Česka

Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...

Ice Arena Kateřinky v plném provozu. Oslaví mezinárodní den bruslení dnem otevřených dveří

Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...

Poslední hostina začíná, děsivý Den díkůvzdání se blíží

Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...

Vidlák bůůk chce zaujmout venkovem i divnoslovy

Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....

další zprávy