Pohraničí, kde všem přeskočilo

20.04. 17:17 | Autor: Jan Škoda

Nový film Agnieszky Holland Přes kosti mrtvých, který dnes vstupuje do českých kin, nedoprovází šeptanda o výjimečném zážitku. Spíš naopak. Žánrově nezařaditelný kousek měl premiéru na Berlinale, odkud si sice odvezl jednu z cen, jinak se ale dočkal spíše zklamaných recenzí. Co zklamaných. Spíše udivených.

Slavná režisérka a držitelka tří oscarových nominací totiž poslala do kin neuchopitelný tvar, jehož roztěkaná struktura nesvědčí o nějakém hlubším autorském záměru. Ledabyle poskládané motivy naopak utvrzují rozpačitý dojem z filmu, jenž se někde po cestě hrozivě rozpadl. Kosti mrtvých se odehrávají v hlubokých lesích na polsko-české hranici, kde by se měl harmonicky potkávat svět člověka a svět přírody. Jenže je to přesně naopak.

Agilní, excentrická učitelka angličtiny Dušejková bojuje s místní komunitou myslivců, v jejichž řadách se sdružuje místní honorace včetně policistů, faráře nebo šéfa nevěstince. Dušejková si myslí, že zabití zvířete je zločin a vražda, myslivci naopak nestoudně zabíjejí i mimo loveckou sezónu. Dva vyhrocené světonázory se střetnou o to víc, když myslivci najednou začnou brutálně a nevysvětlitelně umírat. Že by se konečně začala mstít samotná příroda?

Hysterická divoženka a hacker

Postarší postava Dušejkové zřetelně vystupuje proti systému prožranému korupcí, je protipólem cynického mužského světa. Mnoho sympatií si ale nezíská, protože většinu filmu působí jako hysterická divoženka. Většinu filmu, jenž tedy kvůli své názorové urputnosti neuspokojí jako podobenství boje proti systému. Nefunguje ale ani jako detektivní thriller z temného kraje, kde se záhadně vraždí, protože napětí je ředěno bizarním humorem i flashbacky do minulosti několika dalších místních outsiderů, kteří se kolem Dušejkové motají.

Hollandovou jako by místy zajímala "animálnost" hlavní hrdinky, která klidně zachrochtá na zatoulaného divočáka, a s entomologem v podání Miroslava Krobota se v posteli nejprve "očuchává", její práce s ústředním charakterem ale nikdy nepůsobí koncepčně. Iluze soudržného díla pak definitivně rozbourávají neuvěřitelné momenty s mladým vesnickým hackerem, který s pomocí notebooku vyhodí celou elektrickou síť, nebo úplný závěr tvořený dalšími a dalšími scenáristickými berličkami.

Přes kosti mrtvých nevyvolají napětí, ani smích, spíše otrávenost a frustraci. Tahle fraktura by potřebovala hodně doktorů.

Foto: archiv

Autor: Jan Škoda