Oliver Stone: Cože? Já a kontroverze?!

Režisér Oliver Stone, který na filmovém festivalu v Karlových Varech převzal Křišťálový glóbus, na akci přivezl nejnovější verzi svého historického velkofilmu Alexander Veliký, slavnou gangsterku Zjizvená tvář, k níž napsal scénář, a dva díly politicky laděného střihového dokumentu Nevyřčené dějiny Spojených států. A politika jeho účast ve Varech provázela už od začátku, respektive od jeho tiskové konference.

Ve čtvrtek a v pátek jste v médiích vyvolal jistou kontroverzi, když jste na tiskové konferenci obhajoval levicové režimy, a...

Cože? O co šlo?

Obhajoval jste režimy Tita, Násira, Sukarna, Castra a dalších levicových diktátorů jako "neutrální zónu" mezi SSSR a USA. A to ve střední Evropě není úplně oblíbený názor.

Je obrovský rozdíl být okupovaný sovětským režimem po roce 1947, chápu, že tu lidé tehdejší režim nesnášeli a já jsem o něm nikdy neřekl nic dobrého. Muselo být strašné pod ním žít. Ale musím ten systém srovnat s dalšími režimy po celém světě, které se snažily narušit světovou dominanci USA. Jasně, třeba Fidelu Castrovi můžeme vyčítat spoustu věcí, hlavně ekonomických problémů, ale vede jedinou nezávislou antiamerickou sílu na celé západní polokouli. Celé generace lidí ho vynášejí do nebes - ne kvůli ekonomice, ale protože se postavil USA. To samé platí o Chávezovi nebo o dalších nezávislých režimech v Latinské Americe. USA ovládly svět. Komunismus padl, ale USA se neodzbrojily a vytvořily stejně totalitní režim jako byl kdysi ten sovětský; jen používají jemnější mechanismy než Stalin. O hodně nenápadnější, ale stále totalitní. Podívejte se na nynější skandál s Edwardem Snowdenem, který zveřejnil detaily o tom, jakým způsobem fungují americké tajné služby: celé je to o odposlouchávání, světové dominanci, kontrole, USA odposlouchávají každou zemi na světě. Tak jaký je tu rozdíl oproti komunismu?

Můžeme nadávat na Ameriku, ale mě zajímala vaše reakce na reakce na vaše včerejší výroky.

Mluvil jsem o neutrálním bloku zemí v 50. a 60. letech, protože byly nezávislé na komunismu i kapitalismu, chtěly jít svou vlastní cestou, hledat prosperitu. Ale Amerika jim to zakázala. Tak na co si teď kdo stěžuje?! Pokud někomu tahle srovnání vadí, musíme se bavit o režimech, které se na americkém kontinentu od USA odpoutaly, cítily se jako země v tehdejší Východní Evropě, jako zadní dvorek Spojených států.

Se Snowdenem tedy cítíte jistou spřízněnost?

Ano, cítím. Jde o boj proti útlaku. Snowden vytáhl na světlo fakt o tom, jak americká vláda zneužívá čtvrtý dodatek ústavy. To, že naše tajné služby odposlouchávají zahraničí, je prostě znepokojující.

Chcete o tom natočit film?

Ne, ne, teď nemluvím jako režisér, ale jako uvědomělý občan. Rád se k té kauze vyjádřím, podporuju i Assange, Bradleyho Manninga... Je velmi důležité, aby se americká vláda přestala nabourávat do našich počítačů, telefonů a serverů.

Když jsme u latinskoamerických režimů, jedním z vašich nejlepších filmů je Salvador (1986). Jeho hlavní postavou je fotograf, který sleduje hrůzy tamní občanské války. Bavilo by vás natočit o někom, kdo podobné věci zachycuje v dnešní době, kdy média fungují zase úplně jinak?

Já už média moc nesleduju. Nefungovalo by to pro mě. Nejdu po ideologii. Dovedl bych si představit zpracovat podobné téma jako dokument, ale neudělám to. Zrovna jsem dokončil jiný, Nevyřčené dějiny Spojených států, trvalo mi to pět let. A hraný film o tom natočit nechci už vůbec.

Co tedy plánujete na poli hraného filmu?

Něco plánuju, ale je to taková mochomůrka. Roste ve tmě. Zatím na ni není vidět.

Co říkáte na výběr retrospektivy, jakou pro vás karlovarský festival připravil?

Jsem s ním moc spokojený. Na Nevyřčených dějinách jsem pracoval nejaktuálněji, teď nedávno teprve běžely poprvé v amerických televizích. Pouštějí je i v jiných zemích, chtěl jsem aspoň dva díly přivézt sem, mluvit o nich. A čtvrtá verze Alexandera jde do světa příští rok, hodně pro mě znamená. Natočil jsem ten film skoro před deseti lety a konečně jsem ho dostal do stádia, kde jsem s tím spokojený. Líbila se mi i verze z roku 2007, ale tahle je o 20 minut kratší, prostě vyčištěná. Měl jsem taky výhodu, že jsem verzi z roku 2007 mohl ukazovat na festivalech a měl tak na ni zpětnou vazbu.

Chcete takhle předělat ještě nějaké svoje filmy?

Ne, to se týkalo jen Alexandera. U původní verze z roku 2004 na mě moc tlačili, neměl jsem uměleckou svobodu. A ve smlouvě jsem měl, že výsledná stopáž se musí vejít pod tři hodiny, takže se mi příběh nepodařilo vyprávět tak, jak jsem chtěl.

Na tiskovce jste říkal, že šlo taky o nešťastné načasování: původní verze šla do kin chvíli po americké invazi do Iráku a vyvolala srovnání mezi titulní postavou a Georgem W. Bushem. Jak se díváte na načasování politicky laděných filmů? Natočil jste slavnou trilogii o válce ve Vietnamu (Četa, Narozen 4. července a Nebe a země), a až právě do vaší Čety jiné slavné snímky o Vietnamu jako Apokalypsa nebo Lovec jelenů nedostávaly Oscary v hlavních kategoriích, protože prostě bylo příliš brzo.

Lovec jelenů má Oscara za nejlepší film.

Byl nominovaný.

Vyhrál. Vsaďte se.

O co?

O deset dolarů. Vyhrál. Určitě.

(Wifi radí. Lovec jelenů vyhrál. pozn. aut.)

Dobře, tak co to načasování?

V 80. letech Američané vietnamskou válku přehodnocovali a v téhle fázi hlavně oceňovali americké vojáky. Vznikaly filmy sice realistické, ale stojící vždy na americké straně. Plynuly z určitého neporozumění komplexnosti toho konfliktu. Na publikum v USA zabíraly, snad kromě Nebe a země, s tímhle snímkem se Američané neztotožnili.

Byl jste se tady ve Varech podívat na své projekce?

Ano, jen u Nevyřčených dějin jsem si šel sednout jen na začátek a na konec. Alexandera jsem si odseděl celého. Užili jsme si to, byla nás tam pak na diskusi velká skupina. A vy mi dlužíte deset dolarů.

Čtěte dále

další zprávy