Obdivovaný, obdivující a jejich oběti

16.04. 21:00 | Autor: Ondřej Štindl

Trochu jako zloděj se na český trh vplíží jeden z nejvýraznějších snímků loňského roku, film Zabití Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem.

Snímek australského režiséra Andrewa Dominika rozhodně patří k těm, které je dobré vidět na velkém plátně, těm českým se ale vyhnul (s výjimkou projekcí na Febiofestu), od konce dubna nicméně bude dostupný na DVD. Macešský postoj produkční společnosti Warner Bros k filmu, v němž jedna z největších amerických hvězd (Brad Pitt) hraje jednu z největších amerických legend, je až zarážející. Snímek se dočkal premiéry až dva roky po konci natáčení, do amerických kin bylo nasazeno jen zanedbatelných pět kopií, a není tudíž divu, že v nich film moc nevydělal. Zabití Jesseho Jamese před tou premiérou prošlo radikální proměnou. Na festivalu v Benátkách byl Dominikův film loni uváděn ve verzi daleko přesahující tři hodiny, do kin (a na DVD) se dostal zkrácený na dvě hodiny čtyřicet minut. Studio prý režiséra tlačilo k tomu, aby z filmu udělal akčnější podívanou, na definitivní sestřih měl proto dohlížet Ridley Scott. Výsledný tvar skutečně působí jako kompromis - volné tempo vyprávění a lyrický až meditativní styl má Dominikův film tak výrazně zapsaný v genech, že se ho asi nemohlo povést vymýtit nějaký novým sestřihem. Krácení je na snímku přesto znát: některé pasáže jako by potřebovaly větší prostor, některá rozhodnutí hrdinů zas větší motivaci. Základ Zabití Jesse Jamese je ale natolik pevný, že ani tahle iniciativa producentů Dominikův film nezničila, maximálně ho jen trochu poškodila. To nejcennější v něm zůstalo - výborné herectví, působivé obrazy, skvělá práce se slovem a zvláštní pohled na legendárního lupiče i jeho zlopověstného vraha, který se vyhýbá krajnostem mytizace i demytizace hrdinů divokého Západu.

Pistolník z písničky

Brad Pitt a režisér Andrew Dominik při natáčení filmu. Jesse James (1847-1882) mezi těmi hrdiny patří k nejznámějším. Jak ví každý, kdo někdy pobyl u táborového ohně, James „chlapík byl, hodně lidí odpravil, vlaky přepadával rád". K jeho legendě patří i to, že přepadávání vlaků mělo v jeho případě jakýsi ideový podtext, chápal je jako pokračování války Severu pro Jihu jinými prostředky. Profilu typického psance neodpovídá ani jeho rodinné založení („Jesse ženu svou tady nechal, ubohou, a tři děcka, říkám vám"). Už za života se stal svého druhu celebritou, občas psal do novin a veřejnost, zvláště ta jižanská, v něm viděla jakousi verzi Robina Hooda pronásledovaného zlotřilými úřady (detektivové z Pinkertonovy agentury při razii na rodinné farmě Jamesových zmrzačili jeho matku). Příběh Jamese a jeho gangu byl také mnohokrát zfilmován. Prvním představitelem slavného lupiče byl ve dvacátých letech minulého století jeho syn Jesse James mladší, za zmínku stojí třeba i snímek Waltera Hilla Psanci (1980), v němž režisér do rolí bratrů Jamesových, Youngerových, Millerových a Fordových obsadil skutečné bratrské dvojice (a dlouhý zpomalený záběr elegantních jezdců proskakujících na koních výkladní skříní taky utkví v paměti).

Zavraždění Jesseho Jamese zbabělcem Robertem Fordem je adaptace stejnojmenného románu Rona Hansena. Název - pravda, ne zrovna krátký - film i knihu dokonale shrnuje. O život slavného lupiče v Dominikově snímku vlastně moc nejde, Jamesův blížící se konec je ve snímku nějakým způsobem přítomen od prvních záběrů. Jesse (Brad Pitt) je muž, který směřuje ke smrti. Vzpírá se jí a má z ní strach, který ho dožene až k paranoie, zároveň se hrozí sám sebe, ví, že si ji svým způsobem zaslouží. Nakonec po ní touží nebo ji alespoň přijímá. Jesse James je ale ve filmu především objekt, nejprve obdivu a pak úspěšného vražedného plánu „zbabělce Roberta Forda" (Casey Affleck). Ten je hlavní postavou snímku (jeho představitel sice byl nominován na Oscara jen za výkon ve vedlejší roli, ale to se člověku občas stane, když hraje ve filmu s Bradem Pittem). Dominikův film více než o Jamesovi vypráví o způsobu, jímž ho Ford vidí. Je v tom snadno rozpoznatelná analogie současného kultu celebrit, dynamika a dvojznačnost vztahu mezi idolem a fanouškem se od Jamesových dob nezměnila. Hvězda fanouška potřebuje, je s ním ráda, zároveň jím taky opovrhuje, fanoušek se ve hvězdě shlíží, stejně lačně ale může sledovat i její pád. Denní snění o tom, jak jednou zaujme místo svého idolu může snadno přejít k úvahám, jak by něco takového šlo prakticky zařídit. Ve vlastnickém obdivu často bývá zárodek nenávisti, která čeká na šanci plně se rozvinout.

Ani mýtus, ani realita

Hrdinové filmu Zabití Jesse Jamese zbabělcem Robertem Fordem. V Zabití Jesse Jamese zbabělcem Robertem Fordem by ale bylo nepatřičné vidět především nějaký aktuální společenský komentář - má k němu hodně daleko. Režisérovi Dominikovi a kameramanovi Rogerovi Deakinsovi se v něm v některých pasážích podařilo výborně skloubit slovo a obraz. Jejich dílo je velmi filmové a přitom také velice upovídané. Často se v něm používá hlas vypravěče - prostředek, kteří autoři příruček typu Jak psát, aby se to líbilo výslovně zavrhují. Ve snímku zaznějí dlouhé úryvky z Hansenovy knihy v neokázalém a velmi přesném přednesu Johna Hurta, jednoduchá a přitom působivá próza se doplňuje s lyrizujícími Deakinsovými obrazy odkazujícími ke stylu amerického klasika Terrence Malicka. To vyprávění vytváří mezi divákem a sledovaným příběhem určitou distanci, připomínají mu, že sleduje obrazy z dávných dob, dojem posiluje Deakinsem možná nadužívaná technika rozostřování okrajů obrazu, jež ho činí podobně neurčitým, podobně jako je ne úplně vybavená vzpomínka. Krajina, v níž se Zabití Jesse Jamese odehrává, je - jak se dá u filmu z Divokého západu čekat - ve své otevřenosti až monumentální (natáčelo se v kanadské provincii Alberta) a je také zobrazena s vysokou obrazovou kulturou, nikdy ale nezalehne lidi, kteří se v ní pohybují. Film je sleduje s jakousi melancholickou empatií, výrazně mu v tom pomáhá střídmá a tlumeně citová hudba Nicka Cavea a Warrena Ellise.

Robert Ford (Casey Affleck), když přišla jeho chvíle, mířil přesně. Zabití Jesse Jamese zbabělcem Robertem Fordem se schématům westernu nevymyká jenom velmi volným tempem a malou měrou akce. Na rozdíl od něj také nevytváří nebo neposiluje mýtus Divokého západu. Nezapadá ale ani do schématu obrazoboreckého antiwesternu, který se soustředil na špinavou realitu, jež se za maskou legendy někdy schovávala. Film jako by se odehrával někde na hranici mezi těmi dvěma světy. Jesse Jamese ukazuje jako vraha a krutého a arogantního člověka, občas propadajícího trudnomyslnosti a opovrhujícího sebou samým. V soustředěném a jakoby jinam zahleděném pohledu, který Brad Pitt občas upře do kamery, ve způsobu, jímž ve scéně nočního přepadení dá nohu na kolej v očekávání přijíždějícího vlaku, stejně jako v dalších okamžicích ale vyzařuje i majestát legendy. Moc, která brání členům jeho gangu na něho vztáhnout ruku, byť by se pro to naskýtala příležitost a v zájmu vlastního přežití by ji měli využít.

Jesse James čeká na svůj vlak a na svůj osud. Jeho zapomenutého vraha Roberta Forda skvěle hraje Casey Affleck jako podivně pokřiveného snílka. Kluka někdy zákeřného a prolhaného, majícího v sobě ale taky určitou nevinnost, dychtivost a zranitelnost. Není to zbabělé monstrum, jež v něm vidí nepřátelské publikum, které se v době po Jesseho smrti (krásně shrnuté v epilogu Dominikova filmu) těší na jeho pád a volá po něm. Působí spíš jako dezorientovaná, ukřivděná možnost člověka, až dojemná ve svém překvapení, když má vysněný plán jiné než očekávané účinky. V Zabití Jesse Jamese zbabělcem Robertem Fordem je možné vidět příběh dvou lidí, kteří snad nedělali jiné volby než špatné, a nakonec dostanou, co si zasloužili. Obrazy, tóny a slova, jimiž je ten příběh dvojí odplaty vyprávěn, jako by zpřítomňovaly možnost, že činy těch dvou jsou součástí něčeho grandióznějšího, než je koloběh lidského selhávání. Je snadné takovou šanci těm dvěma osudem spojeným nešťastníkům přát.