Neznámý Vlasta Burian: z komika čeledínem

09.10. 05:55 | Autor: Pavel Baroch

Musel to být neuvěřitelný pohled. Obdivovaný komik Vlasta Burian přijel coby kočí na venkovské nádraží v Krkonoších, aby naložil kufry rekreantů ROH. Za údajnou kolaboraci totiž král komiků přišel nejen o luxusní vilu, ale i o možnost hrát. Živil se, jak se dalo. Filmový historik Pavel Taussig zmapoval neznámou kapitolu Burianova života.

Na začátku vaší knihy Život za smích je fotografie, na které sedí před Hříběcí boudou v Krkonoších Vlasta Burian spolu s dalšími třemi lidmi. Všichni okolo něj se usmívají, jen Burian zrovna nevypadá moc vesele. Vyjadřuje to jeho poválečné rozpoložení, kdy měl zakázáno veřejně vystupovat a živil se třeba jako kočí?

Samozřejmě nevím, jestli tak můžeme usuzovat zrovna z této fotky. Je ovšem pravda, že po válce byl Burian opravdu v těžkém traumatu. Lidé se mu vysmívali, u soudního přelíčení plakal. Malér byl pro něj znásobený tím, že vůbec nepředpokládal, že by se mohl do takové situace dostat. Nebyl si vědom žádných prohřešků. Češi mají navíc ten dar, že herecké hvězdy obdivují, když jsou na výši, jsou jejich velcí ctitelé. Ale když se pod nimi bortí trůn, jako v té době pod českým králem komiků, najednou si začnou přisazovat. A to na Buriana hodně doléhalo.

Na druhou stranu pořádal Burian i přes úřední zákaz na Hříběcí boudě kabaretní vystoupení, hrál, a diváci byli nadšení. Chodila jich spousta i ze širokého okolí. Nebylo to pro něho jisté zadostiučinění?

Ta vystoupení vznikla spontánně. A Burian z nich měl trochu obavy, přece jen měl zakázáno hrát. Vymyslel ale takový fór. V rozsudku měl napsáno, že nesmí vstoupit na jeviště, a tak se tam nechal přinést. Představení bylo určitě víc, usuzuji tak podle toho, že peníze, které se vybraly, Burian odevzdal na obnovu místní školy.

Jaké bylo vstupné?

Buriana ani nenapadlo vybírat peníze. Lidé věděli, že to je slavný Burian, ohromně se bavili, spontánně platili vstupné, které ani nebylo stanoveno. Burian se ale obával, aby se znovu nedostal do soudních problémů, proto všechnu tržbu přesně spočítal, nechal si výsledek podepsat, a pak peníze odevzdal na rekonstrukci školy.

Čím se tedy v Krkonoších živil?

Byl takovým podomkem, děvčetem pro všechno. Škrábal třeba brambory v kuchyni, stál za barem nebo jezdil jako kočí pro rekreanty na nádraží nebo pro tovar. Jestli za to měl nějaký plat, to se nedalo zjistit. S největší pravděpodobností to pro něho a jeho manželku, která tam žila s ním, bylo za byt a stravu. Zjistil jsem, že po válce pracoval také v severních Čechách v povrchových dolech, kde vážil vozíky s uhlím. Stále ale ještě nejsou známá všechna Burianova poválečná pracoviště, neví se ani, kde bydlel, když mu zabavili jeho honosnou pražskou vilu. Ještě pořád o Burianovi všechno nevíme.

Obálka časopisu TÝDEN číslo 42.