V jedné scéně nového filmu Marie Poledňákové Líbáš jako ďábel to vypadá, že český turista okradl bohatou diabetičku v bezvědomí. Byl by to nejzábavnější a nejrealističtější moment celého snímku. Naděje se bohužel ukáže býti lichou a Líbáš jako ďábel pokračuje v nevzrušivé linii filmu pro pamětníky.
"Trochu staromódní repertoár, že?" pronese jedna z (nadbytečných) postav snímku ke konci na margo hudební produkce a přesně, byť nechtěně tak popíše jeho hlavní problém: Poledňákové novinka je zoufale stará. Působí, jako by režisérka a scenáristka byla v kině naposledy v roce 1964 a teď se rozhodla vzdát poctu filmům svého mládí.
Záclony povlávající ve vánku? Stránky rukopisu rozfoukané větrem? To působilo svěže možná v prvorepublikovém melodramatu. Vypelichaná hudba hrozí co chvíli přeskočit jako ohraná gramodeska. Vtipy? Padání ze žebříků, jízdních kol, do popelnice nebo prostě jen tak, kufr se sám od sebe otevře a vysype, trable s práškovým cukrem (co takhle hodit někomu dort do obličeje?). Exemplární starobu pak představuje linie únosu jedné z postav v Maroku. Únos sám je zoufale naivní, za unesenou se má zaplatit "penězi" v podobě rozstříhaných novin, zajatkyně je tak otravná, že jsou z ní únosci na prášky, výkupcům dodají mapu kreslenou pastelkou... Něco podobného bylo vtipné třeba v kresleném seriálu o rodině Smolíkových z roku 1978 - a už tam šlo o parodii motivů z šestákových románů.
Poledňáková je zkrátka zakonzervovaná v alternativní "realitě" sestávající způli z žánrových klišé, způli z měšťáckých přestav o vkusu. V Líbáš jako bůh, na něž Líbáš jako ďábel navazuje, byla vrcholem romantiky Paříž; tentokrát Maroko představuje vrchol exotiky. Maroko i Praha jsou zachyceny beznadějně turisticko-romantickou optikou: máme tu orientální tržiště a křivolaké uličky, kluky kopající do meruny, obrovský měsíc vedle petřínské rozhledny... Stejně barvotiskově se chovají i hrdinové: lidé se v očekávání sexu svlékají do rytmu hudby, český turista vyhrává v Maroku na piano k nadšení místních i přespolních, řidiči neparkují, ale prostě zastavují auta v historických centrech měst... Taková "realita" je vlastně neškodná: zmínění únosci nekňubové žádnou hrozbu nepředstavují.
Že je Líbáš jako ďábel neškodné, je nicméně pokrok. Líbáš jako bůh bylo otřesnou zkušeností proto, že se pokoušelo něco vypovídat o mezilidských vztazích a o podmínkách, v jakých žijí dnešní Češi, ale přitom se jako všechny filmy Poledňákové odehrávalo v až zločinecky vylhaných kulisách. Líbáš jako ďábel se o žádné poselství naštěstí nesnaží, má být jen "řachandou": postavy z předchozího dílu se poměrně náhodně hemží po střední Evropě a severní Africe a dostávají se do situací, jež mají generovat smích. Negenerují, ale snad s výjimkou těch s afektovanou semetrikou v podání Evy Holubové aspoň neurážejí.
Líbáš jako ďábel sestává z dějových linií bez souvislostí a scén bez větší návaznosti, mnohým výstupům chybí důvod k existenci ("honička" s policistou na motorce). Poledňáková nikdy nehrábne pod povrch, nikdy nic nezpochybní, nerýpne do bolavého místa, nedodá obsah, jen obšlehnutou formu. Je to pomalé, otravné, v nejlepším případě snesitelné. I na ten product placement si divák nakonec zvykne, což je možná rezignace smutná: i v tomhle filmu se totiž ke kameře obrací logem všechno, co logo má - namátkou víno, bulvár, pojišťovna, kreditky, auta, časopisy, restaurace, kávovar, čisticí prostředek, notebook... Závěrečné titulky jsou potom plné sponzorů. Jde o oslavu průměrnosti ve vkusu, v hodnotách, ve všem, oslavu ani ne bezostyšnou, protože neuvědomělou. Ale díky bohu za ni: za Líbáš jako bůh se jeden musel stydět, Líbáš jako ďábel může prostě ignorovat.
Ostravští basketbalisté podruhé za sebou ve čtvrtfinále ligového play off zaskočili obhájce titulu Opavu a po dnešní domácí výhře...
Londýnský maraton dokončilo v neděli přes 53 tisíc běžců, nejvíce v historii závodu, oznámili dnes pořadatelé. Na trať dlouhou...
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....