Kolik hlasů máš, tolikrát jsi monstrem

16.01. 07:57 | Autor: Vojtěch Rynda

S úspěchem Šestého smyslu dávno za sebou a s volnýma rukama od někdejších fanoušků, kteří netolerují jeho žánrové experimenty, má autorský filmař M. Night Shyamalan svobodu napínat nervy diváků bez zbytečných vnějších tlaků. Jeho novinka Rozpolcený je zábavnou thrillerovou etudou, která stejně jako většina Shyamalanových snímků podbarvuje strašení potměšilým humorem.

Shyamalan pracuje rychle. Tři dospívající dívky odváží z odpolední narozeninové oslavy otec jedné z nich. Na místo šoféra ale místo něj nastupuje nasupený cizinec. Vnímáme ho očima třetí z dívek, která je zjevně něčím jiná než ostatní. Bezstarostná hudba s temnou atmosférou vytvářejí silný kontrast.

Vyděšené dívky se probouzejí v provizorně vybaveném pokoji s koupelnou. Přichází k nim stroze upravený únosce, nic nevysvětluje, jednu z nešťastnic vytahuje z místnosti, po chvíli ji vrací. Střih do jiného příběhu, jiné nálady: "jiná" dívka, Casey, vzpomíná na to, jak ji otec coby pětiletou učil lovit v divočině. Střih zase jinam: strohý muž teď vystupuje jako afektovaný módní návrhář a zřejmě je na konzultaci u své psycholožky.

Co s tím? Shyamalan má všechny vyjadřovací prostředky pod kontrolou a velmi úsporně a disciplinovaně jimi divákovi dávkuje informace. Nejde o nic samolibě rafinovaného nebo dokonce o vypravěčský podvod, nýbrž o velmi "sebeuvědomělou" naraci. Jako u většiny dobrých thrillerů a detektivek spočívá divácká rozkoš při sledování Rozpolceného ve skládání střípků příběhu (zde spíš situace) a v potvrzování si/vyvracení hypotéz, o co vlastně jde.

Základní zápletka je veřejně známá. Muž se ve skutečnosti jmenuje Kevin a léčí se s rozdvojením osobnosti. Rozdvojení je slabé slovo: v Kevinovi koeexistuje třiadvacet různých osob, vedle únosce Dennise třeba devítiletý Hedwig nebo nelaskavá žena jménem Patricia. A vypadá to, že se zrovna klube osobnost číslo 24...

Shyamalan s železnou žánrovou nutností vyrukovává s nevyhnutelnými peripetiemi: která z dívek kdy uteče, jak se stupňuje psycholožčino podezření, jak se trojice vyprávěcích linií propojí. Podobně suverénní je i forma: minimalistická hudba, strohá kamera, využívající často zneklidňujícího frontálního portrétu, a zejména přesně vymezené jednorozměrné herectví. Každá z dívek má jednu výrazovou polohu, doktorka je "klinicky" chápavá a Kevin -

- Kevin je prostě každý pes jiná ves. Rozpolcený představuje hereckou příležitost, která nešla nevyplnit jinak než lehkou nadsázkou. Stejně jako i v té nejdrsnější a nejvážněji míněné gangsterce mají mafiánští bossové rysy groteskně zkarikované, pohybují se i Kevinova alter ega na hraně parodie. Hedwig šišlá, Dennis je bubák, Barry využívá gay stereotypy a uznávaný představitel vážných rolí James McAvoy si je všechny herecky užívá. Právě jeho prostřednictvím Rozpoloceného nenápadně prosycuje Shyamalanův smysl pro humor a komediální zkratku.

Jestliže nedoceněná mnhovrstevnatá Vesnice (2004) odradila tu část filmařových fanoušků, kteří preferují efekt na první signální, a následující Shyamalanovy projekty svou nevyrovnaností testovaly důvěru těch zbylých, Rozpolcený by mohl být suveréním začátkem nové fáze režisérovy kariéry. I přes kompaktní formu je snímek překvapivě otevřený vícero směry. V poslední třetině se vydává povědomou cestou vyvražďovacích (tuzemský kanibalský Ghoul) a psychopatologických (Session 9) hororů, ale zároveň si ponechává znepokojivé množství volných motivických konců a přesahů (jakou roli v příběhu přesně měly Caseyiny vzpomínky?).

Nejednoznačné finále (a chytře zvolený český titul) pak přímo odkazuje na Shyamalanův starší thriller Vyvolený (2000) a zároveň naznačuje pokračování. Rozpolcený je výborným žánrovým cvičením sám o sobě, ale pokud se skutečně dočká "nadstavby", tím lépe.

Foto: archiv , youtube

Autor: Vojtěch Rynda