Jana Preissová: Nikdy jsem neměla hereckou ctižádost

05.02. 10:00 | Autor: ČTK

Herečka Jana Preissová, která se narodila 7. února 1948, se do paměti diváků asi nejvíc zapsala rolí provazochodkyně Anny či obětavé maminky táty chtivého Vašíka, kterého tolik lákají hory. Nezapomenutelné jsou však i její divadelní role, kterých za léta působení v Divadle Na zábradlí či v Národním divadle ztvárnila desítky a uplatňuje se i v rozhlase a dabingu.

Hrát však začala ještě dříve, než se naučila chodit. Rodiče milovali ochotnické divadlo a brali ji všude s sebou. "Bavilo mě hrát, ale nikdy jsem o divadle jako o profesi nepřemýšlela," řekla Preissová. Zajímal ji balet nebo archeologie. Také chtěla být letuškou, přestože nenávidí létání, a přihlásila se na jazykovou školu. Na DAMU, kterou úspěšně absolvovala, to prý šla jen tak zkusit.

"Nikdy jsem neměla hereckou ctižádost. Netrápilo mě, jestli tu či onu roli v divadle dostanu já, nebo kolegyně. Navíc jsem o sobě vždycky strašně pochybovala a pochybuji dodneška. Já na tohle povolání vlastně nemám vůbec povahu," tvrdí herečka, která na sebe upozornila už na škole rolí krásné provazochodkyně Anny z Menzelova Rozmarného léta (1967). I do televizní praxe skočila "po hlavě" jako Manon v Nezvalově Manon Lescaut.

Dlouho prý byla vedená jako "blonďatá naivka s přiblblým výrazem", ale její touhu po dramatických a charakterních rolích vyslyšelo Divadlo Na zábradlí kam po škole v roce 1970 nastoupila a setrvala v něm 20 let. Excelovala tu jako Grušenka v Bratřích Karamazových, Máša ve Třech sestrách či Lady Macbeth.

Také v Národním divadle, které Janu Preissovou získalo v roce 1990, vyniká její dramatický talent. Strhující byla její královna Kunhuta ve Falkenštejnovi, Raněvská ve Višňovém sadu či Marie Stuartovna ve stejnojmenné Schillerově hře. V současnosti se na prknech Národního divadla objevuje například v komedii Noční sezona, v dramatizaci slavného románu Jane Austinové Pýcha a předsudek nebo v inscenaci Křehkosti, tvé jméno je žena.

Ve filmu se do diváckých srdcí zapsala zejména jako maminka v televizních komediích Marie Poledňákové Jak vytrhnout velrybě stoličku (1977) a Jak dostat tatínka do polepšovny (1978). Pak se objevovala především v televizních filmech a seriálech. Po delší odmlce si zahrála matku představenou ve snímku Řád (1994) a za svůj výkon si odnesla jako nejlepší herečka ve vedlejší roli prestižní ocenění Českého lva.

Preissová, která několik let vyučovala herectví na Pražské konzervatoři, se věnuje i práci v rozhlase a dabingu. Díky svému kultivovanému hlasu byla oceněna v rozhlasové soutěži Neviditelný herec a dvakrát získala Cenu Františka Filipovského za dabing.

Herectví však v jejím životě nikdy nebylo na prvním místě. "Tohle povolání je jistě krásné a jedinečné, ale nikdy mi nepřipadalo důležitější a smysluplnější než rodina," tvrdí manželka neméně úspěšného herce Viktora Preisse, se kterým se seznámila již při studiích na DAMU a s nímž vychovala dva syny. Starší Martin je herec a moderátor, mladší Jan pracuje jako počítačový grafik.

Foto: ČTK/Fotobanka ČTK/Šimková Veronika

Autor: ČTK