Hvězda muzikálu La La Land: Emma Stone tančila v neoprenu

Nejvíc Oscarů získal letos muzikál La La Land. Celkem šest. Vedle režie, hudby či výpravy a dekorací byla zlatou soškou oceněna i osmadvacetiletá herečka Emma Stone. Její herecký partner Ryan Gosling, který nominaci na Oscara neproměnil, nechal nahlédnout TÝDEN do příprav filmu i svého soukromí.

Zpíval jste vůbec někdy před natáčením muzikálu La La Land?

Můj strejda imitoval Elvise, a když jsme byli se sestrou malí, tak jsme někdy vystupovali s ním. Pocházím z malého kanadského městečka, kde všichni muži z rodiny odjakživa pracovali v místní papírně, což byla pro malého kluka trochu nuda. Jednoho dne se k nám ale nastěhoval strýc v bílé kombinéze s obřím orlem na zádech a začal skvěle kopírovat Elvise. Byl vlastně prvním excelentním hercem, kterého jsem v životě potkal.

Měl úspěch?

Celá naše obrovská rodina chodila na jeho vystoupení v obchoďácích, kde to vypadalo, jako kdyby přijel skutečný Elvis Presley. Když s tím strejda sekl, řekli jsme si, že nás to chytlo a chceme pokračovat. Čas jsem na to měl, trpěl jsem poruchou pozornosti a neměl moc kamarádů. Obráželi jsme pak, co jsme mohli - svatby, pohřby, ale i módní přehlídky - a za dvacet babek zpívali. Já většinou nějaký romantický cajdák, sestra něco z Malé mořské víly.

A teď vám zpěv pomohl ke Zlatému glóbu i nominaci na Oscara. Kvůli roli v muzikálu La La Land jste se ale musel naučit také tančit. Jak to šlo?

Myslel jsem si, že se nebudu muset učit nic, protože jsem ve dvanácti tančil v jedné talentové soutěži. Ale byl to velký omyl. Člověk všechno nezatančí jen díky tomu, že jako kluk trsal disco na Everybody Dance Now. Se mnou a s tréninkem tance pro La La Land to tedy bylo trochu jako s filmem Ledové ostří, ve kterém se hokejista učí krasobruslení. Cvičili jsme s Emmou tři měsíce před natáčením, já jsem k tomu měl ještě hru na piano. Všechno se dá naučit.

S Emmou Stone hrajete po filmech Bláznivá, zatracená láska a Gangster Squad dvojici už potřetí. Jak se vám spolupracuje?

Dělat s Emmou je jako otvírat vánoční dárek. Je to super. Když jsem se dozvěděl, že v novém filmu bude, věděl jsem, že to dopadne dobře. Když jsme se spolu ale učili tančit, hrozně se potila. Tak moc, že chvilku dokonce tančila v neoprenu (smích).

Váš tři roky starý režijní debut Lost River je o svobodné matce, která se vydává do podsvětí zachránit svoje děti. Prý jste také vyrůstal bez otce, je to tak?

Jo, mám na dětství různé vzpomínky. Moje máma byla nejen svobodná matka, ale i neskutečně krásná žena. A muži kolem ní se proměňovali doslova ve vlky. Jako kluk jsem se hrozně bál, když jsem s ní šel po ulici a pořád na nás někdo hvízdal nebo kroužil kolem autem. Skoro jako nějací predátoři. Otec se o nás moc nezajímal.

Matka vás učila doma, že?

Se školou jsem měl od začátku problémy. Nechápal jsem, co mi učitelé říkají. Postupně mě přesouvali i do specializovaných tříd, protože si se mnou nevěděli rady. Moc si na to nepamatuju, jenom mi vyvstává, jak hraju šachy s klukem, co pojídá figurky. V první třídě jsem také viděl v televizi Ramba a zasáhlo mě to natolik, že jsem do školy přinesl sadů nožů, které jsme měli doma na steaky. Dokážete si představit, co z toho bylo za virvál. Později jsem ještě začal tančit, takže jsem byl opravdu za toho divného. Matka mě pak raději učila doma, což bylo úžasné. Ráno jsem se díval na Planetu opic, pak si kreslil a po obědě jsme se učili o historických bitvách.

Jaké další filmy jste v mládí sledoval?

Na žádné nezávislé nebo artové snímky jsem se nedíval. Spíš na blockbustery. Ale cítil jsem, že příběhy lidí kolem mě na plátně nevídám, že film jejich životy nereflektuje. Kolem sebe jsem viděl, jak se ve všech těch strýčcích a tetičkách pere světlá i temná stránka, ale takové mnohovrstevnaté postavy jsem z kin neznal. Inspirující pak pro mě bylo zjištění, že filmy, jejichž postavy připomínají reálné lidi, skutečně existují. A že můžu být jejich součástí.

Muzikál La La Land dostal sedm Zlatých glóbů a teď i šest Oscarů...

V Hollywoodu nemá obdoby. Není to samozřejmě tak, že by se teď netočily hudební filmy, ale nikdo nedělá originální muzikály. Náš režisér Damien Chazelle natočil před třemi lety strhující drama Whiplash (o jazzovém hudebníkovi, pozn. red.), které mělo úspěch i na Oscarech. Když se vám v naší branži podaří něco takového, můžete si pak natočit prakticky cokoli. Damien si ale nevybral snadnou cestu, žádný blockbuster, ale originální muzikál. I když věděl, že bude strašně složité sehnat peníze. Podařilo se to a vznikl tenhle sen.

Čím je La La Land jiný než ostatní muzikály?

Je to muzikál, který je určen pro stříbrné plátno. Ne pro Broadway nebo jiná divadla. La La Land vám tak připomene Zpívání v dešti, Američana v Paříži nebo staré muzikály s Fredem Astairem a Ginger Rogersovou. Má v sobě estetiku čtyřicátých let díky kostýmům a lokacím, odehrává se ale v současnosti. Takže v záběru najednou projede Toyota Prius a Emmě zčistajasna zazvoní iPhone. Staromilská romance má moderní nádech. Což pro nás bylo ohromnou výzvou - sledujete film, v němž postavy najednou začnou tančit a zpívat, ale musíte je zároveň brát jako skutečné charaktery v reálném světě. Mohlo to dopadnout strašně, protože ten film není vůbec cynický. Zajímavé také je, že jsme při natáčení obsadili skutečná místa (jako třeba dálnici, pozn. red.), kde jsme taneční scény museli odtančit v dlouhých záběrech bez jediného střihu.

S filmem slavíte úspěchy po celém světě, začalo to na festivalu v Benátkách, pokračovalo rekordními Zlatými glóby a teď Oscary.

Je to neuvěřitelné. Mluvil jsem s člověkem, který viděl La La Land už desetkrát. Je úžasné, že u diváků tak pozitivně rezonuje, protože dopředu přijetí filmu nikdy neodhadnete. Nikdy.

Důležitou roli má v La La Landu Los Angeles. Je podle vás opravdu městem, které ničí sny?

Nevím, jestli z deziluze můžete vinit město. LA je jako maják, který přitahuje snílky z celého světa. Jen málo lidem se ale sny o úspěchu v showbyznysu splní. Továrna na sny přesto pořád jede na plný výkon.

Vám se ten váš sen ale splnil, ne?

Přišel jsem do LA dělat filmy a to se mi splnilo. Navíc je můžu natáčet s lidmi, kterých si nesmírně vážím. Měl jsem štěstí, nejsem výjimečný. Je spousta stejně talentovaných lidí, kteří ale šanci nikdy nedostanou, i když si ji zaslouží.

Pamatujete si ještě na chvíli, kdy jste do Los Angeles přijel poprvé?

Jo, bylo to celkem strašidelné. Jsem tu od šestnácti, ale až třeba v jedenadvaceti jsem začal cítit, že se v Los Angeles trochu vyznám. Pro kluka z Kanady je Amerika jako ta krásná holka, kterou má nalepenou ve skříňce. Nedostupná. Znal jsem to tady z filmů a věděl, že zde musím začít žít, pokud chci prorazit. Ale i tady - stejně jako všude - je všechno hrozně těžké, když vůbec nikoho neznáte. Spíte na gaučích u kamarádů a nevíte, co s vámi bude. Krása Los Angeles spočívá v tom, že ho pořád poznáváte. Stále objevujete jeho nové aspekty. La La Land je už můj několikátý film o Los Angeles, jenž se v tomto městě točil. Ale byl to úplně jiný zážitek než třeba s thrillerem Drive, který moje postava celý prosedí v autě a ještě k tomu v noci.

Věděl jste vždycky, že chcete být hercem?

Lidé si často myslí, že hercem se stáváte proto, že milujete, když se můžete předvádět. Nebo když jste centrem pozornosti. Podle mě se ale hercem stáváte, pokud je vaším instinktem zmizet a stát se někým jiným. U mě to nebylo tak, že bych nechtěl být sám sebou, ale že jsem nechtěl být pouze sám sebou.

Ryan Gosling (36)

Všestranně nadaný herec, hudebník a tanečník z kanadského Ontaria zaujal už ve dvanácti letech v pořadu Mickey Mouse Club na Disney Channel, po kterém následovaly další role včetně seriálů Kung-fu: Legenda pokračuje, Zámořská střední nebo Mladý Hercules. Hrál ve filmech jako Vzpomínka na Titány, Zápisník jedné lásky, Hranice života, Svatý boj, Vzorec na vraždu, Okamžik zlomu, Sázka na jistotu, Správní chlapi, Drive nebo Den zrady. Za roli v muzikálu La La Land dostal Zlatý glóbus, na podzim se objeví v pokračování slavného Blade Runnera. Hraje na několik nástrojů, má kapelu Dead Man's Bones a podporuje různé druhy charity i ochránce zvířat. S partnerkou, o sedm let starší herečkou Evou Mendes, má dvě dcery.

Čtěte dále

další zprávy