Ekonomie pohádek: utlačovaný Trautenberk a hyperinflační oslík

26.12. 05:45 | Autor: Petr Musil

Odmala nám tlučou do hlavy, že v pohádkách vítězí dobro nad zlem. Ve skutečnosti si máme myslet, že chudoba cti netratí a boháči jsou lotři. A že dobrem je stát se svými regulacemi.

Děj drtivé většiny pohádek se odehrává v blíže neurčené etapě lidské historie. Snad v každé ale najdeme několik stále se opakujících indicií, které nás neomylně směřují někam do pozdního středověku. Princové se prohánějí na koních, bijí se mečem či jiným druhem bodné zbraně, občas použijí primitivní pistoli či pušku a hlavně - všichni jsou posedlí zlaťáky, stříbrňáky či drahokamy.

Právě ztotožnění bohatství s drahými kovy či vzácnými nerosty je neklamným znamením, že sledujeme merkantilistickou slátaninu vykreslující několik století starou historii jako romantický časoprostor, v jakém by chtěl být každý. Jen namátkou připomeňme, že lidé si tenkrát svítili svíčkami, na stranu chodili do kadibudky (ano, i v mrazech), neznali antibiotika, ústřední topení ani termostatickou vodovodní baterii. Naděje dožití se pohybovala mezi 35 a 40 lety a každé čtvrté novorozeně do jednoho roku zemřelo. Vrcholem tehdejší medicíny bylo pouštění žilou.

Zlato, zlato, zlato

Ale zpět k nesmyslům, jež na nás číhají na každém pohádkovém rohu. Ekonoma spolehlivě rozesměje model, kterému můžeme říkat "oslíčku, otřes se". Jde o všudypřítomnou touhu být bohatý a naplnit ji získáním zlatého pokladu nebo truhly plné drahého kamení. Každý pohádkový hrdina, který takovým kouzelným oslíkem (Obušku, z pytle ven!) nebo kabátem s "mincorodými" kapsami (S čerty nejsou žerty nebo Čertův švagr) disponuje, by se mohl pasovat do role centrální banky. Měl by totiž pod palcem emisi oběživa.

Jenže takového guvernéra ČNB, jakým by byl třeba Petr Máchal v pohádce S čerty nejsou žerty, byste určitě nechtěli. Mince, jež by na potkání rozhazoval, by byly prospěšné jedině jemu nebo pár šťastlivcům, kteří by se jich zmocnili jako první. Máchalovo chování by totiž brzy způsobilo hyperinflaci vedoucí vždy a všude do hospodářské záhuby.

Než by to ale lidem v království došlo, Máchal už by měl za své inflační mince dávno nakoupeno vše k životu potřebné a byl by za vodou. Jenže Máchal byl chudák, který si zbohatnutí zasloužil. Lhostejno, že - dovedeno do důsledků - na úkor všech ostatních.

* Čím se proti systému provinil Pandrhola?

* Byl Krakonoš z ekonomického hlediska skutečně ztělesněním dobra?

* Jaký byl jeho opravdový vztah k Trautenberkovi?

* Která pohádka by mohla posloužit jako materiál k výuce ekonomie?

CELÝ TEXT NALEZNETE SPOLEČNĚ S DALŠÍMI ZAJÍMAVÝMI TEXTY VE VÁNOČNÍM DVOJČÍSLU ČASOPISU TÝDEN, KTERÉ JE STÁLE V PRODEJI.

Foto: ČTK/Petrášek Radek

Autor: Petr Musil