Dostanou čeští filmoví akademici konečně rozum?

28.09. 09:00 | Autor: Irena Hejdová

Hřebejkova Kawasakiho růže míří za Oscary, zatímco nejlepší český film roku nepochopitelně zůstává doma. A kinům vládne Román pro muže s Kajínkem. Vítejte v Kocourkově.

Při vší úctě k Janu Hřebejkovi - letos vstoupil do kin film, který by v oscarovém klání mohl mít mnohem větší šance. Vynikající Pouta Radima Špačka ale v hlasování akademiků České filmové a televizní akademie nepronikla ani do první trojice - Kawasakiho růži následovaly 3 sezóny v pekle Tomáše Mašína a Kuky se vrací Jana Svěráka.

Pouta přitom mají všechny předpoklady k tomu, aby zahraniční publikum oslovila. Silný příběh střetu jedince s normalizační tajnou policií, dotažené výtvarné zpracování, vynikající herecké výkony i onen pro oscarové akademiky tak vábivý prvek zpracování traumatických momentů dějin.

Kawasakiho růže je českým kandidátem na Oscary. Hřebejkovu Kawasakiho růži spojuje s Pouty téma normalizačních hříchů a hříšků obyčejných Čechů, zpracování filmu je ale televizní a ani herecké výkony nedosahují strhující síly, jakou má třeba herectví Ondřeje Malého v Poutech. Zatímco Pouta jsou prvořadou filmovou událostí roku, Kawasakiho růže je jen dalším z dlouhé řady Hřebejkových filmů.

Čeští akademici v tomto ohledu při vysílání českého kandidáta do oscarového klání projevili pramalou schopnost flexibility, podobnou, jako když loni ani nenominovali do klání o České lvy výborné filmy nadaných debutantů Dvojka a Zoufalci a opominuli i nejlepší komedii roku Muži v říji Roberta Sedláčka nebo předloni jaksi v nominacích zapomněli na film Kdopak by se vlka bál, který paralelně úspěšně přijali i nároční diváci Berlinale.

I proto bude zajímavé letos sledovat, jak se právě Sedláčkovi s novým filmem Největší z Čechů, ale také zmíněným Poutům na Českých lvech povede.

Největší z Čechů aneb domácí komedie roku. Akademici tu mají nepochopitelnou schopnost přehlížet to nejlepší, to, co není prvoplánově spotřebně divácké, a vyzdvihovat průměrnost a popularitu filmů na úkor skutečného umění (které rozhodně nemusí být nudné, právě Pouta či Největší z Čechů jsou skutečnými diváckými zážitky).

Lze tak předpokládat, že letos do lvích nominací pronikne Miroslav Donutil za Román pro muže a možná i Konstantin Lavroněnko za Kajínka - ale bude spíš překvapením, nebo dokonce malým zázrakem, když si akademici všimnou i strhujícího hereckého výkonu Ondřeje Malého z Pout či výjimečného herectví Jaroslava Plesla v Největším z Čechů.

Do režijních nominací s téměř stoprocentní pravděpodobností pronikne Jan Svěrák, jehož každý nový film má už jaksi za zásluhy místo v srdcích akademiků předplacené (bez ohledu na rozpačité přijetí loutkového Kukyho).

Předplaceno mají také Jan Hřebejk (jeho Kawasakiho růže na Lvech soutěžila už loni) či Alice Nellis (letos se utká s Mamas a Papas). Ale vzpomenou si drazí akademikové i na výjimečné režijní schopnosti Radima Špačka či na nepochopitelně přehlíženého Roberta Sedláčka? S ohledem na aktuální hlasování o oscarovém kandidátovi asi těžko.

Foto: Bontonfilm

Autor: Irena Hejdová