Bela Lugosi: navždy Draculou

16.08. 12:17 | Autor: David Lancz

Bela Lugosi v roli Draculy po boku s Helen Chandler.

Když zemřel, na jeho pohřbu bylo přítomno vedle poslední manželky a syna pouze několik málo přátel, natolik zapomenutý se stal během jen několika let. Postupem času se jeho hrob stal poutním místem všech fanoušků vampyrismu a množily se pokusy rakev vykopat, a tak úřady musely Lugosiho ostatky zalít betonem. Tím utichly povídačky o tom, jak jej za bezměsíčných nocí někteří svědkové na hřbitově zahlédli bloudit kolem místa posledního odpočinku. Dne 16. srpna je tomu přesně 60 let, co nejslavnější filmový upír Bela Lugosi vydechl naposledy.

Objevil se více než ve stovce filmových rolí, z nichž většina byla záporných, ale do divácké paměti se nesmazatelně zapsal rolí jedinou - rolí hraběte Draculy ve stejnojmenném prvním oficiálním filmovém zpracování románu Brama Stokera. Ve 30. a 40. letech se proměnil v hororovou legendu a jména Bely Lugosiho a britského herce Borise Karloffa se stala zárukou, že půjde o "jiné", strašidelné filmy. Dotýkaly se okultismu, satanismu, vampyrismu či tajemných vražd, některé byly známější a úspěšnější, jiné jsou dnes zapomenuté a nedá se na ně dívat. Úspěch legendárního Draculy však Lugosi nikdy nepřekonal.

Maďarský emigrant

Bela Ferenc Dezso Blasko se narodil 20. října 1882 v obci Lugos v Uhrách (dnes sedmatřicetitisícové město nese název Lugoj a našli bychom ho v Rumunsku; i tam se čas od času dodnes objeví nadšení okultisté a pídí se po všem, co by Lugosiho mohlo ještě připomínat), ovšem první divadelní krůčky učinil v Budapešti. Po nabytí hereckých ostruh se přesunul do Německa, kde začal natáčet své první filmy. Už tehdy si zvolil pseudonym, ale jiný, než používal v Americe - ve svém nejvýznamnějším německém filmu, variaci na Jekylla a Hydea v režii F. W. Murnaua Janusova hlava, vystupoval coby Arisztid Olt.

O filmech z Lugosiho německého období mnoho nevíme, a to hlavně proto, že se jich hodně do dnešních dní vůbec nedochovalo. Nakonec i samotný Der Januskopf je považován za nenávratně ztracený. Zůstalo po něm jen několik fotografií, které prozrazují, o jak dobrý němý film asi šlo. V hlavní roli se představil nejlepší evropský herec němého období, fenomenální Conrad Veidt, a točil ho Murnau, nefalšovaný režisérský "blázen", co už za dva roky zrealizoval jeden z přelomových snímků celé filmové historie, Nosferatu - Symfonii hrůzy s Maxem Schreckem v titulní roli nemrtvého hraběte Orloka.

Řadu filmů, v nichž si Lugosi zahrál, tedy již nikdo neuvidí, zůstaly nám ale aspoň názvy, které prozrazují, že už v Německu se specializoval na určitý typ rolí: Karavana smrti, Hypnose, Uctívači ďábla... často šlo také o adaptace mayovek. A hádejte, kdo v nich zastával role padouchů?

Dracula

Do Spojených států odplul roku 1922, v době, kdy se svět poprvé zachvěl upírskou hrůzou při představení patrně první filmové draculovské variace Nosferatu. Hned se chytil v newyorských divadlech a do roka přispěchali s nabídkou natáčení i filmaři. Jednalo se o zapomenutelné projekty - snad s výjimkou povedeného thrilleru Victora Sjöströma Ten, jehož políčkují -, než se roku 1927 na Broadwayi začala chystat adaptace slavného románu Brama Stokera Dracula. Držitelka autorských práv po zesnulém autorovi, jeho někdejší žena Florence Stokerová, o tom nechtěla ani slyšet. Před časem soudně dosáhla stažení Murnauova Nosferatu a zničení téměř všech filmových kopií (naštěstí ne všech) a podobně urputně se stavěla i proti divadelní verzi. Producenti ji navštěvovali, přemlouvali, vysvětlovali, nabízeli peníze, ale všechno bylo úplně marné. Ovšem jen do doby, než ji navštívil sám Lugosi, s nímž se počítalo do titulní role. Neví se, co se během návštěvy odehrálo, on i Florence Stokerová o tom odmítali hovořit, ale Lugosi se vrátil s podepsanou smlouvou. Na Broadway tak mohlo vtrhnout jedno z nejslavnějších představení, které se tam kdy hrálo. Zájem o lístky byl obrovský, dlouho bylo vyprodáno, a když utichal zájem v New Yorku, následoval veleúspěšný kolotoč zájezdových představení. Nebylo divu, že se o tak úspěšnou dramatizaci začal zajímat i Hollywood.

Režisér Tod Browning původně počítal pro zfilmování Draculy do hlavní role s největší hororovou hvězdou němého filmu, "mužem tisíce tváří" Lonem Chaneyem. Chaney se během 20. let stal ikonou, vystupoval třeba jako beznohý gangster ve snímku The Penalty, hrbáč ve Zvoníku od Matky Boží, byl i znetvořeným Fantomem Opery či bezrukým artistou v Alonzovi. Maskérské umění (vždy se líčil sám) dovedl k takové dokonalosti, že o něm napsal heslo do Britské encyklopedie jako největší odborník. V roce 1930 ho ale v sedmačtyřiceti zastihla smrt v podobě rakoviny hrtanu, což otevřelo cestu Lugosimu. A ten se role vampýrského hraběte zhostil stejně jako na Broadwayi - na výbornou.

Z dnešního pohledu v ne zrovna dokonalém filmu s úsměvnými triky, jako byli gumoví netopýři na provázcích a podobně, je Lugosiho aristokratický upír s měkkou výslovností a uhrančivým pohledem rozhodně to nejlepší a stal se předobrazem dalších draculovských verzí. Dracula (1931) je hodně statický film, neuvidíme v něm ani upíří tesáky, natož že by vampýr někoho kousnul do krku; neuvidíme ani ranky na krku oběti, přestože se o nich mluví. Byl to však Bela Lugosi, jenž filmu zajistil nehynoucí slávu.

Ikona strašidelných filmů

Následovaly další role ve slavných i zapomenutých hororech - Černá kočka, Havran, Ostrov ztracených duší, Vlkodlak nebo Vykradač hrobů. Do jeho repertoáru patřili nelítostní gangsteři, šílení vědci, záhrobní bytosti či člověkem stvořené nestvůry. Zahrál si opičího muže, Frankensteinovo monstrum či Frankensteinova hrbatého pomocníka Ygora. Nejlépe mu šli tajemní aristokraté se zálibou v magii. Kdo kdy viděl Bílou zombii (1932), nemůže už nikdy zapomenout na jeho knížete vúdú s nádherným jménem Murdre Legendere. V devíti filmech se potkal s další ikonou Borisem Karloffem, proslaveným rolí monstra v prvním Frankensteinovi, s nímž se spřátelil. Traduje se, že po Lugosiho smrti se na prahu jeho domu Karloff objevil, aniž by mu o přítelově skonu kdokoli dal zprávu, vedený jen mlhavým tušením, a držel u jeho rakve celou noc čestnou stráž...

Hollywoodský hororový výpadek z let 1937-1939 mu ale přece jenom ublížil. Tehdy Evropa přestala jevit o strašidelné filmy zájem, schylovalo se v ní k mnohem strašlivější události, než kterou si kdo dokázal představit, a diváci se tak nechtěli bát ještě i v kině, a proto studia výrobu hororů bez rozpaků zastavila. Když se znovu rozeběhla, protože poptávka se přece jenom ukázala příliš silná, Lugosi se do své formy už nevrátil. Nadále byl obsazován v hororech, thrillerech a kriminálkách, ale málokdy se jednalo o hlavní figuru; postupně ustupoval do pozadí. Vydržel to tak celá 40. léta, než se na sklonku dekády začal objevovat v parodiích na žánr a sebe sama (Abbott and Costello Meet Frankenstein) a definitivně se na něj zapomnělo.

Prokousnuté hrdlo

Osobní život Bely Lugosiho byl hodně poznamenaný alkoholem, drogovou závislostí a podivnou upírskou obsesí. Byl pětkrát ženatý a prožil celou řadu románků - ženy k němu něco přitahovalo a stejně silně i odpuzovalo. V dobách největší slávy patřily k jeho milenkám nejkrásnější herečky celého Hollywoodu. Slavná krasavice (a nepříliš dobrá herečka) Clara Bow úplně šílela, když její přátelé sehnali lístky na divadelní představení Draculy. Vypravila se na něj pouze v kožichu, pod nímž neměla vůbec nic, a tak vklouzla Lugosimu do šatny. Bela jí neodolal, tak jako neodolal velkému množství žen.

Přesto... Třeba jedna z jeho manželek Beatrice Weeks se s ním rozvedla pouhé tři dny po sňatku, údajně pro jeho podivnou zálibu v kousání do krku až do krve, kvůli čemuž ho opustila i milenka Clara Bow. Podobně hovořila většina žen v hercově blízkosti. A Lugosiho největší životní lásku, herečku Bridget Brighton, kdosi zavraždil. Její smrt nebyla nikdy uspokojivě objasněna. Příčina úmrtí? Rozdrásané hrdlo...

Smutný závěr života

V padesátých letech už o něj jako o herce nikdo nestál, a tak se účastnil natáčení takových šíleností, jako byly filmy Bela Lugosi Meets a Brooklyn Gorilla nebo Old Mother Riley Meets the Vampire. Šlo o bezduché komedie, v nichž excelovali komici, a zmatený Lugosi, který zoufale potřeboval peníze na nájem i drogy, jim smutně sekundoval. Vstoupil také do několikafilmového angažmá "nejhoršího režiséra všech dob" Edwarda D. Wooda Jr. O této etapě Lugosiho života vypráví výborný snímek Tima Burtona Ed Wood (1994), který idealizovaným způsobem vypráví o filmování nejujetějších filmových rarit, jako jsou Glenn nebo Glenda, Nevěsta monstra a především jeden z nejpříšernějších "filmů" všech dob, Plán 9 z vesmíru (1956). Za ztvárnění Lugosiho v Edu Woodovi si herec Martin Landau vysloužil roku 1995 Oscara. To byla meta, o níž si sám Bela Lugosi nemohl nechat ani zdát.

Když pak v srpnu 1956 herce postihne srdeční kolaps, nikoho kromě manželky, osmnáctiletého syna a několika málo přátel (včetně Edwarda Wooda) to nezajímá. Do rakve na poslední cestu je uložen ve své draculovské peleríně z broadwayské role. Traduje se, že na vlastní přání, přestože jeho poslední manželka Hope Linningerová tvrdí, že to byl její nápad.

I proto jako věčně nemrtvý vstoupil do filmových dějin.

Foto: ČTK , imago stock&people/imago stock&people

Autor: David Lancz