Anděl Páně 2: vyvařená kaše

02.12. 20:45 | Autor: David Lancz

Anděl Petronel a čert Uriáš v podání Ivana Trojana a Jiřího Dvořáka.

Je skoro s podivem, že jen málo tvůrců při natáčení pohádek sází na takovou jistotu, jako je zimní atmosféra. Přitom uvést zasněženou pohádku ve vánočním čase se téměř automaticky rovná hitu (samozřejmě se to ale také musí umět, třeba Janákových Dvanáct měsíčků nezachránily ani sněhem zaváté hory). Dobře to ví i Jiří Strach, který natáčet rozhodně umí, a když před jedenácti lety přišel s Andělem Páně, skoro automaticky vznikla vánoční klasika, která spolu s Popelkou během svátků míru a pokoje nesmí chybět.

Dvojka Anděla Páně proto logicky vzbuzovala velké očekávání, navíc když si režisér trochu potřeboval vylepšit kredit po loňském Svatojánském věnečku. To sice nebyla špatná pohádka na vánoční svátky, ale s příliš kladným ohlasem se nesetkala. První recenzní i divácké reakce na letošní novinku byly až nečekaně nadšené, skoro se podle nich zdálo, že do kin vstoupil skutečný trhák. Do jisté míry opravdu ano - nelze pochybovat o tom, že diváci sály zaplní a na Anděla Páně 2 se bude chodit. Se samotnými kvalitami filmu je to ale už přece jen o dost horší.

Toulání v Krumlově

Příběh Anděla Páně 2 je vlastně velice prostinký. Po tradičním škorpení anděla Petronela (Ivan Trojan) s čertem Uriášem (Jiří Dvořák) spadne jablko poznání ze zapovězeného stromu na zem, kde ho najde malá Anežka (Anna Čtvrtníčková), dcera samoživitelky Magdaleny (Vica Kerekes). Bůh proto pošle Petronela a Uriáše mezi lidi, aby během mikulášské noci, kdy nejsou tak nápadní, jablko získali zpět. Oba výtečníci tak s Anežkou absolvují mikulášskou nadílku, prchají před zloději, kterým lezou do revíru, sázejí se, kdo získá Magdalenino srdce... a to je vlastně všechno.

Právě velmi slaboučký příběh je společně s úmorně infantilním humorem asi největší slabinou celého filmu. Postavy celou dobu jen běhají křivolakými uličkami sem a tam a nic podstatného se neděje. I to jablko se objeví hodně brzy, takže nějaké hledání a s tím spojené napětí odpadá hodně brzy. Tvůrci naštěstí pro natáčení využili nádherně malebná zákoutí vánočního Českého Krumlova, takže napohled je všechno tak, jak má být. Do chvíle, než se začne mluvit.

Nebeský humor

Všechno to, co na diváky mohlo fungovat v prvním díle, Jiří Strach spolu se scenáristou Markem Epsteinem aplikovali i podruhé. Jenže nejenom k tomu nepřidali nic nového, ale ještě víc to zdětinštěli. Camea známých herců v rolích nebeských obyvatel jenom proto, že mají stejná křestní jména, se ještě dají přežít, jejich humor už ne. Když si Martin Huba jako svatý Martin stěžuje, že mu někdo vypil svatomartinské víno, budiž - ale bylo opravdu nutné, aby v další scéně, kde jí husu, i znovu zdůraznil, že si právě pochutnává na "svojí svatomartinské huse"? Nebylo to dostatečně jasné? Nebo je opravdu zapotřebí každému divákovi všechno polopaticky vysvětlovat?

Režisér Jiří Strach (druhý zleva) s herci.

Nebylo to zdaleka naposledy. Vůbec se celý humor odehrával v očekávání, že divák se zasměje už jen proto, že svatého Matěje hraje Matěj Hádek, Veroniku Veronika Žilková nebo Lucii Lucie Bílá, protože od dětinsky primitivních vtípků na hranici trapnosti snad pobavení ani čekat nešlo. "Biblické" narážky (potopa světa, zjevení v Lourdech) jsou takové snad všechny. Využití svatého Josefa bylo také hodně rozpačité. Jakkoli se první díl tomu vyhýbal, druhý jasně naznačuje, že na nebi vládne polyandrie - Marie s Josefem a ještě s Bohem vychovávají Ježíška a... ne, nechci myšlenku domýšlet. A vůbec, jak může být v nebi Ježíšek jako malý usmrkanec? Když umřel ve třiatřiceti, měl by ve stejném věku být i nahoře. Ale budiž, nechme autorům autorskou licenci.

Chemie

Jenže ani na zemi si ale divák moc nepolepší. Na rozdíl od jedničky, která přece jenom nabízela i jiné postavy než Petronela a Uriáše, tentokrát tvůrci vsadili pouze na bezchybně fungující chemii excelentního dua Trojan-Dvořák. Postavit pohádku jako buddy movie je obrovský skok dopředu, a pokud máte skvělou dvojici, tak rozhodně správný, protože další postavy - třeba zlý krejčovský mistr v podání Bolka Polívky se nestal ani figurkou, ale jen Polívkovou karikaturou, kterou zahrává prakticky všude, nebo zbytečná trojice zlodějíčků Majer-Taclík-Liška, už vůbec nemluvím o překážejícím Vojtěchu Dykovi a jeho zjevení se v závěrečné pozemské scéně jako deus et machina - se pouze pitvoří a u toho zůstává.

Hodně problematickým také zůstává vyznění filmu. Leitmotivem je odpouštění, zvlášť o Vánocích, ale zjevně jenom výběrově a pro některé lidi, což tvůrci zřejmě nezamýšleli. Nebo si oplzlý krejčí zaslouží peklo a král Herodes ne? Hodně nešťastné je také nebesko-pekelné dvoření se ovdovělé Magdaleně. Už trailery naznačovaly, že se ve filmu něco takového bude dít, ale s celým příběhem to vyznělo ještě rozpačitěji. A hlavně to mnohem víc jiskří mezi Trojanem a Dvořákem než Dvořákem a Vicou Kerekes.

Nenáročný odpočinek

Je zbytečné se tvářit, že by Anděl Páně 2 byl nějak velmi špatný film. To určitě není, ale zároveň určitě nejde o žádnou pecku, která by si zasloužila tituly jako "nejlepší film roku", jak se lze také dočíst. Některé scény jsou naopak docela povedené, a nemusí jít jen o špičkování - nezůstává-li u infantilních posměšků - mezi hlavními hrdiny. Třeba když Anežka, Petronel a Uriáš jdou poprvé strašit zlobivé děti ve městě, přičemž využijí svých nadpřirozených schopností, je to originální a hlavně zábavný humor, nikoli jen opakování osvědčených postupů z jedničky. Tudy se měl scénář vydat, to byla správná cesta. Je škoda, že zůstalo u recyklátu. Nejlepší na celé pohádce je tak nakonec zjištění, že když z očistce pustí i vraha mnoha neviňátek Heroda, musím se do nebe dostat taky.