Tak tohle se opravdu nemělo stát

07.11. 17:23 | Autor: Vojtěch Varyš

Pražské komorní divadlo pod vedením Dušana Pařízka vystřídá v Divadle Komedie těleso Company.cz režisérky Evy Bergerové, které posledních sedm let provozovalo Strašnické divadlo v Praze 10 - v prostoru známém též jako Solidarita. Rozhodnutí výběrové komise, které předsedal radní hlavního města pro kulturu Lukáš Kaucký, je mimořádně nešťastné. Ukážeme si proč.

Praha je divadly přesycená. Zejména těmi zaměnitelnými, která se soustředí na divácky snadné kusy, komedie, lehkonohá současná dramata, nevýbojné verze klasických her. Divadlo Komedie patří k výjimkám. Nebo patřilo. Jak v letech 1994-2002, ještě jako scéna Městských divadel pražských se stálým souborem pod vedením Michala Dočekala a Jana Nebeského, tak především od roku 2002, kdy ho vedl tandem Dušan Pařízek - David Jařab, představovalo vyhraněnou scénu s konkrétní dramaturgií a jednoznačnou poetikou. Také si našlo své diváky, bylo ceněno kritikou, zvali ho do ciziny.

Odejít po deseti letech pryč a dát prostor druhým bylo od Pařízka moudré rozhodnutí. Až teď se ukazuje, jak významné gesto to bylo: ukázalo se, že v Praze se žádné divadelní události konat nemohou, že tu žádná touha po světovém (nebo evropském) divadle není, že všichni chtějí mít hlavně klid.

Konkurs vyhrál nejméně výrazný ze všech uchazečů, soubor Company.cz pod vedením režisérky Evy Bergerové. Toto těleso už sedm let provozuje Strašnické divadlo. Podařilo se jim sice uvést několik solidních inscenací, žádná však nepřesahovala rozměr běžné, konvenční činohry. Z Komedie se tak stane další měšťanské divadlo, jedinečná oáza umění v centru Prahy vyschne.

Strašnické Divadlo si často stěžovalo na to, že je opomíjeno diváky i kritikou; bylo to sváděno na periferní umístění kulturního domu Solidarita. Jenomže za sedm let by si své diváky už dávno našlo: jako se to povedlo třeba divadlu Dejvickému, které rovněž není v centru, přesto má neustále vyprodáno. A podobně – abychom uvedli příklad ze zcela opačného spektra – soukromé scéně Na Jezerce.

Přesun Strašnic do Komedie je políčkem všem těm, kteří nabízeli smysluplný projekt, tedy spolku Young Talents Martina Pošty (těmi mladými talenty byli úspěšní režiséři Jiří Havelka, Petra Tejnorová a Jiří Adámek) a občanskému sdružení Seagull, které založili režisér Daniel Špinar a dramaturgyně Ilona Smejkalová. Spíš než Bergerová měl koneckonců vyhrát i mladý režisér Štěpán Pácl. Zdaleka sice nesdílím nadšení jiných kolegů kritiků, pokud jde o jeho tvorbu, ale na rozdíl od party ze Strašnic alespoň vykazuje rysy umění. Je políčkem i všem těm divákům, kteří nechtějí v divadle jen odpočívat.

Rozhodnutí výběrové komise a magistrátu je tragický krok s dalekosáhlými následky. Už teď není Praha v divadelní či – protože v jiných segmentech to není o moc jiné – obecně kulturní a intelektuální sféře skoro ničím zajímavá. Další hranice padla. Muzeální město bez života, které zvenku zajímá jen buranské turisty a zevnitř developery. Invenční lidé se budou stěhovat pryč.

Foto: Karel Šanda

Autor: Vojtěch Varyš