Profil Radovana Lukavského od Jana Rejžka

10.03. 15:20 | Autor: Jan Rejžek

Ve věku 88 let zemřel dnes ve vinohradské nemocnici přední český charakterní herec, člen Národního divadla Radovan Lukavský. Před třemi týdny byl hospitalizován se srdečními potížemi, jeho zdravotní stav se měnil, před několika hodinami byl za přítomnosti členů rodiny odpojen od přístrojů.

Vystupoval takřka do posledních chvil, v chystané premiéře Dona Juana v ND měl hrát žebráka. Nedávno jsme ho viděli jako sluhu Firsta v Morávkově inscenaci Višňového sadu v Divadle na Vinohradech.

ČTĚTE TAKÉ: Zemřel herec Radovan Lukavský

Narodil se 1. listopadu 1919 v Praze v rodině truhlářského mistra. Zprvu studoval na pražském Arcibiskupském gymnáziu, pak na reálce v Českém Brodě. Za války pracoval dva roky jako telegrafista na nádraží v Pečkách. V roce 1940 se dostal na konzervatoř, začal hrát v Divadle Větrník, ale pak byl nasazen do Německa, kde se vyučil strojním zámečníkem. Po válce konečně mohl dokončit divadelní studia a podílel se na založení scény DISK. V roce 1946 byl angažován do Městského divadla na Vinohradech, odkud po čtyřech letech odešel do Městských divadel pražských. Od roku 1957 patřil k nejvýznamnějším postavám „zlaté kapličky."

Jeho niterné herectví charakterizovala střídmost výrazových prostředků a mimořádná hlasová kultura, díky které se stal jedním z nejuznávanějších recitátorů ve Viole a Lyře Pragensis. Z řady výtečných divadelních rolí jmenujme Hamleta, Othella, Edgara v Králi Learovi, Lorenza v Cokoli chcete, poštmistra v Srpnové neděli, Veršinina ve Třech sestrách, Hlubinu v Měsíci nad řekou či Františka Krále v Konci masopustu. Vyzkoušel si také režii Tylovy báchorky Středem země do Afriky.

Ve filmu debutoval epizodou četaře SS ve Wassermanově válečném dramatu Nadlidé (1946), po četných menších rolích se objevil např. jako Ladislav Stroupežnický v Krškově Mikoláši Alšovi (1951), nacista ve Vávrově Nástupu (1952), strýc Jiří v Krškově Stříbrném větru (1954), továrník Klement v Radokově Dědečku automobilu (1956), sedlák Jíra v Makovcově Ztracencích (1956) či profesor v Krejčíkově Vyšším principu (1960). Jeho divácky nejoblíbenější rolí se stal poručík SNB v Kachyňově Králi Šumavy (1959).

Ani Radovan Lukavský se jako jeho četní kolegové nevyhnul účasti v některých dobových ideologických agitkách jako inženýr Šimek, který odhaluje špióny v Polákově Pátém oddělení (1960), pracovník rozvědky Halva v Čechově Akci v Istanbulu (1975), šéf kontrašpionáže v Machově Tichém Američanu v Praze (1977) nebo zlosyn Correns v Sequensově Rukojmí v Bella Vista (1980). Naposledy stál před kamerou v Morávkově snímku Hrubeš a Mareš jsou kamarádi do deště (2005).

Z televizní tvorby připomeňme jeho Hafnera ve Sňatcích z rozumu (1968) a Václava Tháma v seriálu F. L. Věk (1971).

Vážený a ctěný pedagog učil na DAMU, FAMU a na Státní konzervatoři. Napsal několik teoretických spisů o herecké práci. V roce 1995 byl jmenován profesorem herectví, o rok později převzal Cenu Thálii za celoživotní přínos, před sedmi lety dostal od prezidenta republiky Medaili za zásluhy. Přežil jediného syna Ondřeje, novináře, i manželku Ludmilu. Vyšla o něm mj. monografie Zuzany Sílové z roku 1999, vzpomínková kniha s vnučkou Klárou Rozhovory s dědečkem (2004) a Martin Štoll natočil jeho profil pro cyklus GENUS.

Foto: archiv

Autor: Jan Rejžek