Od Soboty k hovadům aneb Med, fotbal a láska

25.10. 08:30 | Autor: Vojtěch Varyš

Štěpán Benoni, Tomáš Petřík a Petr Pěknic v Příbězích obyčejného hovadství.

Dvě spřízněné scény, malostranské A Studio Rubín a Městské divadlo Kladno, uvedly již před prázdninami každá po dvou komediálních premiérách, které zůstávají pevnou součástí repertoáru i v nové sezoně. Jejich prvním úkolem je zajisté nalákat diváky, ale proto na ně nemusíme hned hledět s despektem.

Tentokrát o vázaném i nevázaném veselí. Přesto budeme postupovat po sestupné křivce. V Rubínu uvedl režisér Tomáš Svoboda (jinak umělecký šéf zmíněného kladenského divadla) svou vlastní hru Med. Romantická komedie o dívce (Bára Poláková), co chce být herečkou, a chlapci (Lukáš Příkazký), co už hraje, kteří se náhodně seznámí kdesi na diskotéce a pak spolu stráví noc, aby on vešel do jejího snu a (proti její vůli) jí bránil v seznámení s hercem Ondřejem Pavelkou (Ondřej Pavelka), je svižná, třeskutě vtipná podívaná, která karikuje všechna možná vztahová a dialogická klišé, která se v podobných situacích vyskytují. Hříčku, v níž se nešetří černým humorem ani vulgarismy, navíc autor kontaminuje značnou dávkou řádně ujeté fantazie, která zdaleka nekončí dívčiným sněním o Ondřeji Pavelkovi. Oddechová zábava, ovšem pořádně nabroušená, a podstatně zajímavější než sice trefný, ale vzhledem k aktuálnímu formátu logicky krátkodechý politický kabaret o Kristýně Kočí Blonďatá bestie, který na jaře vznikl právě na zkouškách Medu. Nejbližší reprízy Medu: 30. října a 27. listopadu.

Rubín v téže době uvedl ještě jednu premiéru na podobné téma. Hru Vladimíra Čepka Fotbal, má láska režíroval Filip Nuckolls a do rolí páru obsadil Jiřího Ployhara a Hanu Vagnerovou. Na nápady je dílko poněkud skromnější než Med, i když úvodní sekvence, kdy se líčí různé stereotypy v seznamovacích inzerátech a rozhovorech na ně navazujících, je rozhodně čemu se smát. Zde se dvojice dá šťastně dohromady: a pak ji rozloží, že On má raději fotbal než cokoli jiného. S tím také pomalu začíná uvadat tempo, o četnosti vtipů nemluvě. Slušný herecký výkon Hany Vagnerové a příjemná hodinová zábava, nicméně nic, co by se nedalo minout. Nejbližší repríza 30. listopadu.

Tomáš Petřík a Luděk Sobota ve Zdravém nemocném. "Sesterské" Městské divadlo Kladno uvedlo zjara Molièrovu klasiku Zdravý nemocný v úpravě Petra Kolečka a režii Jana Prušinovského (tedy týmu seriálu Okresní přebor). To je však vedlejší, neboť hlavní roli vytvořil Luděk Sobota. V jeho případě je zcela lhostejné, v jakém hraje titulu, o co tam jde, a jakou hraje postavu. Nevázaná estráda pohrobka normalizační televizně-filmové zábavy je pro mnohé nějakým stěží uvěřitelným retrem, pro mnohé prostě výletem do úplně jiného světa. Je myslím chybou srovnávat Sobotu s Billem Murraym – ale vidět ho živě na jevišti, kterak se svou nezaměnitelnou dikcí a typickou (kdoví, jestli po těch letech ještě hranou) zmateností působí chaos, je vskutku výrazně naddivadelní zážitek. Zbytek ansámblu se možná nebaví tak dobře (ale třeba Alena Štréblová, Tomáš Petřík a Zdeněk Velen dávají najevo docela jasný odstup, z čehož těží ve svých komediálních výstupech) jako někteří diváci a ani u nich není jednoduché rozhodnout, z jaké pozice se baví – ale smějí se nahlas a chodí jich dost. Co si o tom všem ve skutečnosti myslí Sobota, těžko odhadovat. A proč taky. Nejbližší reprízy 6., 8. a 30. listopadu.

Ráno obyčejného hovadství: Jakub, Tomáš a Norbert se probouzejí. Položkou ryze autorskou jsou na Kladně Příběhy obyčejného hovadství. Odpověď Petru Zelenkovi (bez narážky na původního Bukowského) napsali Petr Kolečko a Tomáš Svoboda spolu a ve Svobodově režii v hlavních třech rolích účinkují Tomáš Petřík, Štěpán Benoni a Petr Pěknic. Není zcela jasné proč sérii několika historek z "pánských" životů doprovázejí písně, které jako by vypadly spíše z posledního alba tria Maxim turbulenc, ale to nechme stranou. Historky o léčení alkoholismu, neschopnosti poznávat ženy, které se ráno budí ve vaší posteli, nebo ochotě "jít pro kozy až na kraj světa", v tomto případě nadržencovu cestu do lůna sekty, aby nakonec stejně u své vyvolené neuspěl, jsou jistě nosné. Otázkou zůstává, proč je natolik zkušení autoři pojali velmi ledabyle. Humoru, ale i dramatického vyprávění se nakonec nachází poskrovnu. Pointy jdou doztracena, a když už se objeví něco a slibného opakuje se to do omrzení. Inu, škoda. Zvlášť když s ohledem na Med nebo některé předchozí kusy obou tvůrců je zjevné, že tady je v zásobě dost talentu na mnohem lepší zážitek. Nejbližší reprízy 30. října a 22. listopadu.