Mnichovská pohoda, šlehačka a Macbeth

17.05. 08:30 | Autor: Vojtěch Varyš

Macbeth z Dlouhé. Vlevo Jiří Wohanka jako král Duncan.

Čtvrtý den letošní Divadelní Flory, pondělí 16. května, přinesl reprízu výjimečného tanečního projektu Found and Lost, válečně-komediální kousek skupiny Vosto5 Operace: Levý hák a Mikuláškovu inscenaci Macbeth z pražského Divadla v Dlouhé.

Operace: levý hák kabaretu Vosto5. Byl to den rozděleného publika a rozdělených poločasů. Z Operace: levý hák, "nekompromisní historické psychoterapie" o roku 1938 pražské recesistické skupiny Vosto5, odcházeli diváci nadšení z první nebo druhé poloviny, případně z té či oné poloviny byli znechucení.

U Macbetha pražského Divadla v Dlouhé to bylo méně ostré, ale byli tací, kteří o přestávce zvažovali odchod, zatímco někteří byli okouzleni až druhou polovinou. I já v ní mám své oblíbené pasáže. Exekuce u Macduffů s filmovým vracením pohybu herců, Macbethem jako dirigentem a Gabrielou Mikulkovou v roli mondénní měšťanské paničky. Následná kavárenská sekvence s Miroslavem Hanušem a Martinem Matejkou; když má Matejka svůj monolog "já kdybych měl tu moc, poslal bych k čertu všechen mír a smířlivost", tuhne krev v žilách. Dekadentní náladu scény dotváří neobyčejně přesné minimalistické herectví Miroslava Hanuše. A konečně závěrečná scéna likvidace Macbetha mužem z ženy nezrozeným už je pak jen logickým finále.

Jako u jiných Mikuláškových věcí, i zde je fascinující výběr hudby (Arvo Pärt, Trent Reznor, David Bowie, György Ligeti) a pozoruhodná práce s vizuální stylizací (scéna a kostýmy Marek Cpin), byť u Macbetha je patrné, že některé věci si nesedly a interpretace není dostatečně razantní, nemluvě o rozporu mezi Mikuláškovu poetikou a hereckým stylem Divadla v Dlouhé. Představení v Olomouci navíc narušilo několik drobných posunů, které subtilní stavbu divadelního zážitku povážlivě rozkývaly.

Divadelní pondělí pak začínalo druhým představením výtečné choreografie Charlotty Öfverholmové Found and Lost, kterou realizovala pražská skupina VerTeDance. Rozjásané, divoké i šlehačkové výstupy spojené s agresí vůči divákům patří k tomu nejzajímavějšímu v české taneční produkci a tím i nejzajímavějšímu na Divadelní Floře.