V celkem předvídatelné krajině českého divadla je milé, když se občas povede nějaká netradiční kombinace – například když trochu černou a trochu sentimentální komedii Martina McDonagha Mrzák inishmaanský v hradeckém Klicperově divadle režíroval Jan Frič, který se obvykle soustředí na úplně jiné texty.
McDonagh je hvězdou divadelního světa. Píše se, že je po Shakespearovi nejhranějším anglicky píšícím dramatikem. Čtyřicátník McDonagh je autorem slušné řádky her, které známe u nás: Lebka z Connemary, Osiřelý západ, Plukovník z Inishmoru nebo právě Mrzák inishmaanský. Bývá přirovnáván ke Quentinu Tarantinovi, protože se nebojí násilí a zobrazuje ho s černým humorem. Vedle toho má ale McDonagh také notnou zálibu v sentimentu a někdy tak vytváří spíš melodramata, říznutá alespoň z počátku groteskou, absurditou a zmíněným krutým humorem. Mnozí jsou z něj nadšení, a jestli se mu něco nedá upřít, tak je to schopnost napsat vtipný dialog a sem tam i scénu, jinak je autor tohoto textu k McDonaghově tvorbě skeptický, zejména pokud jde o konstrukci děje, věrohodné nebo alespoň pozoruhodné postavy a konečně o nějakou - byť třeba iluzorní - schopnost vypovědět něco o světě kolem.
Navíc vychází ze světa angloamerického divadla, který nabízí soustředění na text a herce a nedává příliš prostor k režijním výbojům. Ostatně, na rozdíl od mnohých klasiků (Shakespeare třeba) se totiž McDonaghovy sevřené stavby při prvním experimentálnějším útoku zbortí. Což se stalo i v Hradci po útoku Jana Friče.
Jan Frič je pozoruhodný režisér, který si – na půdorysu klasických (Tartuffe a Orestek v Divadle Na zábradlí) i současných (Kokkola v Divadle F. X. Šaldy v Liberci, Polonéza Ogińského v Divadle Na zábradlí) textů - staví svoje vlastní pestrobarevné zámky. Nejsou to jen samoúčelné hrátky. Vlastně společně vytvářejí svébytný vesmír, v němž se poznávají ve všem nevkusu a užívání pop-kulturních odkazů zážitky těch, kdo trávili dětství a dospívání v devadesátých letech. S jistou nadsázkou, protože se celé věci věnuje důsledně a vytrvale (do čehož nakonec zapadají i (spolu)autorské projekty, v nichž je možná režijně nejukázněnější – tedy zatím třídílný cyklus diskokabaretů House of Love a rozmarný životopis Jaroslava Haška Kabaret Hašek z pera Miloše Orsona Štědroně v A Studiu Rubín), by se dal prohlásit za jediného generačního režiséra nastupující, resp. již nastoupivší divadelní generace.
Bylo vcelku jasné, že buď se u McDonagha v Klicperáku ukázní, nebo o sebe oba přístupy křísnou. Stalo se to druhé, přičemž Frič se pokusil irskou tematiku hry hnát ad absurdum (všichni mají zrzavé paruky, zní obratným Davidem Smečkou zkomponovaná velmi irská hudba), humor nadsadit naivitou a zjevným přehráváním, zkrátka vytáhnout komediální scény do parodie. Vzniká tak parodie na druhou, a sentimentální kýčovité scény jsou rovněž oslazeny a přepatetizovány. Na druhou stranu se ale Frič zalekl toho, pohrát si s McDonaghem na vlastním pískovišti úplně: žádné orgie obrazivosti a nápadů, tak jako v jiných Fričových inscenacích, se nekonají. Výsledek je tak problematický: na své si nepřijdou ani milovníci McDonagha, ani milovníci Friče, a ti, kteří nepatří ani do jedné ze skupin, už vůbec ne. Vznikla "divná“ inscenace, která ovšem není divná dost. Jako standardní představení s timingem, rytmem a katarzí pochopitelně nefunguje, odvahu udělat z ní autorský kus však tvůrčí tým v čele s režisérem Fričem nakonec neměl. Solidní pokus, škoda, že to nevyšlo.
Klicperovo divadlo Hradec Králové – Martin McDonagh: Mrzák inishmaanský. Režie Jan Frič. Premiéra 7. května 2011.
25. dubna začíná velkolepým koncertem v příbramském divadle Antonína Dvořáka již 55. ročník Hudebního festivalu Antonína Dvořáka...
Praha vypsala výběrové řízení na ředitele či ředitelku městské knihovny (MKP). Dnes to schválili radní města. Současný ředitel...
Návštěvníci Národního muzea si již nyní ve východní dvoraně Historické budovy mohou prohlédnout módní kolekci, jež do sbírky...
Autorka papírových vystřihovánek s folklorními motivy, které vyšly na poštovních známkách i coby znělka televizního pořadu...
Mezi kuchařskými týmy, které v únoru soupeřily na Kulinářské olympiádě IKA v západním Německu, se Češi neztratili a podařilo se...
Pro naprostou většinu návštěvníků leteckých dnů je vždy vrcholem ukázek předvedení různých variací letecké akrobacie. Ta...
Divák jako spoluautor představení o každodenních liminálních stavech. Studující KALD vás zavedou na jeviště i do prostor okolo...
V květnu odstartuje léto plné kultury a zábavy. Nejen muzikálové tituly se objeví v celkem 22 městech a zavítají i na Slovensko....
Již dvaatřicátý ročník tradiční Aviatické pouti proběhne o víkendu 1. a 2. června 2024 na pardubickém letišti.
Česká filmová a televizní akademie (ČFTA) dnes představila nominace pro 31. ročník výročních cen Český lev. Akademici vybírali v...
Rozzářené oči, dětský smích a radost. Přesně tak by měla vypadat narozeninová oslava každého potomka. A jak nejlépe prožít a...
Už 29. února vstupuje do kin celovečerní film Superžena režisérky Evy Toulové. Romantický snímek o tom, jaké musejí být dnešní...
Jediná dámská posádka dokázala dojet do cíle jednoho z nejnáročnějších závodů na světě a u toho šířit osvětu za lepší porody
Koncert se konal na vyprodaném stadionu pro 28 tisíc diváků i přes nepřízeň počasí. Ani déšť a silný vítr, který pořadatelé...
Známá kapela je na scéně v plné síle. Tentokrát folk-reggae-punkové duo Vasilův Rubáš zahraje v pondělí 18. prosince od 20:00 hod...
Svařák, řemeslné výrobky a bohatě nazdobené vánoční stromečky. To jsou jen některé z mála symbolů nejkrásnějšího období v roce -...
Glenn Miller Orchestra, jeden z nejznámějších swingových orchestrů na světě, se po čtyřech letech vrací do Česka. Proslulé...
Ice Arena Kateřinky vstoupila do ostrého provozu. Nejnovější ledová aréna v Praze, která zahájila provoz na přelomu léta a...
Dlouho očekávaný horor Eliho Rotha Den díkůvzdání s Patrikem Dempseym v hlavní roli vstoupí do kin ještě tento rok. Žádné klišé o...
Začínající spisovatelka Nela Kyselová z Rybníčku u Pelhřimova pokřtila v pátek třináctého svoji prvotinu s názvem Vidlák bůůk....