Cukrárna: Co jsme ti udělali, Česká televize?

06.11. 13:00 | Autor:

„Podívej, jaká nám tu sedí generace - ta tvoje hudba by nám vyhnala lidi z krámu!" řekne káravě bodrá babička Bláža dospívající dcerce své zaměstnavatelky. A nechtíc tak vystihne i největší problém České televize, zosobněný i v novém seriálu Cukrárna, který v pondělí startuje na ČT1.

Krize České televize je dlouhodobá, ale letos na podzim dostoupila vrcholu. Jejím zosobněním je i Cukrárna, nový seriál vysílaný od tohoto pondělí po třináct večerů na ČT1 (krom režiséra Dušana Kleina je jeho hrobníkem i scenáristický rutinér Jan Míka).

Veřejnoprávní Cukrárna. Vypráví příběh zoufalé matky (Veronika Žilková), které až pomoc tří hyperaktivních důchodkyň (Naďa Konvalinková, Iva Janžurová a Jana Štěpánková) pomůže najít v životě řád. Ke zhlédnutí jsem dostala 4. díl seriálu, v němž už by měly být charaktery dostatečně exponovány, aby se mezi nimi mohly dít zajímavé interakce.

Těch se tu však divák nedočká, nepočítáme-li chaboučkou, jak z Vyprávěj vystřiženou zápletku o dcerce hrdinky, prchající z domova za svým milým, pobudou a básníkem, recitujícím procítěně ponuré básně jako taktéž Kleinova Píšťalka (ne)blahé paměti.

Klein ve svých jednasedmdesáti letech inscenuje scény s mladými lidmi jako slon v porcelánu - výsledek je zákonitě tristní (to, že na stěně pokojíčku hrdinky je plakát z Básníků, je jen zoufalou třešinkou na dortu). Úmorné tempo rozviřuje jen představitelka zmíněné dcery Petra Tenorová, z níž sálá jakási mladická energie a dravost - sympatické Ivy Janžurové je divákovi spíš líto, že v podobném tyjátru musí účinkovat.

Nové veřejnoprávní zoufalství - Cukrárna. Seriál působí dojmem, že se odehrává v jakémsi paralelním vesmíru, ve světě, kde dosud vládnou 80. léta, kde se to hemží nápomocnými bodrými stařenkami, které jediné dokážou život mladších postav uvést do pořádku.

Nepřekvapí všechen ten nevkus kolem - kýčovité propagační fotografie Jakuba Ludvíka či titulní píseň Ilony Csákové a textaře Tomáše Rorečka, v níž se to hemží obraty typu „Život je hořkoslaně cukrový, černý i odhodlaně růžový."

Dílo zkázy dotvářejí kostrbaté dialogy, jalové zápletky a neobratná práce s product placementem - sponzorem seriálu je mimo jiné fotbalová Slavia, a tak se například v uvedeném díle dočkáme desetiminutové pasáže ze slávistického svatostánku i s vyjmenováním všech hráčů a trenéra k tomu. Ve vší té trapnosti kolem ale tenhle „detail" vlastně už ani nepřekvapí.

Česká televize jako by se předháněla sama se sebou v tom, že lze být ještě konzervativnější. Nečiní mi žádnou radost neustále tepat do veřejnoprávní programové nabídky, ale při každotýdenním probírání televizního programu si toho nelze nevšimnout.

Iva Janžurová (vlevo) a Veronika Žilková. Zatímco ostatní české televize vysílají pořady vhodné i pro mladší generace, veřejnoprávní urputně vrhá na obrazovky pouze pořady pro ty nejstarší divácké skupiny, a to ještě jen pro tu jejich část, která je schopná snést něco tak otřesného, jako je detektivní cyklus s Jiřinou Bohdalovou Ach ty vraždy!, selankovitě rozmělněná retrosága Vyprávěj či divácké výplachy Pošta pro tebe a Jak se vede, sousede.

Na mysl se při sledování takových kusů vkrádá otázka, co si Česká televize počne, až všechny ty nostalgické babičky odejdou na pravdu boží, zbudou jí vůbec ještě nějací diváci?

V čem tkví příčina toho, že se na dramatickou tvorbu České televize nedá koukat? Vše začíná už u lidí zodpovědných za televizní program. Konzervativní televizní dramaturgové ČT udržují veřejnoprávní bahýnko, které spočívá v zadávání práce stále stejným tvářím, které zapomněly, že je 21. století, a nikoliv 70. či 80. léta, kdy se svou tvorbou začínali.

Sestava hrdinů hrůzné Cukrárny. Lidé jako Zdeněk Zelenka (Ach, ty vraždy!) či Dušan Klein (Cukrárna) svou tvorbou beznadějně uvízlí v éře normalizace. Jejich pořady nedrží pohromadě ani řemeslně a vysokou návštěvnost mají jen díky nostalgii oněch babiček a popularitě zúčastněných herců, kteří zjevně nejsou schopni při čtení scénářů poznat, že se vrhají do průšvihu, nebo je jim prostě jedno, v čem se na obrazovce objeví, hlavně když to bude sypat.

Výsledkem jsou nezáživné, nemotorně až senilně natočené kusy, na které soudný divák jen s hrůzou zírá, a jakmile najde ovladač, přepíná kamkoliv jinam. Mají telenovelovou rozplizlost, příšerné scénáře a příšerné režijní vedení a takzvaný laskavý humor zvrhávající se v trapno přímo prýštící z obrazovek.

Postavy jsou tu karikované, jejich příběhy a motivace též. Výsledkem je dojem sledování jakési parodie, kdyby ale tato parodie nebyla zamýšlena smrtelně vážně. To skutečně nikdo v České televizi při žádné z pracovních projekcí nevidí, jak špatné tyto pořady jsou? Ano, jsou divácké, ale nemělo by být úkolem ČT spíše rozvíjet a experimentovat, než zahnívat v onom bahně stvořeném šéfdramaturgy typu Ivana Hubače? Co jsme ti udělali, Česká televize?

Foto: Česká televize