Znak místo občanského průkazu

01.07. 08:30 | Autor: Dina Podzimková

Samolepka se znakem Vědomic, městečka poblíž Roudnice nad Labem, není na autech místních jen pro okrasu. Při povodních v roce 2002 umožnila vytopeným obyvatelům, kteří mnohdy přišli i o doklady, dostat se k domovu přes policejní kontroly bez občanského průkazu.

Předseda poslanecké sněmovny Miloslav Vlček ve čtvrtek předal zástupcům některých měst a obcí dekrety, které jim umožní oficiálně užívat městský znak či vlajku.

Zájem měst a městeček o obecní symboly prudce rostl od roku 1990, kdy jejich novodobé udílení umožnil zákon o obcích. V současné době se drží na víceméně stabilní úrovni okolo čtyř set až pěti set žádostí ročně. „Svůj znak má dnes odhadem asi 4500 obcí z celkového počtu 8000,“ říká heraldik a zároveň autor chlouby vědomických Stanislav Kasík. Komerční tvorbou symbolů se zabývá již od roku 1993 a na kontě jich má okolo tří set padesáti.

Přežitek, nebo praktická pomůcka?

Některým lidem mohou obecní symboly připadat jako formální přežitek minulosti, ale ve skutečnosti je jejich využití poměrně široké. Reprezentativní funkce znaků a vlajek byla a je nezanedbatelná. „Vlajku využijeme určitě například při zářijových oslavách stého výročí povýšení naší obce na město,“ říká starosta Hluboké nad Vltavou Tomáš Jirsa (ODS). „Ve slavnostním průvodu budou standardy hasičů, sokolů, baráčníků… Byla by škoda, kdyby v něm chyběla vlajka města, o které se jedná.“

Symboly mají i praktičtější využití. „Naše město uděluje souhlas s používáním městského znaku podnikatelům. Hluboká je turistické město, které ročně navštíví nějakých 400 tisíc lidí, takže prodejci mají velký zájem použít znak třeba na suvenýrech nebo pohlednicích. Kromě toho nyní zakládáme městskou vinici . Víno, které na ní budeme produkovat (bude se jmenovat Hlubocké zámecké), určitě ponese znak města stejně jako třeba Poněšovická slivovice,“ uvádí Jirsa několik příkladů ze života. Větší města navíc používají znaky i k označení svého majetku, najdete je třeba na tramvajích Dopravního podniku Praha nebo i na uniformách městských strážníků.

Od návrhu k praktickému použití

Vršovice Sama tvorba znaku či vlajky není jednoduchý proces. Obec musí dodržet pravidla pro vytváření heraldických figur (viz níže), posléze pak návrh jejího znaku musí projít schválením dolní komory parlamentu. Cesta sněmovnou začíná u osmičlenného podvýboru pro heraldiku a vexilologii. Ten ve spolupráci s odbornou komisí, která se skládá ze tří heraldiků (odborníků na znaky) a tří vexilologů (expertů na vlajky), vypracuje doporučení předsedovi komory. Jeho podpis je posledním úkonem před tím, než je možné začít vlajku či znak oficiálně používat. „Zasedání podvýboru svolávám podle počtu žádostí jednou za dva až tři měsíce. Zpravidla doporučíme zhruba devadesát a odmítneme asi pět žádostí obcí, většinou kvůli nedodržení pravidel pro heraldické figury. Chybné žádosti se obcím vracejí k nápravě,“ vysvětluje předseda podvýboru, občanskodemokratický poslanec Zbyněk Novotný.

A na kolik obec její znak přijde? Pokud si ho nevytvoří svépomocí, využívají města zpravidla služeb profesionálních grafiků – heraldiků. „Navrhuji většinou cenu okolo 25 tisíc korun za znak a vlajku, dále už je to záležitost jednání,“ říká Kasík. V zájmu o místní symboly nevidí větších rozdílů mezi menšími a většími obcemi. Snad jen ve financování. Velkoryseji se podle heraldikovy zkušenosti chovají menší obce do zhruba šesti set obyvatel než ty třeba s patnácti sty. „Asi to bude tím, že ty větší mají více správních povinností,“ domnívá se Kasík. Už prý však pracoval i zadarmo. „Bylo to pro malou obec Staňkovice na Litoměřicku. Nakonec jsem z toho vlastně úplně s prázdnou nevyšel. Místním se jejich nový symbol tak zalíbil, že udělali sbírku a každý z jednadvaceti obyvatel mi přispěl stokorunou na odměnu za práci.“

Jaká pravidla pro tvorbu znaků platí?

Nejčastější prohřešky obcí proti heraldickým pravidlům se týkají výběru motivu nebo míry stylizace zobrazené figury. Podle Karla Millera, ředitele Zemského archivu v Opavě a jednoho ze členů odborné komise, která poslancům radí ve věcech heraldiky, je několik typů motivů vhodných pro znak. „Buď by mělo jít o vazbu na symboliku z minulosti, tedy například o motiv z historické pečeti nebo erbu původních feudálních držitelů obce, o zasvěcení místního kostela, lokální pověst nebo geografické podmínky.“

Specifickou kategorii představují takzvané „mluvící znaky“, jejichž figura má přímý vztah ke jménu obce, jako v případě obcí Studénka nebo třeba Smržovka, která má ve svém znaku smrže. Patří tak k v českých poměrech k raritám, protože mykologická tematika se v České republice vyskytuje na znacích pouze ve třech případech. Kromě Smržovky je to ještě hřib satan jako figura v obci Vršovice u Loun a pravý hřib ve znaku Homole u Panny, který vychází z historického názvu obce Hřibojedy.

Někdy se ani sami heraldici neshodnou. „Asi před deseti lety se strhla bouřlivá diskuse okolo udělení znaku obci Milasín (etymologicky odvozeno od slova milá, milý – pozn.), která si přála mít ve znaku stylizované ženské rty,“ uvádí Müller příklad z praxe. Obec si nakonec svůj znak i přes odpor části odborné obce prosadila. Výjimku z pravidla tvoří i místa spojená třeba s archeologickými nalezišti. „Takovou kuriozitou v komunální heraldice je třeba znak obce Tlustice. Byl tu učiněn mimořádný paleozoologický nález světového význam, a to zkamenělá karbonská nymfa jepice v lomu na Štilci. Obec má proto ve znaku jepici,“ říká Kasík.

Lukavice Tvorba znaků na historickém podkladě může vést zase k jiným kuriozitám. Obyvatelé obce Siřejovice mají dnes ve znaku stříbrnou hlavu s červeným heroldským křížem v modrém štítě a zlatou věží s cimbuřím, osmi černými okny a proraženou černou branou na zeleném návrší. Původní obyvateli zamítnutý návrh přitom počítal s odkazem k barvité legendě o sv. Bartoloměji-mučedníku, patronu místního kostela. Svatý Bartoloměj byl zaživa stažen z kůže, heraldik proto navrhl jako hlavní figuru znaku nůž.