Zmatení jazyků: rudoch i modrák, všichni jedna rodina

01.03. 08:49 | Autor: Miroslav Korecký

Nečasova ODS se zbavuje sdružení spolupracujících s komunisty.

Vedení Nečasovy strany rozprášilo osmnáct svých organizací, protože v komunále spolupracovaly s komunisty. Na pragmatickou ODS až nečekaný idealismus, který se jí ale dlouhodobě musí jen vyplatit.

V české politice už dvacet let panuje totální zmatení jazyků. Skoro to vypadá, jako by si u nás straníci vybírali své partaje pouhým losem nebo taháním kratší a delší slámky.

Způsobem do očí bijícím jsem si toho všiml už před řadou roků na stranických sjezdech někdejší ODA. Přes den se její zástupci, pravičáci jako řemen, za řečnickým pultíkem bušili do prsou, jak nikdy neuhnou. A večer vám tentýž pravičák, třeba starosta středně velkého města, nad pivem stejně urputně vysvětloval, proč u nich doma není možné privatizovat obecní byty. Prostě typický sociální demokrat, který si jenom nějak popletl barvy stranických triček.

Ententýky pravý levý

Jedním z projevů tohoto zmatení partajních a ideových jazyků je právě ona nesnesitelná lehkost, s jakou jsou i kovaní pravičáci a konzervativci schopni se bratříčkovat s levičáky i toho nejrudějšího zrna. Začalo to už v první polovině 90. let, kdy někteří regionální lidovci neviděli nic špatného na tom, že se na komunální úrovni nechali zapsat na kandidátky KSČM. A to ve stejné době, kdy Josef Lux naordinoval své partaji tvrdou protikomunistickou rétoriku.

KSČM. Od té doby to potkalo v různé míře snad všechny partaje. Buď přímo společná kandidatura, anebo povolební mesaliance na radnicích. Ale jaképak dělení pravice-levice, když i vysocí funkcionáři jsou v popředí svých partají tak trochu omylem. Protože jak lépe charakterizovat někdejší Klausovy vlády než jako slušný sociáldemokratismus? Kdo žije život příkladnějšího kapitalisty než papírový levičák Jaroslav Palas? A proč si sociální demokrat Jiří Dolejš pořád myslí, že je komunista?

I chodník je pravicový

Jednou z nejčastěji tradovaných pitomostí v komunální politice je, že na místní úrovni se na politiku nehraje, protože chodník nebo kanalizace jsou jen dobré a špatné, nikoli pravé a levé. Je to samozřejmě přesně naopak, pravicovost a levicovost jsou dva náhledy na svět, které se promítají do všeho.

Na chodníku samotném přirozeně okem nepoznáte, zda je pravicový nebo levicový, ale ideově zabarvené jsou okolnosti, za jakých vznikl. Pokud si na něj město nastřádalo, pořídilo ho na rozumný úvěr nebo ho zaplatil místní podnikatel, je to chodník pravicový. Pokud je město zadlužené až po uši a rozmáchlo se k výstavní promenádě anebo si na chodník vylobbovalo velkorysou dotaci v Praze či Bruselu, je to chodník levicový.

V ODS, ale omylem

V čem je rozdíl mezi Teplicemi a Rokytnicí nad Jizerou? V Teplicích vládne pevnou rukou už hromadu let autentický pravičák z ODS Jaroslav Kubera, který se zbavil všeho zbytného městského majetku, hospodaří odpovědně a město je trvale v zisku. Naopak Rokytnice si při ročním rozpočtu pod 50 milionů nabrala stamilionové úvěry a nebýt štědrého státního cecíku, město dávno zkrachovalo. Že i na startu rokytnického šílenství stál starosta z ODS? Formálně snad ano, ale pravičák to určitě nebyl.

A v tom je jádro pudla současných problémů se zmatením jazyků v ODS. Kdo z jejích starostů a zastupitelů si myslí, že není žádný problém v tom, že se paktuje s komunisty, protože se mu s nimi nejlépe spolupracuje, pak je ve své straně omylem. A pro ODS tedy není žádná škoda, pokud o pár takových pomýlených členů přijde.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Miroslav Korecký