Život s HIV. "Sex bez kondomu jsem měl jednou"

25.08. 10:07 | Autor: Iva Vokurková

Před šesti lety mu jedna věta obrátila život naruby. "Jste HIV pozitivní," řekla mu doktorka, za kterou šel s příznaky obyčejné chřipky. Dnes Petr Sobek (39) pracuje v Domě světla, který poskytuje bezplatné anonymní testy na infekci HIV a přímou pomoc nakaženým a nemocným AIDS. Kromě antivirotik musí však brát i silná antidepresiva.

Do svých třiceti tří let měl takřka pohodový život. Živil se jako pokladní a recepční ve velkoobchodě, víkendy trávil se svým psem v přírodě a s budoucností si příliš hlavu nelámal. Až jednoho dne dostal horečku, bolelo ho v krku, objevila se vyrážka. Jeho obvodní lékařka se ho marně pokoušela vyléčit běžnými antibiotiky. Teprve poté, co opakovaně nezabrala, poslala Petra na infekční.

ČTĚTE TAKÉ: Sex bez kondomu? Pak i vám hrozí AIDS, varuje odborník
Nakažených HIV přibývá, letošní rok bude tragický

Tam zjistili, že je HIV pozitivní. "Byl to šok, zhroutil se mi celý život. Dodneška tu informaci vstřebávám," vzpomíná sympatický muž. Že by mohl být nakažený virem HIV, si vůbec nepřipouštěl. Přestože tři týdny předtím měl nechráněný pohlavní styk s mužem, kterého neznal. Seznámili se přes na internet "za účelem sexu". "Jednou jedinkrát jsem měl sex bez kondomu a takhle to dopadlo," říká dnes Petr beze stopy hořkosti v hlase.

Chtěl jsem se zabít

Petr Sobek na zahradě Domu světla. Následoval kolotoč vyšetření, během kterých mu doktorka vysvětlovala, co diagnóza HIV+ obnáší a že v žádném případě neznamená brzkou smrt. Přesto se Petr začal utápět v depresích a několikrát se pokusil o sebevraždu. Kvůli svému zdravotnímu i psychickému stavu dostal částečný invalidní důchod a přišel o místo. Jeho tehdejší zaměstnavatel pro něj prý nenašel uplatnění na částečný úvazek.

PSALI JSME: Jak se zbavit HIV? Dohnat nakažené buňky k sebevraždě
AIDS. Bomba, která stále tiká. Nakažených přibývá

Poté, co se dozvěděl, že má v krvi smrtící virus, se Petr stáhl do ústraní a přestal komunikovat. Jako první se o jeho nemoci dozvěděli jeho nejbližší přátelé. "Stáli při mně, nebyl jsem na to sám," oceňuje jejich reakci. Rodině se svěřil až mnohem později. Nejdříve smutnou novinku oznámil bratrovi a sestře. "Byli zděšení, báli se, že brzo umřu," vzpomíná. Maminka se to dozvěděla až po letech. Od sousedky, která si to přečetla v novinách, kde vyšel článek o službách Domu světla s Petrovou fotkou.

V Domu světla se provádějí i anonymní testy na HIV. Po osudovém nechráněném pohlavním styku do vyřčení diagnózy neměl Petr žádnou další sexuální zkušenost, proto nebylo zapotřebí kontaktovat případné sexuální partnery. A potom Petra chuť na sex na dlouhou dobu přešla.

Všem dalším partnerům už dopředu řekl, že je HIV pozitivní. Některým to vadilo a přerušili s Petrem kontakt. Jinak se ale od Petra nikdo za těch šest let, co žije s HIV, neodvrátil. I když se občas najdou lidé, kteří mu ze strachu z nákazy třeba nepodají ruku.

PETR SOBEK ODPOVÍ ON-LINE. PTEJTE SE ZDE

Život s HIV se podle Petra v ničem zásadním od běžného neliší. "Samozřejmostí je sex pouze s kondomem a taky se musím vyvarovat extrémů. Jinak žiju bez omezení," tvrdí. Dvakrát denně bere tři tablety antivirotik a každé tři měsíce podstupuje kompletní krevní rozbor a imunitní test. "Tohle všechno mám v naprostém pořádku," pochvaluje si. Nepříjemné jsou ale vedlejší účinky léčby, kterými jsou třeba průjmy.

Můžu si za to sám

Petr tvrdí, že nechráněný pohlavní styk měl jen jednou v životě. Ten, při kterém se nakazil nevyléčitelným virem HIV. Necítí hořkost? Neptá se "proč zrovna já"? "Byla to moje hloupost, můžu si za to sám," namítá beze stopy sebelítosti.

Za rostoucími čísly HIV pozitivních v České republice vidí Petr neochotu lidí si připustit, že se nákaza týká i jich. Smrtící virus si přitom nevybírá. Vyskytuje se u celé populace, tedy u obou pohlaví bez ohledu na věk či sexuální orientaci. Navíc lidé zapomínají, že HIV/AIDS je nevyléčitelný. "Chlácholí se tím, že tu nějaká léčba je. Ale lék, který by HIV z těla vyhnal, bohužel dosud neexistuje," upozorňuje Petr naléhavě.

Foto: Karel Šanda, Robert Sedmík

Autor: Iva Vokurková