Zimola: Lidem jsme lhostejní, ČSSD už nikoho nezajímá

29.10. 08:10 | Autor: Filip Nachtmann

Jsme bolestínci, neustále se vymlouváme, ale nepřicházíme s ničím novým, říká šéf jihočeské ČSSD Jiří Zimola. Mluví i o úvahách kolem vzniku nové strany, vypočítává, co by sociální demokraté měli dělat, a tvrdí: "ČSSD se stala pukavcem. Vejcem, které sice navenek vypadá pořád ještě dobře, ale uvnitř strašně zapáchá, a lidé ho proto nemají rádi."

Před pár dny jste na sociálních sítích napsal, že ČSSD už nikoho nezajímá. To je to s vaší stranou skutečně tak špatné?

Ano, bohužel. ČSSD nejenže už lidi dlouho nepřitahuje, ona je už ani nerozčiluje. My ty lidi prostě nezajímáme. Připomenu dávný výrok, že nejhorší, co se politikovi může stát, je být směšný. Mohou vás milovat, mohou vás nenávidět, ale nesmíte být směšný. Já bych však řekl, že ještě horší je, když jste lidem lhostejný. A přesně to se nám stalo.

Co s tím chcete dělat?

Myslím, že mě ani drtivou většinu mých kolegů z jižních Čech nemůže nikdo podezírat z toho, že bychom se s tou dnešní tristní situací nechtěli poprat. Možná i proto jsme uvnitř strany označováni za jakési rebelanty. Tak to však není. My jsme si pouze zachovali zdravý selský rozum a pojmenováváme věci, které sociální demokracie v posledních letech, zejména za předsedání Bohuslava Sobotky, opouštěla. Už bezprostředně po sněmovních volbách v roce 2017 jsme vydali dokument Start pro restart ČSSD - deset bodů, co by měla sociální demokracie dělat, aby se opět stala důvěryhodnou stranou. Když si však ten materiál přečtete, zjistíte, že jsme nevykročili vůbec nikam. Stojíme na místě a jsme trochu bolestínci - neustále se vymlouváme, že nás válcuje tu Babiš, tu Piráti či ostatní, ale sami nepřicházíme s žádnými programovými nápady. Vlastně nepřicházíme vůbec s ničím.

Čí je to chyba? Třeba s ministryní práce Janou Maláčovou nemusíte souhlasit, ale nejde jí upřít, že přichází s autenticky levicovými nápady...

Nechci označovat jednotlivé viníky, logicky jsme vinni my všichni. Máme například spoustu neviditelných politiků v regionech. Ale tak jako ryba smrdí od hlavy, i my si musíme přiznat, že nám současné vedení neukazuje žádný směr, natož aby nastartovalo nějakou změnu. To je ten tristní stav v ČSSD. A když mluvíte o Janě Maláčové, já si také myslím, že se snaží být aktivní, ovšem občas to trochu přežene a nám to v konečném důsledku jen ublíží. Pro příklad uvedu její ukvapený tweet o navýšení rodičovského příspěvku pro všechny, jimž se narodí děti po 1. lednu 2020. Tím naštvala všechny rodiče s malými dětmi a zvedla proti nám obrovskou vlnu kritiky, jíž následně uklidňoval premiér Babiš. On na tom na náš úkor vydělal, jako už tolikrát. Nejhorší, co se člověku může stát, je, když se z něho stane aktivní blbec.

Sociální demokraté jsou aktivní blbci?

Nejsou. My se do té pozice - občas jen svojí nešikovností - dostáváme. Nejsme ani blbci, ale ani aktivní. Nepřinášíme do veřejného prostoru témata, která by lidi oslovovala. Nemusejí s námi přece souhlasit všichni, avšak o našich nápadech se musí mluvit, musejí vyvolávat emoce. My jsme na to úplně rezignovali. Podívejte se na Václava Klause mladšího, ten s tématy přichází. Může se nám to líbit, nebo nemusí, ale mluvíme o něm.

Jak to chcete zlepšit vy osobně? O tom, že se v ČSSD musí něco změnit, se dokola mluví už od předsednictví Bohuslava Sobotky, ale neděje se nic a strana v preferencích dál propadá...

Možná teď budu velmi tvrdý k našemu vedení, nicméně bych mu poradil, aby nedělalo vůbec nic. Ať to nechá na regionech, ať si vyberou a sestaví vlastní kandidátky do krajských voleb, založené na osobnostech, jež mohou skutečně uspět. Ať nám do toho centrum nemluví. My jsme takto v jižních Čechách postupovali už v minulých krajských volbách v roce 2016 a já jsem byl jediný sociální demokrat, který vyhrál a stal se potřetí hejtmanem. Úspěšný byl i Jiří Běhounek na Vysočině, ale to není člen strany. Tehdy jsme uspěli, protože jsme si nenechali od vedení vnutit některá volební témata a já jsem postavil kandidátku podle svých představ. Nesl jsem za to plnou odpovědnost a bylo mi jasné, že pokud neuspějeme, budu muset rezignovat a tím můj politický život skončí. Já jsem však nezklamal, já jsem vyhrál.

Ale fakt, že vedení zasahuje do dění v krajích, je přece nejen v ČSSD úplně standardní, ne?

Obálka Týdne. Ano. Panují asi určité obavy vedení z toho, jací lidé by se mohli dostat na kandidátku, a proto se snaží zasahovat. Jasným příkladem toho jsou nové volební řády pro krajské volby. V těch například navzdory našim připomínkám, které byly smeteny ze stolu, zůstalo, že musíme všechny své návrhy na kandidáty nejdříve poslat do centra, kde se rozhodne, jestli jsou to ti správní a vhodní. To se mi hrubě nelíbí. Všichni kandidáti přece musejí předem splnit nejrůznější kritéria, takže nehrozí, že by byli jakkoli toxičtí, jak rádi říkají mí kolegové z vedení. Na základě čeho tedy budou rozhodovat o tom, že ten který člověk nebude zařazen na kandidátku? Protože nemá dostatečně modré oči? Nebo se málo usmívá? Druhá věc je, že se na konferencích bude moci o jménech hlasovat veřejně. Takže všichni budou poslušně zvedat ruku podle přání šíbrů, kteří si tak budou kontrolovat své dohody.