Všichni jsme radioaktivní, tvrdí úspěšná česká vědkyně

03.10. 06:35 | Autor: Lenka Nejezchlebová

Pracuje v týmu, který vyvíjí nový lék proti rakovině prostaty. Měl by ji časněji a precizněji odhalit a umět šetrně léčit. Ostravská rodačka, jaderná chemička Martina Benešová, obdivuje madam Curie-Skłodowskou, miluje svou práci a heavy metal. "Když někde zmíním, čím se zabývám, občas se stane, že jedinci bryskně vycouvají z mé blízkosti," směje se předsudkům vůči jádru.

Vybouchlo vám někdy něco v laboratoři?

Mně osobně zatím naštěstí ne. Znám ale mnoho případů, kdy kolegům krapet "zahořelo". Sama bych mohla přispět spíš opačnou zkušeností, není tomu tak dávno, co jsem si omylem nalila do výstřihu tekutý dusík o teplotě -196 °C. Ač to může znít jako paradox, pálí to fakt pekelně.

A kdy jste vůbec "zahořela" pro jadernou chemii?

Na chemii mě fascinují její zákonitosti, rozmanitost, mnohdy i barevnost, mám ji spojenou s ohněm, kovy, sklem, potravinami, farmacií, životním prostředím, ději ve všech organismech. A s bílým pláštěm, který bílý dlouho nevydrží a brzo vypadá jako ementál. Jádro mě přitahovalo od malička. Zajímaly mě radioaktivní kameny, na gymnáziu pro mě byla jaderná fyzika s přehledem tou nejzajímavější částí fyziky. A když jsem ve druhém ročníku na Univerzitě Karlově začala navštěvovat přednášky z jaderné chemie, oslovila mě natolik, že jsem se pro ni rozhodla.

Dokončujete doktorát v Heidelbergu, kde jste součástí týmu, který vyvíjí lék na rakovinu prostaty. Jaké je postavení žen ve vědě v Německu ve srovnání s Českem?

Přijde mi, že v Česku je ve vědě mnohem vyšší podíl žen, i na vysokých pozicích. Občas se s nízkým respektem setkávám, kupodivu především ze strany ostřílených profesorů. Jejich názor se snažím postupně změnit svým výzkumem, svou prací. Jestli jsem měla někdy opravdu s někým problém, šlo vždy o ženu. Konkurenční boj?

Taky mám někdy pocit, že se jako ženy obecně zlobíme na "mužský svět", že nás nechce pouštět do vyšších pater, ale nakonec se ukáže, že když se tam nějaká žena proboxuje, nechce k sobě pustit jinou samičku. Možná pro to je nějaké evoluční vysvětlení, ne?

Určitě je. Celkově jsem přesvědčena, že to vychází z přirozenosti našich povah.

Měla jste v životě štěstí na učitele?

Až neskutečné. Do školy jsem chodila moc ráda a většinu svých učitelů jsem zbožňovala. Opravdu. Dodnes jsem s některými v kontaktu a sdílím s nimi veškeré novinky. Stejně tak všichni moji školitelé byli a jsou výjimeční vědci, kteří znamenali obrovský přínos pro můj osobní růst, a já jim nikdy nebudu schopna dostatečně poděkovat.

* Jaké bylo dětství vědkyně?

* Dokázala by nadchnout děti pro chemii?

* Napáchala a páchá radioaktivita obecně na světě víc užitku než zla, nebo naopak?

ODPOVĚDI NA TYTO OTÁZKY A MNOHO DALŠÍHO SE DOZVÍTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÝ VYŠEL VE ČTVRTEK 1. ŘÍJNA 2015.

Foto: Robert Sedmík

Autor: Lenka Nejezchlebová