Česko má nedostatek hospiců. Chybějí informace o paliativní péči

05.02. 07:41 | Autor: Vladěna Ptáčková

Česko trpí nedostatkem hospiců. Po celé republice je jich nyní pouze sedmnáct, v Karlovarském kraji či na Vysočině zařízení nabízející péči o umírající zcela chybějí. Jejich výstavba se však připravuje.

Jistým řešením je mobilní specializovaná paliativní péče, která klientům obstarává vše potřebné přímo v jejich domácím prostředí. Poskytuje pacientům komplexní pomoc včetně odlehčovacích služeb a zapůjčení důležitých pomůcek. Zajišťuje rovněž sociální poradenství či péči o pozůstalé. V paliativním týmu většinou kromě lékaře nechybí ani psycholog, popřípadě duchovní. Problémem mobilních zařízení je ovšem dojezdová vzdálenost.

Hospice získávají finance na svůj chod zejména od zdravotních pojišťoven, pomáhají také krajské dotace a finance od obcí, dárců nebo sponzorů. Zčásti se na financování podílejí sami klienti.

Prezident Miloš Zeman, který v lednu letošního roku slavnostně otevřel liberecký hospic, konstatoval, že by stát měl poskytovat více prostředků na sociální péči včetně mezd pracovníků. Prohlásil to poté, co se dozvěděl, že plat pečovatelek často nepřekračuje 15 tisíc korun měsíčně a zdravotních sester 22 tisíc měsíčně. Podle prezidenta by se do péče o nemocné měly zapojit také církve, a to jak při péči samé, tak po finanční stránce. Vyjádření o církvích však prezident blíže nespecifikoval. Podíl církví ve službě o umírající by však měl být klíčový - poskytováním pečovatelské i duchovní péče.

V nemocnicích chybí potřebný čas i prostor

České zdravotnictví není na péči o umírající vhodně připraveno, a tak zájem o pacienta často končí diagnostikováním nemoci a podáváním utišujících léků. Pacientům chybějí informace o možnostech paliativní péče i jejího hrazení, proto je tak často provázejí zbytečné bolesti a strádání.

Zdravotníci konstatují, že v nemocnicích chybí na sdělení vážné diagnózy potřebný čas i soukromí a péče o umírající pacienty většinou připadne až na zdravotní sestry. Setkávání s úmrtím je však velkou zátěží pro celý lékařský tým, protože oproti zahraničí neprochází v Česku tolika speciálními školeními, která řeší, jak v takových situacích reagovat, jak komunikovat s pozůstalými a také jak unést dlouhodobý stres.

Umírání stále ještě patří k velkým společenským tabu a k hovoru o něm nezřídka patří strach a ostych. Podle průzkumu agentury Stenmark z roku 2013 se o přípravách na smrt a umírání nemluví zejména proto, že člověk postrádá vhodného naslouchajícího.

Těžce nemocný člověk většinou ve svých posledních dnech preferuje péči blízké rodiny před zdravotníkem. Péče o něj v domácím prostředí však doprovází strach rodiny z vlastního selhání, a to jak po fyzické, tak psychické stránce. Většina rodinných příslušníků by si v této době přála výpomoc domácí sestry.

Foto: Profimedia

Autor: Vladěna Ptáčková