Zdravíme slavný Vítězný únor! Také jste vyráběli nástěnky?

25.02. 05:45 | Autor: Ivan Motýl

Přestože se dnes nikomu na absurdní výrobu nástěnek k „Vítěznému únoru" z roku 1948 moc vzpomínat nechce, je to součást českých dějin.

Komu je více než pětatřicet, určitě si na funkci nástěnkáře dobře pamatuje ze školy. A přestože se dnes nikomu na absurdní výrobu nástěnek k "Vítěznému únoru" z roku 1948 moc vzpomínat nechce, je to součást českých dějin. Kdyby v roce 1989 nepřišla sametová revoluce, slavilo by se letos 25. února již 68. výročí "Vítězného února".

Studentky plzeňského gymnázia na Mikulášském náměstí pózují na fotce z roku 1983 u nástěnky k "Vítěznému únoru" a u nástěnky k výročí narození novináře Julia Fučíka. Obě výročí totiž připadala na únor a každá škola (často i každá třída) musela nástěnkami připomínat hlavně událost z 25. února 1948, kterou dnes chápeme jako komunistický puč. Přihlásí se redakci TÝDNE.cz ony dvě studentky z plzeňského gymnázia? A byly to nástěnkářky?

Každá třída měla svého nástěnkáře.

Až do pádu režimu na sklonku roku 1989 se komunistická propaganda snažila prostřednictvím nástěnek ovlivňovat všechny děti školou povinné i studenty středních škol. Každá třída měla svého nástěnkáře, jenž byl podle pokynů a ideologického zapálení svého třídního učitele nucen vyrábět agitační tabule k nejrůznějším politickým výročím, přičemž "Vítězný únor" byl společně s VŘSR a 1. májem vrcholem nástěnkářské sezony. Nástěnka k únoru sice nemusela nutně viset v každé třídě, alespoň jedna ve škole však byla povinností.

Reprodukce plakátů z expozice a depozitáře Muzea Klementa Gottwalda v Praze. Další desetitisíce vývěsek pak připravovali nástěnkáři na národních výborech a v dalších úřadech, ve většině podniků, v železničních stanicích, ve výlohách obchodů, svoje vývěsní skříňky měl i každý obvodní či uliční výbor KSČ. Někde se vše odfláklo jen připíchnutím oficiálního plakátku, něco se ale udělat muselo.

Tady je pár únorových hesel či citací z dobových nástěnek a vývěsek:

25. únor 1948 - Den vítězství pracujícího lidu v Československu (1989)

Kupředu, zpátky ni krok (1989)

Přestavba národního hospodářství. Rozvíjení myšlenek února 1948 (1988)

Všechna moc patří pracujícímu lidu (1987)

Uskutečňováním programu XVI. sjezdu KSČ naplňujeme odkaz Vítězného února (1983)

Zdravíme slavné únorové dny (1975)

V duchu slavného odkazu Vítězného února (1973)

Pionýři pečují o výzdobu své školy. Ta hesla měla stovky variant a děti i dospělí je špendlili na nástěnky společně s portréty diktátora Gottwalda, vždyť Gottwald se v samé agonii režimu - v říjnu 1989 - dostal i na bankovky. Skoro nikdo už sice těm heslům nevěřil a oslavování událostí z roku 1948 bylo i terčem lidového posměchu, s výzdobou k "Vítěznému únoru" ale národ zároveň jaksi automaticky počítal jako s věcí neměnnou. Na věčné časy, byť se v hospodě říkalo: "Že bude k socialismu cesta radostná, předpokládali již klasikové marxismu. Ale že to bude taková sranda, to netušil nikdo!"

No, ruku na srdce. Ne každý uměl takto vtipkovat, třeba v Ostravě vládl ještě v roce 1988 tvrdý neostalinský režim. "Tak jako v únoru 1948 soudruh Klement Gottwald, dnes generální tajemník ÚV KSČ soudruh Miloš Jakeš volá lid do revoluční akce. Volá všechny poctivé dělníky, rolníky, inteligenci i mládež, ženy, aby se aktivně účastnili zápasu za přestavbu společnosti," vysvětlil v únoru 1988 Gorbačovovu perestrojku naprosto originálně tajemník Krajského výboru KSČ v Ostravě Ladislav Brumek.

Tož, teď už to můžeme říci: "Zdravíme neslavné únorové dny!"

Pionýři ze skupiny Antonína Zápotockého ze základní školy v Tachově.