Zbožný ješita, který změnil svět. "Mohli jsme žít úplně jinak!"

Před pěti sty lety zveřejnil Martin Luther ve Wittenbergu svých 95 tezí. Odstartoval tím největší náboženskou reformaci v dějinách, která dala vzniknout protestantským církvím. "Kdyby k tomu nedošlo, dnešní svět by vypadal úplně jinak," říká starší konzistor Evangelické církve augsburského vyznání v České republice Jaromír Neumann.

Obsah tezí, které podle legendy vyvěsil Luther 31. října 1517 na dveře zámeckého kostela ve Wittenbergu, je často zjednodušován do kritiky placení odpustků. Opravdu právě to mu vadilo nejvíce?

Ano. Tehdejší papež Lev X. potřeboval peníze na dostavbu chrámu sv. Petra v Římě, a tak zavedl praxi odpustků. Ten, kdo udělal něco špatného, měl zaplatit určitý obnos, aby mu bylo odpuštěno. A jelikož hřešil každý, museli by pro smazání své viny platit všichni. Luther s tím nesouhlasil, nevěřil, že peníze zaplacené církevním hodnostářům dokážou odčinit hřích. Navíc mu bylo líto lidí, kteří kvůli placení odpustků končili v chudobě. Tuto praxi proto napadl, což byl základ jeho pětadevadesáti tezí.

Proč je přibil právě na dveře kostela?

Tehdy to byl běžný způsob, jakým univerzitní profesoři či teologové zahajovali diskusi nad nějakým problémem. Právě na dveřích kostela, kam v neděli chodili všichni, si jejich sdělení každý přečetl. Stejně to udělal i Luther. Ukázalo se ale, že jím kritizované odpustky jsou jenom špičkou ledovce a že je nutná daleko zásadnější reformace. Nakonec z toho byla událost, která ovlivnila celý svět a jež je z historického hlediska považována za počátek novověku. Císař Karel V. následně Luthera pozval do Wormsu, aby se obhájil. A on tam pronesl slavnou větu: "Zde stojím a nemohu jinak."

Luther přitom jako reformátor zpočátku nepůsobil. Pocházel z dobře zajištěné rodiny úspěšného hornického podnikatele. Vystudoval filozofii, nastoupil ke studiu práv. Najednou ale univerzitu opustil a vstoupil do přísného augustiniánského řádu. Proč takový zlom?

Vše vycházelo z jeho vnitřního obrácení. Začal být zoufalý z toho, že jeho světský život podle tehdejšího učení neumožňuje spásu. Proto vstoupil do augustiniánského kláštera v Erfurtu. V katolické církvi té doby vládlo přesvědčení, že požehnaný život umožňující spásu se odehrává právě v klášterech. Proto se jich také tolik stavělo. Vyprávějí se sice legendy, že k Lutherovu obrácení došlo při bouřce, když blesk zabil jeho kolegu, zatímco on zázračně přežil, ale pravý důvod byla Lutherova nespokojenost, z níž se snažil najít nějaké východisko.

Jakým byl mnichem?

Zprvu velmi poslušným, ale protože byl hloubavý, začal pochybovat. Pečlivě studoval bibli a zjišťoval, že s ní mnoho církevních praktik není v souladu, což ho iritovalo. Největší zlom v jeho mnišském životě pak znamenala cesta do Říma, kde najednou viděl církevní praktiky odporující evangeliu - život duchovenstva, bohatství, rozmařilost papeže. Tento výlet pro něho byl pro budoucí hledání reformy zásadní.

Plánoval původně tak rozsáhlou reformaci?

Vůbec ne. Toužil pouze po tom, aby došlo k nápravě katolické církve. Jeho teze však vyvolaly obrovskou reakci, papež proti němu vydal bulu s hrozbou klatby. To Luthera rozzlobilo. Chtěl vést diskusi, místo toho dostal bulu. Tu roku 1520 ve Wittenbergu spálil a tím se s katolickou církví definitivně rozešel.

Císař Karel V. Luthera prohlásil za kacíře, ale následně ho propustil. Jak to, že nebyl jako další kacíři třeba upálen?

Karel V. ho sice propustil, ale zároveň už chystal jeho zatčení. Tomu ovšem lstí zabránil saský kurfiřt Fridrich III. Moudrý, který fingoval Lutherův únos a ukrýval ho na hradě Wartburg. Právě tam Luther přeložil do němčiny Nový zákon.

Jak dlouho na Wartburgu pobýval?

Pouze několik měsíců. Ve Wittenbergu totiž došlo k radikalizaci stoupenců reformace a ničení kostelů. Luther se tam tedy vrátil, aby zjednal pořádek. Tím se také rozešel s radikály. Od Fridricha III. dostal ve městě nedostavěný klášter, kde se začala naplno rozvíjet jeho teologická nauka.

A oženil se s bývalou jeptiškou. Mělo to být další potvrzení jeho vzdoru, konkrétně vůči celibátu?

Bylo to složitější. Pod vlivem reformace tehdy z kláštera ve Wittenbergu utekla řada jeptišek. A jednu z nich, Kateřinu von Bora, si vzal Luther za ženu. Potvrdil tím svůj velmi kladný postoj k manželství a rodině, kterou považoval za klíčovou. Sám měl šest dětí a jednotlivé luteránské sbory dodnes stojí právě na společenství rodin. Současně tím dal najevo nesouhlas s celibátem. Nutno ale říct, že Lutherův sňatek nebyl žádný kalkul, jeho manželství s Kateřinou bylo velmi šťastné. Jejich domácnost se brzy stala místem, kde se živě diskutovalo, přebývali zde pocestní, učenci, intelektuálové. Pod stromy na dvoře debatovali o teologických otázkách, konaly se tady známé řeči u stolu, večerní rozpravy, při nichž se formulovaly základy reformace. Své teology sem na přiučenou dokonce posílal i král Jindřich VIII., který odstartoval církevní reformaci v Anglii.

Císař Karel V. už v tu dobu Luthera nepronásledoval?

V roce 1530 došlo k zásadní události. V Augsburgu mělo být vše posouzeno přímo před císařem, Luther měl obavy, že bude zatčen, a raději tam ani nejel. Nastala však zajímavá situace - většina německých kurfiřtů se postavila na stranu reformace. Představili císaři svou vizi víry známou jako augsburské vyznání s tím, že jestli se mu to nelíbí, ať si s Turkem bojuje sám. Karel V. tak musel jejich požadavky akceptovat a od té chvíle měl Luther relativní klid.

Reformace, kterou odstartoval, vedla k značnému rozdrobení katolické církve. Jaké byly její nejdůležitější dopady?

Nejviditelnějším důsledkem byl samozřejmě vznik protestantských církví. Konkrétně se ale Luther zasadil také o to, že se církve otevřely. Už nebyly výsadou hodnostářů a řeholníků, ale místem pro obyčejné lidi. I prostý sedlák, který dobře oral pole, sloužil podle Luthera Bohu. U katolické církve byl tehdy vztah s Bohem zprostředkován duchovenstvem, svátostmi či svatými, naproti tomu Luther stavěl člověka tváří v tvář Bohu. S jeho plnou zodpovědností za vlastní život.

Můžeme říct, že impulsem k zásadní náboženské reformaci změnil Luther i celý svět?

Rozhodně. Vždyť jenom luteránů je nyní na světě kolem devadesáti milionů. A řada z nich zásadně měnila dějiny západní civilizace. Třeba revoluci v Americe ve druhé polovině 18. století vedli právě protestanti. Reformace také začala klást důraz na člověka. Osobně si myslím, že kdyby k ní nedošlo, dnešní svět by vypadal úplně jinak.

Jaký měl Luther vztah k českým zemím, kde již počátkem 15. století probíhaly reformní snahy vedené Janem Husem?

Říká se, že když Lutherovi hrozilo zatčení, chystal se utéct právě do Čech. Husitství detailně neznal, ale když se s ním blíže seznámil, údajně prohlásil: "Všichni jsme husité, aniž bychom to věděli." Hus byl Lutherovi velmi blízký tím, že se odvolával přímo na Krista, nikoli na papeže. Husitská reformace ale byla v porovnání s tou, již hlásal Luther, daleko radikálnější.

Řada luteránských církví dnes používá název Evangelická církev augsburského vyznání. Jak vznikl?

Odkazuje k již zmíněnému augsburskému vyznání a je důsledkem toho, že sám Luther si byl vědom mnoha svých chyb. Věděl, že není dokonalý, měl řadu negativních vlastností. Odmítal tedy, aby církev vycházející z jeho učení nesla přímo jeho jméno.

Zmínil jste Lutherovy neřesti. Známý je jeho kontroverzní postoj k Židům. Nejprve je obhajoval, v roce 1543 však vyšla jeho kniha O židech a jejich lžích, v níž už byl značně kritický. Co tu změnu způsobilo?

Luther byl profesor Starého zákona, specialista na žalmy. Čekal, že se k němu Židé, národ Starého zákona, přidají jako první, jenže to se nestalo. Pak došlo k události, kdy ho navštívili tři nizozemští rabíni a celou noc s ním diskutovali. Luther byl s debatou značně nespokojen a na Židy definitivně zanevřel. Zajímavé ale bylo, že do Knihy svornosti, jež vyjadřuje základní stati Lutherovy nauky, se nic o výtkách vůči nim nedostalo. Obecně můžeme říct, že Luther nebyl žádný svatý. Také proto ho za svatého ani nepovažujeme. Byl výtečný teolog, intelektuál, ale také prchlivý a celkem ješitný člověk.

Také se říká, že byl workoholik. Jak se to projevovalo?

Třeba tím, že za nějakých osm měsíců přeložil na hradě Wartburg z řečtiny celý Nový zákon. To je neuvěřitelný výkon. Stále častěji ale kvůli tomu trpěl přepracováním, které zřejmě stálo i za jeho údajným zjevením ďábla, po kterém hodil kalamář. Své slabosti ale dokázal vnímat, nepovažoval se za celebritu. Jeho poslední slova před smrtí byla: "Jsme žebráci." Všechno vnímal jako dar shůry.

Od Luthera ke třicetileté válce   Termínem reformace je označován proces, jehož hlavní události spadají do 16. století a který se pokoušel o změnu poměrů v tehdejší katolické církvi. Zdrojem rozporů se stal konflikt mezi poselstvím bible a tehdejším životem církve v praxi, problematické bylo zejména prodávání odpustků katolickým duchovenstvem a jeho obohacování se. Za centra reformace je považováno Německo a Švýcarsko. V Německu byl hybatelem reformace Martin Luther (1483-1546) a jeho 95 tezí vyvěšených ve Wittenbergu, jež změny odstartovaly. Šíření Lutherových spisů po celém Německu usnadnil vynález knihtisku a provázely ho náboženské nepokoje. Přestože byl Luther ústřední osobností reformace, její radikální projevy jako selské války či ničení náboženských obrazů odmítal. V roce 1526 došlo ve Špýru k rozhodnutí, na jehož základě záležela volba vyznání na konkrétní územní vrchnosti. Evangelické stavy sdružené ve Šmalkaldském spolku se v letech 1546-1547 utkaly s katolíky ve šmalkaldské válce. Utrpěly však porážku a byly pronásledovány. V roce 1555 byl uzavřen augsburský mír, který znamenal zrovnoprávnění obou vyznání na území Německa a de facto představoval faktické potvrzení rozdělení církve. Zároveň došlo k právnímu ukotvení pravidla Cuius regio, eius religio (Čí země, toho víra), tedy že náboženství na daném území určuje jeho vládce. Počátky švýcarské reformace sahají do roku 1522 a jsou spojeny s humanistickým teologem Ulrichem Zwinglim (1484-1531) a jeho kazatelským působením v Curychu. Zwingli se dlouho pokoušel najít společnou řeč s Lutherem a v mnoha ohledech si skutečně rozuměli. Zásadně je však rozděloval pohled na slavení a význam večeře Páně, v katolické církvi svátosti oltářní. Napjatá situace mezi protestanty a katolíky postupně vyústila v občanskou válku, během níž Zwingli zemřel. Navázal na něho Jan Kalvín (1509-1564), jehož činnost v Ženevě vedla k radikální reformaci. Jeho učení o predestinaci - předurčení člověka ke spáse nebo zavržení - však luteráni neuznávali. V roce 1549 vznikla za Kalvínova přispění jednotná švýcarská reformovaná církev. Společným znakem luteránů a reformovaných jsou takzvaná tři Lutherova sola: pouze milost, pouze víra, pouze Písmo. V českých zemích se počátky reformních tendencí datují už do začátku 15. století a jsou zosobněny postavou Jana Husa, jehož učení mělo celoevropský dopad. České království bylo považováno za království dvojího lidu - katolíků a utrakvistů vzešlých z husitství. Právě ti pozdější reformaci v Německu se zájmem sledovali a inspirovali se jí. Zemřelého panovníka Ludvíka Jagellonského vystřídal v roce 1526 na trůnu Ferdinand I. Habsburský, který se zavázal zachovat náboženskou svobodu. Tu potvrdil v roce 1609 vydaný Majestát Rudolfův. Mezi katolíky a protestanty přesto docházelo k řadě konfliktů a různým výkladům svobody vyznání, což v roce 1618 vyústilo ve stavovské povstání následované bitvou na Bílé hoře a třicetiletou válkou. V roce 1648 ji ukončil vestfálský mír, jenž znovu posílil absolutismus a pravidlo Cuius regio, eius religio. V praxi to v řadě zemí znamenalo opětovné posílení vlivu katolické církve.

Čtěte dále

další zprávy