Žalobkyně Horákové vinu necítí. Bude justice shovívavá?

01.08. 15:29 | Autor: Dina Podzimková

„Horáková doznávala svou činnost… Dělala něco, co neměla,“ řekla Lidovým novinám bývalá komunistická prokurátorka Ludmila Brožová-Polednová. Její úloha v procesu se v dohledné době stane předmětem soudního jednání. Česká justice však dosud byla ke zločinům komunismu spíše shovívavá.

K TÉMATU: Vražda Milady Horákové: Dosud neuzavřený případ

Sama Brožová-Polednová, jíž za podíl na vraždě hrozí až patnáctiletý trest, se necítí být smrtí národní socialistky Milady Horákové vinna. „Bojovala jsem za republiku a za takový společenský řád, ve kterém nebudou nezaměstnaní,“ řekla.

Podle dnes šestaosmdesátileté Brožové-Polednové byl proces se skupinou kolem Horákové (kromě právničky samé zahrnovala dalších 12 osob, mezi nimi například rovněž popraveného novináře Záviše Kalandru) veřejný kvůli zastrašení veřejnosti. „Proto, aby se zastavily ty útoky proti státu,“ řekla. Státní zástupce však posoudil její postup jako protiprávní i v rámci tehdejších zákonných norem.

„Je jasné, že do vězení nepůjde“

„Zaplaťpánbůh, že se to povedlo,“ řekl redakci TÝDEN.CZ mluvčí Úřadu dokumentace a vyšetřování zločinů komunismu Jan Srb bezprostředně po zveřejnění informace o obžalobě Brožové-Polednové. „Před dvěma lety se totiž zdálo, že žalobce náš návrh zamítne, protože mu důkazy nebudou stačit,“ komentoval rozhodnutí státního zastupitelství.

Srb se domnívá, že věznice bývalou prokurátorku vzhledem k jejímu věku nejspíš nečeká. „Je jasné, že i kdyby byla odsouzena, do vězení nepůjde. Podle nás by však bylo spravedlivé, kdyby rozsudek o vině padl. Jedná se o poslední žijící aktérku procesu,“ uvedl. Antonín Havelka, jediný z kolegů Brožové-Polednové, jehož obvinění úřad před dvěma lety rovněž požadoval, v loňském roce zemřel. Proces bude podle odhadu mluvčího městského státního zastupitelství Martina Omelky trvat několik měsíců.

ÚDV dosáhl jen osmi nepodmíněných trestů

Úřad dokumentace a vyšetřování shromažďuje od roku 1995 informace a dokumenty z let 1948 až 1989. Podle údajů zveřejněných na internetových stránkách úřadu podal na jejich základě k 1. červenci 2007 celkem 96 návrhů na podání obžaloby.

Soudy ve 30 případech rozhodly o vině obžalovaných, z čehož uložily osm nepodmíněných a 22 podmínečných trestů. V 18 případech byl vynesen zprošťující rozsudek. Často nedošlo k ukončení jednání buď z důvodů amnestie, nebo promlčení či úmrtí obviněného. Uložené tresty jsou navíc ve většině poměrně nízké.

Nejvyšší z nich – pět let vězení - si odnesl vyšetřovatel StB Jaroslav Daniel odsouzený za používání nepřípustných metod vyšetřování v letech 1948 až 1950. Další nepodmíněné tresty byly uloženy Zbyňku Dudkovi, Karlu Hoffmannovi, Jiřímu Šimákovi (po 4 letech), Františku Korbelovi (3 roky), Ladislavu Máchovi, Vladimíru Zavadilíkovi (2 roky) a Václavu Smejkalovi (18 měsíců).

Jménem republiky...?

Vezměme pro ilustraci případ Vladimíra Zavadilíka. Dva roky ve věznici s dozorem (prvoinstanční soud se dokonce spokojil s podmínečným trestem, odklad byl zrušen až na základě odvolání státní žalobkyně) si vysloužil za skutky, které jsou v rozsudku popsány následovně:

„...blíže nezjištěného dne v první polovině ledna 1949, nejpozději dne 14. 1. 1949 v Uherském Hradišti jako výkonný orgán Oblastního úřadu StB Zlín v hodnosti strážmistra přidělený k výkonu funkce do Uherského Hradiště se v případě vyšetřovaného Ladislava Dohnalíka, nar. 13. 9. 1920, zúčastnil jeho bití obuškem přes chodidla a jmenovaného pak nutil k mnoha dřepům a následně mu opakovaně do těla pouštěl elektrický proud, aby ho přiměl ke sdělení jím požadovaných faktů do výpovědi, přičemž u poškozeného došlo k těžké duševní poruše v trvání tří až pěti měsíců, dále k hlubokým krevním podlitinám a výronům, kdy mu hrozila mimo jiné zástava srdeční činnosti, přičemž takový způsob výslechu měl charakter krutého týrání…“

* * *

Ludmila Brožová-Polednová se narodila v rodině státního zaměstnance v pražské Bubenči. Vstoupila do komunistické strany, kde pracovala na právním oddělení ústředního výboru. Po roce 1948 ji strana vybrala ke studiím práv. Proces s Horákovou byl zřejmě „vrcholem“ její kariéry, v pozdější době působila jako okresní prokurátorka v Rokycanech. V současné době žije v Plzni, ironií osudu jen pár kroků od náměstí pojmenovaného po ženě, kterou pomáhala dostat na šibenici.

Foto: ČTK

Autor: Dina Podzimková