Za sekačku babičku. Na nový způsob bydlení seženete dotaci

05.08. 18:41 | Autor: Radka Smejkalová

Dobrý soused může být víc než vzdálený přítel, zejména pokud s ním sdílíme sekačku, pračku, teplou večeři či vlastní frustrace. Půvaby spolubydlení v Česku oslovují hlavně facebookovou generaci, nově je však díky státním dotacím budou moci testovat i senioři.

"Jitka se už odstěhovala?" Ne, ta tu ještě je. "Sakriš, tak kolik nás tu teď vlastně bydlí?" Hynek váhá. Ve Vile Flora v pražských Vršovicích už přes rok působí jeden z mála fungujících co-housingových projektů v Česku. Proměnlivá skupina mladých lidí tu testuje inovativní podnikatelské nápady, pořádá komunitní akce - a zároveň zkouší, jaké to je nehrát si každý na vlastním písečku.

Dobrý soused může být víc než vzdálený přítel, zejména pokud s ním sdílíme sekačku, pračku, teplou večeři či vlastní frustrace. "Cožéé??" Martina se snaží překřičet řev kuchyňského robůtku, který pohltil poslední Hynkova slova. Den se chýlí ke konci, dneska vaří Míša, a když Míša "vaří", tak ostatní raději mlčí. Datle se mezitím v mixéru utancovaly spolu s jahodami do hutné kaše, kterou kuchařka s něhou v hlase servíruje jako "high carb low fat raw vegan".

Právě teď je pravidelných strávníků ve Vile Flora pět, bývá to ale i dvakrát tolik. Společné večeře se pro ně staly jedním z rituálů, který vyvstal z potřeby "mít prostor a čas na společné projekty s lidmi, kteří mají stejné vize a zájmy", vysvětluje devětadvacetiletý Hynek Opolecký, co ho přivedlo na myšlenku sestěhovat se do sdílené domácnosti.

Míša je o dva roky mladší a po roce a půl co-housingu už si ani jiný způsob existence představit neumí. "Člověk potřebuje obecně mnohem méně věcí, než si myslí. Nač mít v bytě pro sebe spoustu přístrojů, když je můžeme používat dohromady? Proč nakupovat pro sebe, z jednoho nákupu se přece nají mnohem více lidí?!".

Vnouče na inzerát

Co je v Česku stále ještě považováno za vrtoch alternativní subkultury, se na Západě již stalo uznávaným konceptem bydlení s mnohaletou tradicí. První projekty sdíleného bydlení se začaly objevovat ve Skandinávii v 60. letech, dnes jich je jen v Dánsku kolem šesti set, v USA či Francii kolem dvou stovek, velký boom zaznamenaly v posledních letech i v Německu, Rakousku nebo Belgii.

CELÝ ČLÁNEK ČTĚTE V NOVÉM VYDÁNÍ ČASOPISU INSTINKT, KTERÉ VYCHÁZÍ VE ČTVRTEK 6. SRPNA.

Foto: Radek Cihla

Autor: Radka Smejkalová