Karel Sládek ze Šilheřovic u Ostravy věří, že celé tažení wehrmachtu v Rusku přežil díky dřevěnému křížku z pouti. 11. listopad je Dnem válečných veteránů.
Den válečných veteránů nepatří jen bojovníkům z legendárního armádního sboru Ludvíka Svobody či českým profesionálům z bojů v Afghánistánu. Na Hlučínsku mezi Ostravou a Opavou dosud žijí veteráni wehrmachtu, mezi které patří například Karel Sládek, jenž v létě oslavil 101. narozeniny. Tehdy ho také vyzpovídal on-line deník TÝDEN.CZ, ale přepis rozhovoru čekal až na listopadový Den válečných veteránů. "Mezitím si strejda zlomil krček a nyní leží v léčebně dlouhodobě nemocných. Jeho stav se hodně zhoršil, už moc nemluví, návštěvy nepoznává," říká na Den veteránů Sládkova neteř.
O křížek nepřišel ani v ruském zajetí
Letos v létě byl ovšem Karel Sládek ještě plný elánu a u jeho vyprávění se tajil dech. "Něco vám ukážu," podotkl tehdy veterán a z obstarožní kuchyňské skříně vytáhl dřevěný křížek. "Ten jsem měl u sebe po celou válku. Dostal jsem ho od maminky, koupila ho na pouti. Zachránil mi život, protože věřím v Boha," vyprávěl. Tento amulet byl jeho andělem strážným při francouzském i ruském tažení a ochraňoval ho i po válce v ruském zajetí ve městě Belgorod. Tam mu Rusové sebrali i poslední drobnosti, křížek si proto schoval do úst. "Jeden Rus si toho všiml, chmátl mě za pusu, vytáhl křížek a ještě jsem dostal ránu, že mi crčela krev." Křížek skončil na zemi, jenže jiný ruský voják ho v zápětí sebral, podíval se na kamaráda a pokáral ho: "Eto nět charašo!" Pak Sládek dostal křížek nazpět. "A to už jsem věděl, že s pomocí křížku od maminky přežiji i tohle zajetí."
Z Masarykova pluku k wehrmachtu
Karel Sládek se narodil v roce 1911 v Šilheřovicích u Ostravy a do školy začal chodil ještě v době, kdy bylo Hlučínsko součástí Německého císařství, kterému vládl císař Vilém II. Hned po škole začal pracovat ve stájích hraběte Rothschilda na šilheřovickém zámku. V letech 1932 až 1935 sloužil u československé armády v 7. jezdeckém pluku T. G. Masaryka v Hodoníně a po vojně to dotáhl na osobního sluhou paní baronky Rothschildové, dokud v roce 1938 tento židovský rod nemusel utéct ze Šilheřovic ze strachu z nacistů. Když Hlučínsko v říjnu 1938 zabralo Německo, musel Sládek opět obléct uniformu. Tentokrát stejnokroj wehrmachtu.
"První jsme museli narukovat my, co jsme se nedávno vrátili z vojny v československé armádě. V Šilheřovicích se to týkalo jedenácti mladých mužů, všichni jsme se dobře znali. V Petřkovicích nás oblékli do uniforem wehrmachtu a museli jsme v Antošovicích hlídat hranice mezi Německem a Polskem."
Prvního září 1939 napadalo Německo Polsko a už koncem měsíce byla dobyta Varšava, hlavní město Polska. V bojí padlo asi 10 tisíc německých a až 70 tisíc špatně vyzbrojených polských vojáků. "V září 1939 jsem musel táhnout na Polsko, tam to ale šlo rychle. Já jsem šel mezi tanky se samopalem v ruce a Poláci proti nám na koních. To měli předem prohrané. Polsko bylo za čtrnáct dní kaput."
V květnu 1940 napadlo Německo Nizozemí a Belgii a hned poté Francii a už 14. června vstoupil wehrmacht do Paříže. "A Francie byla kaput za tři týdny, to byla také snadná válka. Vyhnuly se mi všechny větší boje a první velké neštěstí jsem na vlastní oči uviděl až na pobřeží Severního moře, když třicet kluků najelo s lodí na minu a ta vymrštila loď do vzduchu a vojáky úplně roztrhala. Já se plavil na jiné lodi jen tak sto metrů vedle. To bylo hrozné, tam zahynulo hodně mých kamarádů."
Sládek součástí plánu Barbarossa
V červnu 1941 Německo neočekávaně napadalo Sovětský svaz (plán Barbarossa). Sovětský diktátor napadení neočekával, neboť uzavřel s Němci tajný pakt o spolupráci a Hitler si společně se Stalinem rozdělili Polsko. Sovětská armáda na útok nebyla připravena a vzpamatovala se až v době, kdy wehrmacht na začátku prosince 1941 došel k Moskvě.
"Na ruské hranice jsem šli pěšky až z Francie. Trvalo to celý měsíc. Jak jsme došli na hranice, tak náš generál říká: - Jestli si dá Stalin s Hitlerem ruku, tak je všecko v pořádku. Jestli ne, bude válka. Leželi jsme v takovém lesíku a čekali, co bude. Netrvalo ani půl dne a najednou nad námi přelétla německá letadla ve směru na Rusko. A to už jsme dostali rozkaz i my. Na hranicích stálo je několik Rusů, kteří křičeli: - Něstrilaj, něstrilaj! Prosili, že mají rebjátka, že mají rodiny a děti. Zajali jsme je. První den po útoku na Rusko jsme se posunuli o čtyřicet kilometrů do nitra Ruska. Na začátku prosince 1941 už naše divize, která měla 60 tisíc vojáků, stála 25 kilometrů před Moskvou. Ale Moskvu jsem neviděl. V zimě už nás Rusové hnali nazpět. Byl hrozný mráz, jednou až minus 52 stupňů a my jsme neměli pořádné uniformy. Všechny studně byly zamrzlé až na dno, hodně kamarádů zmrzlo. Ten útěk trval několik let, Rusové mě zajal až v roce 1945 v Bresslau, to je dnešní Wroclaw v Polsku."
V ruském zajetí
Statisíce německých vojáků skončily v zajetí, mnoho jich bylo převezeno do zajateckých táborů v Rusku, kam byl transportován i Karel Sládek Válka tak pro něho pořád nekončila, ačkoliv v Německu a v Československu byl od 8. května 1945 mír.
"Když nás Rusové zajali, po několika týdnech mezi nás přišel ruský důstojník a říkal mi: - Pojdeš damoj! Ale domů jsem nešel. Napřed, že prý nás pošlou pomáhat k sedlákům do okolí Bresslau při žních. Bylo nás tam celkem pět tisíc zajatců, naložili nás do nákladních vagónů, vždycky osmdesát lidí na jeden vagón. A už nás vezli do Ruska. Jeli jsme tři dny. Pak vlak zastavil u potoka, Rusové otevřeli vagóny, u každého vagónu stálo osm ruských vojáků. Byl krásný den, svítilo slunce, kolem kolejí tekl potok. Nařídili nám se v tom potoce umýt, dostali jsme polévku a vařenou mrkev, to bylo všechno. A jelo se dál, do Belgorodu. Tam z nás sundali zbytky uniforem wehrmachtu a navlékli nás do starých hadrů. Dovedli nás ke zničené nemocnici, že si ji musíme opravit a pak v ní budeme bydlet. Tři měsíce jsme museli spát venku, až v zimě jsme mohli dovnitř. Jak jsme skončili opravy, poslali nás všechny do dolů kopat uhlí. Od rána do večera, nebo od večera do rána, vždycky měsíc práce ve dne a měsíc práce v noci. Hrozná robota, hodně kamarádů umřelo vysílením a hlavně hlady. Já měl výhodu, že jsem se s vojáky a hlídači jako Slovan domluvil, to byla obrovská pomoc. Z těch pěti tisíc chlapů, kteří jsme žili v tom zajateckém táboře, zemřelo přesně 325 lidí. Jednou do tábora přišel nějaký sovětský generál a vyčítal nám, že naše divize rozmlátila při přechodu fronty Belgorod. To byla pravda, tam nezůstala stát jediná chalupa celá. Nadával nám: - Jebam fašist! Pak si odvedli nějaké naše německé vojáky, které už jsem nikdy neviděl. V dolech jsem fáral čtyři a půl roku, domů do Šilheřovic jsem se dostal až na Vánoce v roce 1949, už nikdo nepočítal s tím, že žiji. Navíc se mezitím doma všechno změnilo, už jsme nepatřili k Německu ale zase k Československu. Vládli tu komunisti. A hned v roce 1950 jsem se oženil."
Šest střepin v těle
Z války si Karel Sládek přinesl šest střepin. Na ruce, pod krkem, v zádech... "Na rentgenu jsou všechny dobře vidět. Lékaři nikdy nechtěli riskovat, že by je vyoperovali, měl jsem totiž slabé srdce. Báli se, že bych se neprobudil z narkózy. A vidíte dožil jsem se i se střepinami krásného věku."
Karel Sládek je věřící katolík. Že se mu podařilo přežít všechna popisovaná tažení wehrmachtu, za to vděčí Bohu. A znova ukazuje dřevěný křížek. "Každý večer ho držím v ruce a modlím se. Někteří se tomu smějí, ale pravdu měla maminka, když říkala: - Vidíš, jak ti byl Pánbůh nápomocen."
Na nedostatek učitelů matematiky chce upozornit nadační fond Matika Česku. Vznikl na základě stejnojmenného projektu nadace...
Na prázdná místa na zdi auly Gymnázia Dr. Josefa Pekaře v Mladé Boleslavi se vrátily jako repliky dva historické obrazy. Malby se...
Ve stínu revolučních událostí v Československu zůstala 28. listopadu 1989 jiná převratná událost - první transplantace kostní...
Pražský dopravní podnik (DPP) v sobotu nasadí do provozu devět vánočně vyzdobených tramvají a autobusů. Než tyto vozy vyjedou na...
Příjemné vánoční zklidnění najdete jako každý rok v adventním čase od 28. listopadu v Holešovické tržnici. Těšit se můžete na...
Náměstek pražského primátora Zdeněk Hřib bude kandidovat na předsedu Pirátů. Informoval o tom v dnešní tiskové zprávě. Chce, aby...
Ve dnech 22. a 23. listopadu se v Cubex centru na pražské Pankráci uskuteční Intimity Festival, který přináší do České republiky...
Akademie Michael, která se dlouhodobě řadí mezi přední vzdělávací instituce v oblasti umění a médií, má důvod k oslavám. Dominik...
Budova Legatica spadá do areálu Nové Waltrovky, projektu Penta Real Estate, v Praze 5 a navazuje na první úspěšnou etapu...
Evropská unie podpoří deset projektů Správy železnic (SŽ) na modernizaci české železnice částkou 11,5 miliardy korun. Peníze...
Zahájení výroby biometanu ve fermentační stanici ve Vysokém Mýtě se opožďuje. Město vloni léta odstavené zařízení pronajalo...
Praha má ve svých ulicích žhavou novinku – IQOS friendly taxíky, které jako vůbec první představila ve své flotile jedna z...
I mezi těmi nejmladšími jsou hrdinové, jejichž velké činy si zaslouží uznání a pozornost. S cílem podpořit právě tuto myšlenku...
Když získáte ocenění v prestižní soutěži Fotograf roku, kterou každoročně pořádá Asociace profesionálních fotografů ČR, je to...
Významná Galerie 400 ASA, která v rámci svého programu Push Process pomáhá mladým fotografům na počátku kariéry, přizvala ke...
Vedle liberecké radnice a vysílače na Ještědu je Centrum Babylon jedním z nejznámějších turistických cílů severočeské metropole....
Filozofická fakulta Univerzity Karlovy (FF UK) chystá opatření ke zvýšení bezpečnosti. Nechá například upravit vrátnici, aby z ní...
Manželé Paulovi, kteří vybojovali 6. místo na olympiádě 2022 v Pekingu, se znovu stali mistry republiky. V úterý získali svůj...