Výročí: 70 let od spojeneckého bombardování Prahy

08.02. 18:00 | Autor: Jan Gebert

Zruinované domy, kostely a stovky mrtvých. Před sedmdesáti lety se na Prahu kvůli chybné navigaci snesly bomby spojeneckých letadel. A dodaly tím obsah protiamerické propagandě nacistů a později i komunistů. Stopy po obojím jsou dodnes patrné.

Pro tehdy osmiletou Evu Vojtáškovou byl únor roku 1945 měsícem protektorátních prázdnin. Ředitel soukromé britské školy, kam chodila, zmizel v koncentráku a nikdy se z něj nevrátil. S jeho odchodem skončilo i vyučování.

Také další pražské školy měly zamčeno. Zrušily hodiny kvůli hrozbě náletů, neustálým evakuacím a nedostatku uhlí, které protektorátní průmysl směroval na výrobu zbraní v ČKD. Nezbylo než na sklonku poslední válečné zimy vyhlásit dětem volno. Rodiče však nechtěli, aby jim válka kazila život víc, než bylo nutné, proto v nastalé situaci improvizovali. "Když úřady zavřely školy, rozhodli se vyučovat nás sami," říká Eva Vojtášková. Právě 14. února 1945 se domácí výuka měla konat v rodině žijící na rohu dnešního Janáčkova nábřeží. V činžáku, v němž ten den drtivou většinu přítomných zastihla smrt. Chybělo málo a Eva Vojtášková byla mezi nimi.

Dárek k Valentýnu

Z jiného místa Evropy v ranních hodinách toho dne odstartovaly nad kanál La Manche stovky letadel. Jejich několik set kilometrů vzdáleným cílem byly Drážďany - strategický dopravní uzel, který spojenci hodlali v drtivém náletu zničit. "Letecký útok se uskutečnil na žádost Sovětů," podotýká historik Jiří Rajlich. Rudá armáda tehdy stála na východním břehu řeky Odry a podle Rajlichova výzkumu sovětské velení požádalo spojence, aby bombardovali železniční uzly, přes něž putovaly zásoby na východ.

Britská letadla začala shazovat munici už v noci 13. února. Američané měli na bombardování navázat za denního světla, na svátek svatého Valentýna. Jenže hned několik okolností způsobilo, že bomby dopadly o spoustu kilometrů jižněji, na protektorátní metropoli, která byla do té chvíle závažnějších útoků ušetřena.

Více čtěte v časopisu TÝDEN. Začalo to počasím. Nad celou Evropou se ten den táhla neprostupná oblačnost, která znemožňovala jistou orientaci podle mapy. "K tomu se přidával silný boční vítr, který jednu letku, tedy asi dvaašedesát letounů, odchýlil od plánované trasy," připomíná Michal Plavec, expert na leteckou historii z Národního technického muzea. Hlavnímu navigátorovi navíc selhal radar a zbloudilá letka se tak musela spolehnout pouze na to, co dokázala vyčíst z krajiny mezi průrvami v mracích.

První fatální omyl nastal nad Plzní. Velikostí i zasazením v krajině Američanům připomínala německé město Zwickau (Cvikov), odkud měl být plánovaný cíl vzdálený asi sto kilometrů. Dle instrukcí stačilo držet se nad železnicí, dokud se neobjeví velké město s mohutnou řekou. Pak mohl začít útok.

Celý článek naleznete v novém vydání časopisu TÝDEN, které vychází v pondělí 9. února 2015.

Foto: Zima

Autor: Jan Gebert