Vylhané české dějiny: lži a polopravdy přetrvávající dodnes

20.11. 19:34 | Autor: Ondřej Fér

Pořád se najde dost lidí, které doruda rozpálí připomínka, že mezi Moravany, kteří padli na Bílé hoře, nebyl ani jeden Moravan (na snímku rekonstrukce Bitvy na Bílé hoře).

Opravdu bylo husitství vyvrcholením českých dějin? Je proč vzhlížet k beznadějnému boji Moravanů na Bílé hoře? Jak vlastně u Chlumce skončili sedláci? Když na základní kameny naší národní identity zaťukáte kladívkem, začnou se nebezpečně drolit a rozpadat v prach.

Jak to bylo se slavně neslavnými Rukopisy, víme. Trvalo to sice dlouhá desetiletí, ale nakonec jsme se smířili s tím, že Slavoj, Záboj a celá praslovanská parta existovala jen v bujné fantazii národního obrozence Václava Hanky. Jeho pokus vylepšit národní dějiny se nepovedl, přesto však existuje množství dalších historických polopravd, lží a úmyslných zkreslení, jež jsou živy dodnes. Stále vytvářejí podstatnou část naší národní identity.

Ne snad, že by jiné národy své vymyšlené dějiny neměly. "Ke konstituci každého státu i impéria patří mytologie, ospravedlňující to, oč se mocní právě snaží," konstatoval před více než 250 lety anglický historik Edward Gibbon. Potíž je v tom, že zatímco jiné národy dříve nebo později připustí, že pravda byla jiná, třeba méně hezká či méně hrdinská a velkolepá, kmen Čechů se k tomu nemá. Italové už dávno nelpějí na tom, že zakladatele Říma Romula a Rema odkojila vlčice.

Britové ochotně přiznají, že jejich král Richard Lví Srdce byl především násilnický a nezodpovědný dobrodruh. Němci nemají problém přiznat, že jejich Fridrich Veliký byl homosexuál. Dokonce i Francouzi už připouštějí, že bitvy stoleté války u Kresčaku, Maupertuis a Azincourtu sice byly slavné, ale prohráli je.

U nás tento proces ještě neproběhl. Na pražském Vítkově dál stojí socha lapky a zbojníka Žižky, stanice metra se jmenuje po patologickém vůdci lůzy Želivském a pořád se najde dost lidí, které doruda rozpálí připomínka, že mezi Moravany, kteří padli na Bílé hoře, nebyl ani jeden Moravan. Nemluvě o tom, že Bílá hora nebyla ani pořádná bitva, stejně jako všechny ty Vítkovy a Sudoměřice. A opravdu musíme trvat na tom, že když vojsko nažene sedláky do rybníka, jde o bitvu?

Čtěte TÝDEN!