Vondra na pranýři aneb Kde začíná vrahochvála

28.10. 07:30 | Autor: Martin Zeman

Na svědomí mají prokazatelně sedm životů. Sami se k tomu hlásí (přesněji řečeno teď už jen jeden z nich, Josef Mašín, protože Milan Paumer zemřel loni a Ctirad Mašín letos v srpnu). Dokonce existují lidé, kteří jim za jejich akce z počátku 50. let tleskají a dávají jim vyznamenání. Postoje jednoho z těchto obdivovatelů teď ale prověřuje policie.

Spáchal ministr obrany Alexandr Vondra trestný čin, když nedávno kontroverzním bratrům udělil nejvyšší české vojenské vyznamenání Zlatá lípa? To teď má rozhodnout policie.

Podle trestního zákona totiž za schvalování trestného činu skutečně hrozí až roční žalář, a to člověku, který "veřejně schvaluje spáchaný zločin nebo kdo veřejně vychvaluje pro zločin jeho pachatele" a kdo "v úmyslu projevit souhlas s trestným činem pachatele nebo osobu jemu blízkou odmění". Vyšetřovatelům není co závidět. Pokud by totiž došli k závěru, že Vondra se skutečně provinil, museli by pak být za totéž stíháni i někdejší premiér Mirek Topolánek, který jim v roce 2008 udělil Plaketu předsedy vlády, senátor Tomáš Grulich a místopředseda Senátu Přemysl Sobotka, kteří jim loni předali Pamětní list Senátu atd.

Do podezření by se dostalo i patnáct procent české veřejnosti, pro kterou jsou bratři Mašínové hrdiny (naopak pro 27 procent dotázaných spáchali neospravedlnitelný kriminální čin).

Josef Mašín. Než skupina bratří Mašínů zmizela v roce 1953 v Západním Berlíně, připravila o život dva příslušníky SNB, ozbrojeného pokladníka Kovolisu a čtyři příslušníky východoněmecké policie (další čtyři východoněmečtí policisté se omylem postříleli navzájem při několikatýdenním honu na uprchlíky). Jejich případ samozřejmě řešila komunistická justice - kladla jim za vinu velezradu, vyzvědačství, sabotáže a vraždy. Počátkem 90. let, tedy již v polistopadové éře, se kauza opět dostala na stůl české policie, a ta stíhání zastavila. Klíčové ovšem je, že verdikt označil pouze velezradu a vyzvědačství za skutky, které nelze považovat za trestné. Pokud jde o zbytek, stanovisko zní pouze "promlčeno", nikoli "nešlo o zločin". Vyznamenal tedy Vondra zločince?

Na druhou stranu je tu ovšem stále zákon o protiprávnosti komunistického režimu a o odporu proti němu, který říká, že "odpor občanů proti tomuto režimu, který ať již jednotlivě či ve skupině na základě demokratického přesvědčení politického, náboženského či mravního projevovali odbojem nebo jinou činností nebo vědomě a veřejně vyjadřovali na území státu i v zahraničí, a to i ve spojení s cizí demokratickou mocností, byl legitimní, spravedlivý, morálně oprávněný a je hodný úcty". Časové vymezení pak je od 25. února 1948 do 17. listopadu 1989, takže bratři Mašínové do něj spadají. Sami navíc o své misi vždy hovořili jako o politickém aktu odboje. A že se jednalo o odboj, se můžeme dočíst i v českých učebnicích.

Případ bratrů Mašínů, nebo přeneseně případ Vondra, teď opět ukazuje, jak absurdní a hloupě nejednoznačná je česká polistopadová legislativa, která se chce, ale přitom nedokáže s tíživým dědictvím vypořádat. S odkazem na ni je proto možné už teď tvrdit, že nynější snaha Nečasovy vlády zrušit KSČM je upocená a k zatracení předurčená.

Když v roce 2002 soudkyně Hana Hrnčířová uzavírala kauzu někdejších vysokých komunistických pohlavárů Milouše Jakeše a Jozefa Lenárta (byli souzeni ze spoluúčast na pokusu o státní převrat řízený v srpnu 1968 z Moskvy a obžaloby byli zproštěni), zdůraznila hned na začátku, že soud není historický ústav, a proto se bude hodnocení lišit. "Obžalované lze z pohledu dnešních antikomunistů morálně odsuzovat, nelze je však trestně postihnout," neodpustila si uvést svou řeč, "protože povinností soudu není hodnotit historii." Totéž dilema bude nyní muset opět rozetnout česká policie. Ale naše právní pořádky jí v tom pomocnou ruku nepodávají.

Foto: Karel Šanda, ČTK

Autor: Martin Zeman