Vltavíny: zelená horečka nekončí

22.12. 05:40 | Autor: Eva Střihavková

Kvalitní vltavíny už jsou vytěženy, upozorňují odborníci. Nelegální kopáči ale zkoušejí štěstí dál. Noří se do několik metrů hlubokých děr a doufají v zázrak. Cena kamenů totiž za posledních deset let stoupla o více než sto procent. A ještě poroste.

Jsou tři odpoledne, někteří účastníci burzy své kameny opatrně balí do papírů a sklízejí improvizované stánky v prostorách školky v Praze 5. Poslední letošní Amatérská burza minerálů bude za hodinu u konce. U stánku s moldavity, jak se rovněž vltavínům říká, je ale stále rušno, lidé mají z čeho vybírat. Na pultu jsou vystaveny jak tmavé, tak světlé tektity různých tvarů. "Tenhle má tvar kapky, ty jsou jedny z nejvzácnějších. Vznikl tím, jak letěl rychle k zemi," ukazuje prodejce a sběratel Přemysl Dušek svůj oblíbený kousek. Vltavíny skupuje už několik let a upozorňuje, že se jejich cena rapidně zvyšuje.

"Dneska už v zemi kvalitní vltavíny nenajdete, ty, co za něco stojí, už jsou podle mého názoru dávno vytěženy," upřesňuje a prodává zájemci menší vltavín první jakosti se slovy, že si pamatuje den, kdy ho v Písku odkoupil od archeologů.

Dříve byly nelegálních kopáčů tisíce, dnes jich je podle odhadů sběratele Duška maximálně padesát. Přesto jsou některá pole a lesy na jihu Čech stále zplundrované. V roce 2015 si v Ločenicích nedaleko Českého Krumlova jeden z hledačů doslova vyhloubil vlastní hrob. Zavalila ho hlína v několikametrové díře, v níž pátral po zelenkavé hornině.

Krumpáčem i bagrem

Na počátku 20. století vltavíny chodívali hledat jen opravdoví fajnšmekři, na jihu Čech po deštích obcházeli podmáčená pole. V devadesátých letech propukla vltavínová horečka naplno. K holínkám přibylo vybavení v podobě krumpáčů, lopat, kyblíků a svačin. Zásoby jídla byly prý nutností, muži totiž v jámách trávili dlouhé hodiny. "Do děr jsme se navíc v průběhu dní opakovaně vraceli, často jsme na ‚zelené zlato' narazili až po delší době," vzpomíná Dominik T., který si touto nelegální činností před pětadvaceti lety přivydělával.

Některým ale krumpáč nestačil, mnozí hledali pomocí bagrů. Zůstávala po nich spoušť připomínající měsíční krajinu, vyvrácené stromy s nevratně poškozenými kořeny a desítky zdevastovaných biotopů. Na neúnosnou situaci si v roce 2005 stěžoval i Jaroslav Klein, starosta Besednice. Nelegální kopáče měla z města vyhnat legální těžba, jež městské kase vynesla během tří let sedm milionů korun. Hnutí Duha a další ekologické organizace tehdy spekulovaly o tom, že Besednice problém s černými nájezdníky záměrně zveličila, aby mohl posloužit jako záminka pro průmyslovou těžbu.

Ke stejnému řešení se uchýlili i v Netolicích, kde si společnost Monday Morning už osm let pronajímá areál o velikosti čtyř hektarů. Podle nepotvrzených údajů za to městu ročně vyplácí 400 tisíc korun. Obec si těžbu pochvaluje, i následnou rekultivaci s ní spojenou. "Neničí se tím příroda tolik, jako například při dolování uhlí," vysvětluje Jitka Koubalíková vedoucí odboru životního prostředí města Netolice. Hornina se totiž nikam nevyváží, vybere se z ní jen kýžený nerost. Rekultivace je proto daleko snazší. Na lesním pozemku podle plánů vzniknou dvě jezírka a smrkovou monokulturu vystřídá smíšený les. "Vítáme to, protože se tak oživí místní biotop," dodává Koubalíková.

Stačí trocha štěstí

Kolik toho firma během svého působení v okolí Netolic vytěžila, nechce kvůli konkurenčnímu boji prozradit. Jen tříleté přípravy ji ale vyšly na čtyři miliony korun. "Zaplatit se muselo za průzkum, technické zabezpečení, nejrůznější žádosti i zabezpečení areálu právě proti nelegálním hledačům," popisuje jednatel společnosti Marek Stanzel. "Stále se k nám ale zkoušeli dobývat, a tak jsme do areálu umístili hlídací psy," dodává.

Ať vltavíny těží kdokoli, patří stále mezi takzvané vyhrazené nerosty. To znamená, že i po vytěžení patří státu. Společnosti proto musejí republice hradit zhruba dvě koruny za každý gram. Část z těchto peněz putuje do rozpočtu obce, do jejíhož katastru důl spadá. Největší naleziště leží v jižních Čechách, menší jsou na Moravě, kde se nalézaly vltavíny tmavší barvy. Tato místa jsou zanesena v mapách díky geologickým průzkumům, které probíhaly v 50. až 70. letech.

"Už jsou skutečně vytěžena, a to jak průmyslovou těžbou, tak černými kopáči," uvádí Stanzel. Věří však, že se ještě nějaká těžební ložiska mohou najít. Problém je, že jsou překryty vrstvami půdy - svahovými sedimenty, a tak jsou zatím nedostupná. "Narazit na vltavíny mohou lidé také dílem náhody, při budování silnic nebo třeba vodovodů," upozorňuje. Menší naleziště jsou i v Německu, tam se ale netěží, protože jsou nerovnoměrně rozprostřeny v daleko menším množství než u nás.

Vltavín za hašlerku

V české beletrii se vltavín poprvé objevil v Povídkách malostranských Jana Nerudy. Postava profesora z povídky Hastrman chtěla odkoupit moldavit do školních sbírek za tři zlaté. Tato cena tehdy odpovídala zhruba deseti litrům červeného vína. Významný jihočeský geolog a mineralog Jan Oswald zase v jedné ze svých publikací vzpomínal, jak od dětí z vesnic v období první světové války vyměňoval zelenkavá sklíčka za hašlerky.

Dnes už by podobná výměna nejspíše neprošla. Cena vltavínů se pohybuje okolo osmnácti až šedesáti korun za gram, vše závisí na jakosti. Kvalitnější temně zelené kameny mohou stát i více než deset tisíc korun a očekává se, že cena ještě poroste. Prodávají se v neopracované formě ke sběratelským účelům nebo jako součást šperků, pro jejichž tvorbu se využívají zejména menší kousky.

Cena těchto šperků stoupá i kvůli tomu, že černí kopáči, kteří nemají k dispozici průmyslové výdobytky, nedokážou menší vltavíny separovat od nánosu okolní horniny. V zahraničí jsou vltavíny prodávány často mnohonásobně dráže, zájem je o ně po celém světě, a to zejména mezi šamany a okultisty. Problém ale je, že hodně lidí naletí podvodníkům a pořídí si za vysokou částku moldavit falešný. V posledních letech skokově narůstá počet padělků, které nejčastěji pocházejí z Číny a Thajska. Jsou ze skla a laik je na internetu od pravých vltavínů rozezná jen stěží.

To potvrzuje i britský sběratel Mark Bajerski. "Člověku pomůže, když se na vltavín podívá proti světlu, jsou v něm malé bublinky a nepravidelné záhyby, má prostě specifickou strukturu," radí kupujícím. Nutno ale poznamenat, že k padělání vltavínů docházelo ve velkém i u nás. Už v dobách secese, kdy se zelený tektit dostal do popředí díky šperkařům, kteří ho vybrušovali do různých tvarů, býval čas od času nahrazen sklem podobné barvy. Mnozí proto dodnes ve šperkovnicích nevědomky uchovávají falzifikáty.

Foto: ČTK/Veis David

Autor: Eva Střihavková