Většina kamarádů mi uhořela v tanku, vypráví oceněný veterán

31.10. 12:30 | Autor: Ivan Motýl

Mikuláš Končický (vpravo dole) za války.

Na unikátním snímku z 16. dubna 1945 se na válečného fotoreportéra usmívá kvarteto tankistů. A ten, co se směje nejvíce, se jmenuje Mikuláš Končický. Minulý pátek dostal generál Končický od prezidenta republiky řád Bílého lva, nejvyšší české vyznamenání.

Na zažloutlém válečném snímku se sice osádka tanku tváří uvolněně, byl to ovšem jen pověstný "sýýýýýr" pro fotoreportéra. Předchozí den totiž československá tanková brigáda přišla o několik strojů a následující den zemřou další kamarádi. Snímek vznikl 16. dubna 1945 na statku v Albertovci mezi Ostravou a Opavou při takzvané Ostravské operaci, kterou nepřežilo tisíc československých a dvacet tisíc sovětských vojáků. Byla to jatka a také jediná bitva v apokalyptických rozměrech východní fronty, která se odehrála na území dnešního Česka.

Odpočinek na Albertovci skončil krátce po půlnoci. "Ve tři ráno jsme šli do útoku společně s ruskou pěchotou. Bojovalo se nejdříve o lesík Křeménky mezi Albertovcem a Zábřehem na Opavsku. A s rozedněním jsme chtěli pokračovat na Zábřeh," vypráví Končický nad frontovým snímkem. Z údolí od řeky Opavy se valila hustá mlha. "Svítalo, ale krajina vypadala ponuře. V oparu na obzoru jako by stály dvě velké kupy hnoje," vybavuje si Končický, jak tehdy v tanku spěšně přemítal, zda ty kupky nejsou přece jen zamaskované německé tanky Tiger.

"Pro jistotu jsem nechal na jednu z kupek hnoje vypálit protitankový náboj. Hromádka se hnula a zajela za obzor, zpoza kterého se v mžiku vyvalil černý dým," vypráví. To už se ale pohnula i druhá hromádka. "Vystřelili jsme, ale bez zásahu. Reagoval však i německý tank a protitanková střela nám vyfrézovala hluboké znamení na tankové věži. Chybělo málo a bylo po nás," vzpomíná. Zpoza obzoru se navíc vyvalilo osm dalších německých tanků a během chvíle rozstřílely pět československých strojů. "Wehrmacht používal zápalné protitankové střely, které způsobovaly prudký požár, a vojáci v tancích uhořeli. Jako dnes si vybavuji, jak kamarádi v těch tancích po zásahu strašlivě sténali."

Generál Mikuláš Končický u pomníku obětem války. Hrůza schovaná za úsměv muže v tankistické čepici, který na válečném snímku sedí obkročmo na pásu svého tanku. Na počátku Ostravské operace bojovalo pětašedesát československých tanků. Do centra Ostravy jich dojelo jen sedm a v jednom z nich i Mikuláš Končický (narozen v roce 1925), jenž se stal 28. října nositelem nejvyššího tuzemského vyznamenání – Řádu bílého lva.

S neuvěřitelně vitálním Mikulášem Končickým se setkávám už patnáct let a ještě před třemi lety jsem ho dokonce náhodou potkal na Lysé hoře, což je nejvyšší vrchol Beskyd (1323 m n. m.). Poprvé jsme se viděli někdy v polovině devadesátých let, když začal do Ostravy svolávat srazy veteránů východní fronty. Končický se ovšem pustil do organizace akce, při které to pořádně jiskřilo. U jednoho stolu totiž spolu najednou seděli bývalí vězni stalinských gulagů i dosud uvědomělí a zapálení komunisti.

Jak známo, Svobodův armádní sbor vznikl především z propuštěných vězňů stalinských lágrů, odkud se je podařilo vyreklamovat generálu Píkovi. Když stovky Čechoslováků přecházely na podzim roku 1939 hranice Sovětského svazu, neměly ani tušení o Stalinově paktu s Hitlerem. A sovětské tajné služby pak každého nadšence, který přijel do Ruska, aby bojoval s fašisty, zavřely do gulagů, což byly vyhlazovací tábory. Když ale Hitler v roce 1941 Rusko nečekaně napadl, dostali nakonec šanci i na potupnou smrt vysílením a vyhladověním odsouzení Čechoslováci, kteří pobyt v gulagu zatím přežívali.

K nim se na ruské Volyni přidali volyňští Češi a k těm náležel i Mikuláš Končický. A při přechodu Podkarpatskou Rusí Rusíni a na Slovensku zase partyzáni, kteří neměli o stalinských lágrech ani ponětí a věřili v komunistický ráj. Někteří z nich pak za komunistů udělali zářivou kariéru v armádě, druzí skončili v komunistických věznicích. Bílý lev proto Končickému náleží i za jeho mimořádnou schopnost posadit k jednomu stolu bývalé spolubojovníky, z nichž minulý režim udělal zavilé ideové nepřátele. Takhle se totiž dělá mír a to neumí každý.

Autor: Ivan Motýl