Vědeckým centrům hrozí zánik. Vina leží i na Buzkové

09.02. 06:00 | Autor: Vladimír Barák

Fatální selhání. Tak lze označit působení ministrů školství počínaje érou Petry Buzkové (ČSSD) v oblasti vědy. S velkou pompou dali postavit téměř padesát vědeckých center. Teď nikdo neví, zda přežijí, až vyschnou dotace z Bruselu.

Česko je vědeckou velmocí. Že vám to ve srovnání s vyspělým Německem, severskými zeměmi či Spojenými státy americkými přijde přestřelené? Minimálně na papíře to tak ale opravdu je. Za poslední roky u nás vzniklo tolik vědeckých center, že už si z toho dělají legraci i sami vědci z univerzit. "Tam si přilepšíme k důchodu," vtipkují mezi sebou na konferencích.

Jenže jejich vtípek je bohužel i realita, která daňové poplatníky ročně stojí miliardy korun. Co na tom, že z vědeckých center zatím vypadly většinou jen málo užitečné inovace, nad nimiž průmysl ohrnuje nos? Hlavní je, že v době rozdělování peněz seděli na klíčových místech ti "správní" lidé. A ti už se z ministerstva školství a dalších rozhodujících úřadů rozprchli kdoví kam.

Na každém rohu

V současnosti stojí v Česku neuvěřitelných 48 výzkumných center, z toho osm dostalo status takzvaného "centra excelence", což má značit, že jsou na té nejvyšší úrovni. O tom, že je institucí moc, pochybuje málokdo. Během pár let vyrostly jako houby po dešti po celé republice a stály neuvěřitelné peníze. Celkové náklady dosáhly 41 miliard korun, z nichž skoro 35 miliard uhradila Evropská unie a přes šest miliard Česká republika.

Centra ale nyní čelí problémům. Některá dokonce existenčním. Skandály s financováním došly tak daleko, že po kontrole Nejvyššího kontrolního úřadu (NKÚ) hrozí České republice oplétačky s Bruselem. Až osm miliard korun budeme muset vrátit do evropského rozpočtu.
EU si totiž při poskytování dotací kladla řadu podmínek, mimo jiné tu, že centra musejí fungovat minimálně pět let po otevření. A nevýdělečné kolosy tak minimálně po tuto dobu musí dotovat stát - nebo centra zavřít, ale v tom případě i vrátit peníze, které na ně od EU získal.

Kdo za to může?

Nejčastějším prohřeškem je podle kontrolní zprávy NKÚ nejistota v udržitelnosti projektu. Jak vidíte na následující mapce, kterou TÝDEN vytvořil exkluzivně na základě údajů z ministerstva školství, spadá mezi ohrožená centra například jedno v Telči, další v Brně či v Olomouci. "U všech projektů ale zatím nejsou vyhodnoceny monitorovací zprávy ke konci roku 2015," dodalo ministerstvo.

Kdo ale za současný stav může? Prvotní záměr posílit českou vědu prostřednictvím špičkových vědeckých center sahá až do časů ministryně Petry Buzkové (ČSSD), která byla ve funkci za premiérování sociálních demokratů Vladimíra Špidly, Stanislava Grosse a Jiřího Paroubka. Právě poslední jmenovaný byl evropskými penězi přímo posedlý. "Každý ministr za ČSSD musel připravit vlastní operační programy, abychom z Evropské unie získali co nejvíce peněz," uvedl pro TÝDEN zdroj z ministerstva školství.

Školství věřilo, že časem se do života a financování vědeckých center a univerzit zapojí i praxe. To znamená, že vědci v centru vymyslí a vyvinou něco praktického, co poté využijí firmy, které za to výzkumníkům zaplatí. Jenže to se nestalo. "Státní rozpočet ČR nadále zůstává rozhodujícím zdrojem pro financování vědy a výzkumu. V roce 2014 se na něm podílel zhruba šedesáti procenty," konstatoval Český statistický úřad. Podnikatelský sektor se takřka nezapojuje, protože nemá proč. Například automobilky mají vlastní výzkumná oddělení, zaměstnaní praktici "v montérkách" jsou pro ně užitečnější než hloubaví profesoři v bílých pláštích. "Podíl domácích podnikatelských zdrojů je dlouhodobě nízký. To svědčí o málo rozvinutém smluvním výzkumu a technologickém transferu z univerzit do firem," uvádí statistici.

* Jaké další podmínky vědecká centra nesplňují?