V kůži nevidomých aneb Vycházka Prahou potmě

07.06. 05:05 | Autor: - mel -

Jaké to je ponořit se do tmy a prožít některé situace jako nevidomý? Kavárna POTMĚ na Náměstí Republiky v Praze vám tyto otázky zodpoví a co víc, můžete si vyzkoušet na vlastní kůži aplikaci pro nevidomé, jako redakce TÝDEN.CZ.

Stojím na Náměstí Republiky v Praze před Kavárnou POTMĚ a dostávám první instrukce k trase pro nevidomé. Představují mi Zdeňka Rybáka, který se na hodinu stane mým průvodcem, aby mi ukázal, jaké to je být nevidomý.

"Zkusíte si trasu celou naslepo, nebo jen kousek?" zeptá se mě Zdeněk Míkovec, autor aplikace pro nevidomé Naviterier a podává mi fialovou masku na oči. Trošku znejistím. "Jak dlouhá je ta trasa?" - "Asi 300 metrů. Zdeněk vás provede a prozradí vám vychytávky, které využívá jako nevidomý," objasní mi. To se mezitím naše čtyřčlenná skupinka rozšířila o dalšího člena, který drží stejnou "škrabošku" na oči.

Při pohledu na zaplněné náměstí turisty a neustále projíždějící auta a tramvaje, jsem nervóznější, nakonec se ale rozhodnu pro celou trasu se zakrytýma očima. A tak si vzápětí sundávám brýle z očí, odevzdám kabelku s věcmi kolegyni a nasazuji si masku. Následně ke mně přistoupí nevidomý Zdeněk. "Na cestu nám zapnu navigační aplikaci pro nevidomé Naviterier, kterou využívám například i na svých pochůzkách za seniory v novém projektu Návštěvy POTMĚ, kdy docházíme za seniory domů či pečovatelských zařízení a trávíme společně aktivně čas.."

Naše trasa měla odstartovat u bankovní budovy naproti obchodnímu centru Palladium. "Povedu vás, nemusíte se ničeho bát, dám na vás pozor," pronesl Zdeněk konejšivě a zapnul mobilní telefon s aplikací, do které nastavil naši trasu. Hned v úvodu však zjišťujeme, že nastavil špatnou, neboť nám telefon hlásí, že jsme v cíli. "To bylo rychlé," poznamenal s humorem a znovu zadal novou adresu. Povedlo se.

Aplikace se hned rozmluví a popíše nám v bodech, co nás čeká. "Otočte se zády k budově a dejte se doleva," zazní hlas z telefonu. A tak jsme se "v naprosté tmě" vydali na cestu. Zdeněk mě upozorňuje, ať se ho držím, neboť bude nejen navigovat, ale také mi hlídat cestu, abych například nevrazila dosloupu či dopravní značky.

"Naviterier je výhodný v tom, že mě detailně upozorňuje na situace, během cesty," začíná Zdeněk. Jeho slova jsou vzápětí potvrzená. Navigace hlásí, že bychom měli za 15 metrů zastavit u kulatého rohu, u kterého se nachází přechod pro chodce.

"Jak poznáte, že jste ušel patnáct metrů?" zeptám se trochu překvapeně. "Nepoznám, prostě odhaduju," poznamená Zdeněk, který se vzápětí zastavuje a zapíná další instrukce v aplikaci. Podle všeho jsme měli naleznout přechod pro chodce a přejít přes rušnou silnici na druhou stranu. Zdeněk svou slepeckou holí pohybuje ze strany na stranu ve snaze najít požadovaný přechod. Mezitím mi vysvětluje, že přechod pozná tak, že je snížený více než obrubník. Nohou jsem tedy zkusmo hledala, kde se chodník snižuje k silnici - marně.

"Řídím se sluchem"

Po chvíli pátrání jsme nakonec úspěšní. Nicméně to nejhorší nás teprve čeká. "Poradím vám. Napněte uši a řiďte se sluchem. Poznáte, odkud jezdí auta a kde jsou, když nic neuslyšíte, můžete přejít," vysvětluje mi Zdeněk a pomalu mě převádí přes přechod. Přiznám se, že to byl celkem adrenalin, přejít přes frekventovanou silnici poslepu.

Během dalších několika metrů, kdy nám aplikace odříkává cestu, mi Zdeněk vypráví, s čím vším se kdy během svého cestování setkal. "Problém je, že když nás lidé potkají, berou nás automaticky jako majetky ulice. Mohou na nás hned sahat, což nás občas může vyděsit," poznamená. Na můj dotaz, co má tedy člověk udělat, když chce pomoci nevidomému, mi odpoví: "Stačí se zeptat otázkou, chcete pomoc? A oni vám poradí, co dál dělat a co potřebují."

Následně spolu řešíme, jaké nejhorší překážky pro nevidomé znamenají nebezpečnou komplikaci. "Třeba lešení, nebo sloupy, to je problém," poznamená a já se o jeho slovech vzápětí přesvědčím. "Mel, pozor, před tebou je značka," zazní vzápětí upozornění od kolegyně a já cítím na čele kov. Naštěstí se náraz nekoná a my pomalu dorazíme do cíle.

Po hodině strávenou "po tmě" se loučíme. Pro mě byla tato cesta poučným zážitkem a pokud by i vás zajímalo, jaké to je být na hodinu nevidomý, na Náměstí Republiky v Praze máte možnost si trasu projít 11. a 18. června a až do 21. června je možné si dát kávu v absolutní tmě v Kavárně POTMĚ.

Foto: Facebook , Světluška - Nadační fond Českého rozhlasu

Autor: - mel -