ÚNOR 1948: Vzpamatujte se! vyzval národ arcibiskup

29.02. 11:29 | Autor: Ivan Motýl

Dnes naposledy sledujeme události z února 1948 na stránkách dobových novin. Byla neděle 29. února, aktéři komunistického puče před šedesáti lety dostali na "únorové vítězství" o den více - zrovna byl přestupný rok. Praha opět manifestovala, ale v mnoha katolických chrámech se zároveň četl protestní pastýřský list arcibiskupa Josefa Berana.

Brno slavilo vítězství

I sváteční neděle patřila oslavám "vítězství lidu", mohutné manifestační průvody opět prošly Prahou i krajskými městy, vůbec největší shromáždění se odehrálo v Brně, městem pochodoval dlouhý zástup, který se zastavil před budovou Zemského národního výboru a vyslechl projev ministra vnitřního obchodu Františka Krajčíra.

"Krajčír vzpomněl toho, jak reakce svým jednáním zničila krásné naděje z roku 1945 na vybudování nového a lepšího světa. Proto se tím více můžeme dnes radovat, že reakce byla potřena," popsalo Rudé právo Krajčířův projev.

"Nemlč, arcibiskupe!"

Arcibiskup Josef Beran Ač v sobotu 28. února pochodovaly Prahou desetitisíce milicionářů a příslušníků SNB, v neděli dopoledne se zaplnily katolické chrámy. Věřící si v tichém vzdoru vyslechli text pastýřského listu pražského arcibiskupa Josefa Berana. Svobodným novinám Ferdinanda Peroutky se list dokonce podařilo zveřejnit ještě přímo v den komunistického puče - 25. února 1948. Beran svůj dopis věřícím nazval "Nemlč, arcibiskupe, nesmíš mlčet!".

V článku ve Svobodných novinách arcibiskup vysvětlil, proč svůj list sepsal: "Kde kdo radí, co mám dělat a co nemám dělat, co bych měl dělat a co bych neměl dělat. Anonym obyčejně píše hodně důvěrně. A tak jeden ve svém dopise důrazně žádá: Nemlč, arcibiskupe! Nesmíš mlčet! Zamyslel jsem se, a má to vůbec nějaký smysl, nemlčet, mluvit? Laviny řítící se nezadržíš! Ale Pavel napsal: Zapřísahám tě před Bohem a Kristem, hlásej slovo; trvej na něm, ať je to vhod nebo nevhod!"

Podle historiků neměl arcibiskupův list čtený v neděli 29. února výraznější ohlas. Bylo již příliš pozdě, jakkoliv Beran odvážně vyzýval k národnímu odporu, mimo jiné těmito slovy: „Zapřísahám vás všechny pro drahou, v koncentračních táborech a žalářích prolitou krev našich bratří a sester. Pro slzy a bolesti českých žen a matek. Vzpamatujte se! Vím, že nechcete rozdmychovat bratrovražedné boje, ale takto se jim nevyhnete. Zamyslete se nad svou odpovědností."

Na arcibiskupova slova po únoru 1948 opravdu došlo, bratr udával bratra, soused donášel na souseda, příslušníci jediného národa se rozdělili na oddané mučitele a nespravedlivě mučené. Beran ale hned po 25. únoru nemínil katolickou církev podřídit komunistické moci, dokonce z církve exkomunikoval kněze Josefa Plojhara, který přes jeho přísný zákaz přijal místo v komunistické vládě. V roce 1949 byl Beran zatčen a až do roku 1963 internován na různých místech v republice (mimo jiné v Růžodolu či v Paběnicích). V roce 1965 mohl odjet do Vatikánu s podmínkou, že se již do vlasti nevrátí. Zemřel v květnu 1969 a ani poté československá vláda nepovolila převezení jeho ostatků do Prahy.

Nedělní drobnosti

Nedělní Svobodné noviny informovaly o mimořádné údernické směně kladenských havířů a připojily jejich hornickou výzvu: „Horníci z Kladna vyzývají kamarády horníky z ostatních revírů, aby následovali jejich příkladu."

Na Šumavě a Vysočině hustě sněžilo, zcela neprůjezdná zůstala například silnice z Nové Bystřice do Dačic.

Prezident Beneš vážně uvažoval o demisi, ale nakonec ji nepodal. Také ministr zahraničí Jan Masaryk si stále odmítal přiznat, že se v republice odehrál komunistický puč a poskytl několik nevýrazných rozvorů zahraničním novinářům. Komunisti o interview pro pařížský list L´Ordre dokonce řekli, že „Masaryk vyvracel pomluvy o událostech v republice".

Foto:

Autor: Ivan Motýl