ÚNOR 1948: Novinář Mňačko spílá fabrikantům

16.02. 10:29 | Autor: Ivan Motýl

Pondělí 16. února patřilo uzavřeným politickým jednáním jednotlivých stran a o těch denní tisk nepřinesl žádné informace. V úterý 17. února přišel další zlomový bod únorové krize. Předseda vlády Klement Gottwald (KSČ) pozastavil schůzi vlády, neboť nekomunističtí ministři vlády podmiňovali pokračování jednání slyšením ministra vnitra Václava Noska (KSČ). Ten byl údajně nemocný. Komunisti svolali ústřední výbor a vyzvali národ „k bdělosti a pohotovosti".

Bude zima, bude mráz

Pondělí 16. února lze nazvat posledním „oddechovým časem" v politickém souboji o moc. Rudé právo ještě národ nevyzývalo „k bdělosti a pohotovosti", jak to učinilo další den, zatím jen varovalo: „Bude zima, bude mráz!" Československo skutečně očekávalo mrazivý politický úder, podpořený Kremlem, ale i silný pokles teplot až na minus dvacet stupňů. „Chumelí se, chumelí už třetí den. Podle Státního ústavu meteorologického čekají nás tento týden mrazy," prorokovalo Rudé právo.

Továrníci jako piráti

Výzva KSČ k bdělosti. Novinář Ladislav Mňačko (*1919, +1994) vyčíslil v Rudém právu bohatství tuzemských továrníků a de facto prozradil, co všechno míní komunisti zkonfiskovat. „Podle směrodatných údajů je u nás na 9000 továrníků, jimž patří 8450 továren. Jejich hrubý zisk činí cca 4.5 miliardy korun ročně," líčil angažovaný žurnalista v reportáži Piráti dvouletky. Odvozoval, že každý fabrikant si vydělá asi půl milionu korun ročně, což je nejméně desetinásobek průměrného ročního výdělku dělníků. „A desetitisícové částky utrácejí páni v nočních podnicích. Deset tisíc za jednu noc - tříměsíční plat jednoho z nás," rozčiloval se novinář Ladislav Mňačko. Tentýž Mňačko, který se později z prominentního stranického novináře proměnil v kritika politických procesů a po roce 1968 emigroval.

Gottwald odročuje schůzi

Na úterý 17. února byla naplánována řádná schůze vlády, která měla mimo jiné projednat zprávu ministra spravedlnosti Václava Noska (KSČ) o zneužívání policie komunisty. Zprávu žádali vypracovat nekomunističtí ministři už 13. února (viz předchozí díly seriálu), ale Nosek na zasedání vlády vůbec nedorazil a předseda vlády Klement Gottwald (KSČ) bez jeho přítomnosti o tomto bodu programu nechtěl jednat. Zasedání ukončil a odročil na 20. únor. Rudé právo situace vysvětlilo po svém: „Vládní představitelé druhých stran, chápajíce se různých podružných otázek a zřejmých záminek, sáhli však k tomu, aby znemožňovali činnost vlády zřejmě s úmyslem, vyvolati nečekaně otevřenou vládní krizi."

Některé pohraniční útvary vyhlásily pohotovost. Svobodné noviny Ferdinanda Peroutky měly jiný názor: „V úterní schůzi nastaly neshody týkající se resortu ministra vnitra Noska, jenž nebyl schůzi přítomen. Když nekomunistické strany naléhaly, aby se věci přesto projednaly, předseda vlády schůzi přerušil."

Ministři tří nekomunistických stran (národněsocialistické, lidové a slovenské Demokratické strany) začali vážně zvažovat, že pokud usnesení vlády nebude splněno ani 20. února, podají demisi. Mínili, že se k nim nakonec přidají i zatím nerozhodní sociální demokraté a bezpartijní ministr Jan Masaryk a komunistickému puči svými pravomocemi zabrání i prezident Beneš.

V úterý 17. února se také sešel ústřední výbor KSČ a Svobodné noviny se zděšením citovaly výňatek z usnesení schůze: „V nynější vážné chvíli je nutno, aby veškerý pracující lid, dělníci, rolníci, živnostníci, inteligence, všichni demokratičtí a pokrokoví lidé bez rozdílu stran, Češi i Slováci byli připraveni všemi silami ihned v zárodku zmařit jakékoliv podvratné zájmy reakce." KSČ dokonce národ vyzvala „k bdělosti a pohotovosti", a to nejen slovně. Útvary Státní bezpečnosti i některé pohraniční jednotky ovládané veliteli z řad KSČ skutečně vyhlásily pohotovost.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl