Topolánkova teorie: Praha nemusí být na seznamu UNESCO

30.08. 15:58 | Autor: Ondřej Bílek | Aktualizováno: 30.08. 16:37

Praha by mohla zmizet ze seznamu světového kulturního dědictví UNESCO. Nikoli kvůli tomu, že by byla vyškrtnuta například kvůli uvažovaným výškovým budovám, ale dobrovolně. Metropole by o turisty nepřišla, myslí si premiér Mirek Topolánek.

Visačka UNESCO k památkám kdekoliv na světě spolehlivě přivede každý rok miliony turistů. Zapsání památky na listinu světového dědictví - v případě Prahy jde o celé historické centrum - je přitom obecně chápáno jako vysoce prestižní záležitost; žádný turistický bedekr takovou památku neopomine zmínit. A pochopitelně to znamená reklamu, jejíž hodnotu nelze spočítat. Premiér Mirek Topolánek si ale myslí, že by Praha nic ze své přitažlivosti neztratila, kdyby ze seznamu zmizela. Dokonce by na tom ještě mohla vydělat.

„Praze by to marketingově prospělo, kdyby to dobře prodala," řekl v úterý Topolánek. Výrok relativizují kulisy, ve kterých zazněl. Premiér jej pronesl v úterý vpodvečer po výstupu na Říp, když se občerstvoval v bufetu pivem. V debatě přizvukoval i vicepremiér Alexandr Vondra, oba politici si rozuměli v tom, že by Praha o turisty tak jako tak nepřišla. „Záleží na tom, jaké turisty máte na mysli. Jestli mladé Brity, kteří sem jezdí za pivem a holkami, anebo bohaté turisty ze Spojených států a Japonska," komentoval premiérovu úvahu člověk zabývající se památkami, který nechtěl být jmenován. Premiér Topolánek na Řípu

Primátor Prahy Pavel Bém se podle své asistentky na tohle téma bude bavit až příští týden, do té doby nemá čas.

Premiérova slova jsou nicméně průlomová, protože by to bylo poprvé v historii, kdy některá z památek dobrovolně seznam dědictví opustí. Nepochybně by se dalo mluvit o ostudě a samozřejmě i porušení mezinárodní úmluvy. Krok Prahy by vůbec nekorespondoval s děním v Evropě: například Varšava se dlouho o zápis snažila, Vídeň zase zoufale usilovala, aby mezi vybranými památkami zůstala.

České zápisy v UNESCO

- Vila Tugendhat v Brně

- Hrad a zámek v Českém Krumlově

- Systém domů a sýpek v Holašovicích (tzv. selské baroko)

- Arcibiskupský zámek a zahrady v Kroměříži

- Historické jádro Kutné Hory s chrámem sv. Barbory a katedrálou Nanebevzetí Panny Marie v Sedlci

- Lednicko-valtický areál

- Zámek v Litomyšli

- Sloup Nejsvětější Trojice v Olomouci

- Historické centrum Prahy

- Bazilika sv. Prokopa a židovská čtvrť v Třebíči

- Historické centrum Telče

- Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře

Vedle Prahy má Česko dalších jedenáct zápisů na listině světového dědictví, což jej v tomhle směru řadí mezi velmoci. Nejpřitažlivější je z nich samozřejmě hlavní město, otázkou je, nakolik by vyškrtnutí Prahy dolehlo i na ostatní. V Česku sice přibývá turistů, ale mnohem pomaleji než ve srovnání s jinými evropskými státy, kde turistický potenciál využívají lépe. Zbavovat se značky UNESCO by v tomhle světle bylo podle některých názorů nesmyslné.

Sdružení českých obcí a měst, na jejichž území mají památku zapsanou v UNESCO, se na webových stránkách snažilo vysvětlit, jaký význam jim světová organizace přikládá. "Toto je cosi, co je na celém světě výjimečné a jedinečné, je to cosi, co je naším společným dědictvím, je to něco, co se zavazujeme chránit jeden pro druhého a v zájmu nás všech - národů světa," tvrdí sdružení.

Na kordy už nyní

Ostatně Výbor světového dědictví UNESCO se už na Prahu káravě dívá nyní. Důvodem jsou úvahy, zda stavět na Pankráci a v Holešovicích výškové budovy, které by například podle Klubu za starou Prahu zničily panorama města. Výbor žádá po Česku, aby se do února příštího roku rozhodlo, jak to bude s mrakodrapy. „Vážné znepokojení" UNESCO je prvním z kroků, které výbor činí. Po něm následuje zápis na seznam světových památek v ohrožení.

Do Česka v loňském roce zavítalo 6,4 milionu turistů, něco přes polovinu z nich zůstalo jen v Praze. Samozřejmě nelze změřit, kolik z nich přijelo kvůli zápisu v UNESCO, ale pro některé z nich to má při rozhodování, kam vyrazit, velkou váhu. Například v japonských katalozích cestovních kanceláří se explicitně píše, kolik památek UNESCO účastníci toho kterého zájezdu uvidí. Naopak částka, kterou Česko do fondu světového dědictví odvádí, je směšná: necelých deset tisíc dolarů ročně.

„Byl by to krok zpátky," myslí si Tomio Okamura z Asociace českých cestovních kanceláří a agentur o premiérových úvahách. Politická reprezentace města budí dojem, že na setrvání v seznamu UNESCO zase tolik nelpí.

Třeba primátor Pavel Bém se staví - alespoň někde - k mrakodrapům vstřícně. „Zarovnání tří zubů výškových budov postavených v druhé polovině minulého století na pankráckém horizontu podporuji, protože Pankrác zkultivuje a nabídne nový architektonický rozměr," řekl Bém před půl rokem.

Co je UNESCO

UNESCO je organizací OSN pro výchovu, vědu a kulturu, vzniklo v roce 1945 a Československo patřilo k zakládajícím členům. Ochrana kulturního a přírodního dědictví je relativně okrajovou záležitostí; Úmluva o ochraně světového kulturního a přírodního dědictví byla ujednána v listopadu 1972. ČSFR respektive ČR k ní přistoupila v roce 1991. Členství v UNESCO něco stojí: do fondu světového dědictví, z něhož jsou památky opravovány například po přírodní katastrofě, odvádí necelých deset tisíc dolarů ročně. Poslední roční příspěvek do UNESCO na ostatní programy činil 20 424 941 korun. Vláda ho zaplatila v červnu.

Na druhou stranu podle městského radního Petra Štěpánka je na turistickém průmyslu v Praze hodně lidí závislých. „Myslím si, že na zápisu Prahy záleží," komentoval to Štěpánek, který je členem magistrátní komise pro udělování grantů v cestovním ruchu. „Vyškrtnutí by mohlo mít pro malé živnostníky dalekosáhlé důsledky."

Jeho kolegou v komisi je i Rostislav Vondruška, ředitel Czechtourismu, jehož úkolem je podporovat příjezdový a domácí cestovní ruch. Vondruška se nemohl vyjádřit, protože je na dovolené, ale ve strategii propagace Česka do roku 2010 stojí: „hlavními důvody pro návštěvu ČR jsou historie a architektura (hrady a zámky, historická města, Praha, kultura), relaxace a příroda (letní i zimní hory, lázně) a spotřební zábava (nákupy, noční zábava, pivo, jídlo)."

Foto: Klub za starou Prahu, Lucie Pařízková

Autor: Ondřej Bílek