Topolánek o Paroubkovi: Nemůžu věřit jeho slovu

21.09. 11:30 | Autor:

Ještě den poté, co Jiří Paroubek odpískal dohodu o předčasných volbách, bylo na Mirku Topolánkovi znát rozrušení. „Já nechci být v jednom pytli se sociálními demokraty!" vysvětluje v rozhovoru pro TÝDEN, proč vzápětí poté složil poslanecký mandát.

První část rozhovoru čtěte ZDE.

Když jste odcházel středem s partnerkou Lucií Talmanovou ze sněmovny coby "neposlanec", cítil jste úlevu?
Po tomto rozhodnutí jsem poprvé za poslední týden klidně spal. Když se pro něco rozhodnu, nejede přes to vlak. Říkávám, že nemám mnoho principů, ale ty, které mám, dodržuju naprosto důsledně.

ČTĚTE TAKÉ: Strany počítají, kolik odepíší za kampaň

Co teď budete dělat, tedy kromě přípravy na volby?
Dostal jsem se do situace, kdy se musím rozhodnout, co budu dělat dál. Výkonnou radu jsem jednoznačně informoval, že netoužím po křesle eurokomisaře. To o mně vykládá Tlustý už několik měsíců, je to takové plivnutí. Mám jen dvě varianty - že povedu stranu do voleb a ty volby vyhraju, a pro to potřebuju velmi silný mandát. Anebo že odejdu z politiky.

Vypadáte jako člověk, který bez politiky už být nemůže. Myslíte to vážně?
Samozřejmě preferuji tu první variantu. Ale odchod z politiky musí každý politik zvažovat po celou svou kariéru, pokud to nezvažuje, tak si buď hraje na mesiáše, nebo je blázen. Musí permanentně poměřovat svoje postavení s tím, jestli je schopen ještě někoho přesvědčit, jestli přináší přidanou hodnotu. Pokud se mi nepodaří viditelně oddělit od Jiřího Paroubka, aby bylo evidentní, že já jsem to řešení a on je to strašení, že ať se o mně píše cokoliv, jsem člověk velmi trpělivý, odvážný a kompetentní vést vládu, pak tu politiku nebudu dělat. A to rozhodnutí pak bude neměnné.

Ještě před pár dny jste v televizním pořadu říkal, že by bylo fajn dostat nabídku na eurokomisaře...
To jsem si dělal legraci. Kdyby vám někdo dal takovou nabídku, vás by nepotěšila? Český politik těžko může dosáhnout výš, než být komisařem.

No právě. Kdo vás zná, domníval se, že vám cesta do Evropy bude vyhovovat.
Ale já jsem si své politické sny víceméně splnil. Nebude už žádný politik, který bude moci seriózně zasahovat do diskuse na G20. Takový prostě nebyl a nebude. A nebude asi už žádný politik, který bude svým způsobem řídit půlmiliardovou unii a řešit problémy, o kterých se mu dřív nesnilo. Já už teď mám jen jedinou povinnost, vyvést Českou republiku z problémů, které má. Pokud o mé síly bude zájem, tak to budu dělat, pokud nebude, tak budu dělat něco jiného. To mi připadá u politiky naprosto normální. A je přece evidentní, že lidi politiky nesnáší taky proto, že mají pocit, že se drží židle a koryta. A mnohdy mají pravdu.

Nesrovnávejte mě se Sobotkou

Když jste se tak rozdurdil nad útoky, kterým musíte čelit, buďte konkrétnější.
Jen za poslední tři roky na mě byly přece strašné útoky, kdy se nedá nijak bránit. Zpochybňování mého bývalého podnikání - nic se nenašlo a nikdo se mi neomluvil. Zpochybňování toho, jak jsem získal byt... Jak může vůbec někdo srovnávat mou a Sobotkovu cestu?! Já jsme prodal všechna aktiva, akcie firmy, kterou jsem založil, a pak vyjde, že Toplánek nadává na Bohuslava Sobotku, jak přišel k bytu, ale podívejte se na Topolánka! Všechny úspory jsem vložil na jednu třetinu toho bytu a platím normálně hypotéku, kdežto Bohuslav Sobotka ukradl poslanecké náhrady fiktivním trvalým pobytem ve Slavkově a našetřil podivným způsobem velké peníze. A když je to neustále házeno do jednoho pytle a já se musím začít bránit a potřebuju na to taky čas. Nebo - sám jsem si na sebe objednal útoky, abych se trefil šutrem do hlavy!

Ale no tak, to přece k politice taky patří...
Vy si to neuvědomujete, ale to je každý den něco! A potom lidi říkají - Paroubek je sice špatný, ale s tím Topolánkem je pořád něco. Možná to ani není pravda, ale je to pořád něco! Topolánek má lichtenštejnské konto, to je poslední šlágr. Tomu se nedá nijak bránit, to je plivanec na tváři. A máte možnost buď toho člověka osolit jako Macek Ratha, nejraději zepředu, nebo se bránit soudně, což v případě lidí, kteří mají imunitu, nebo médiií, která píšou tak, aby nebyla postižitelná, jen ztrácíte čas a peníze. Anebo to můžete nechat být. Zvolil jsem tu třetí taktiku, nicméně ti lidé tomu věří. A už končíme.

Paroubkovo slovo neplatí

Ještě mě zajímá, jak to vypadalo, když jste se s Jiřím Paroubkem potkal po jeho obratu v minulém týdnu. Jak spolu mluvíte? Nadáváte si?
Jsem profesionál a budu se chovat profesionálně i nadále, jsem ochoten se od toho oprostit, mám povinnost dojít k nějakému výsledku, nemám právo na osobní pocity a emoce, to bych tu práci nemohl dělat. Drtivá většina lidí, kteří se pohybují v politice, má něco, těch opravdu sympatických je strašně málo.

ČTĚTE TAKÉ: Mirek Topolánek promluvil, nechce být eurokomisařem

Zajímá mne, zda se vy dva někdy normálně bavíte. Třeba: Jsme oba zvolení a zároveň nejde o nás, pojďme se domluvit...
To je většinou můj přístup. Strávili jsme spolu od června 2006 desítky a možná stovky hodin, a poté, co opakovaně neplatí, na čem jsme se dohodli, už přistupuju k jednáním velmi rezervovaně. Byl jsem rád, že jsme byli schopni vyřešit problém překlenovací vlády, ale teď už těžce můžu věřit jakémukoliv slovu Jiřího Paroubka, protože to slovo neplatí. To, že teď spolu budeme muset jednat, je evidentní, ale vidím to spíš na nějakou debatu širšího grémia, protože nevím, co bych si s Jiřím Paroubkem na čtyři oči povídal.

Foto: Lucie Pařízková, Jan Schejbal, ČTK