Svérázná kronika bývalého politika

12.03. 18:39 | Autor: - red -

Společenské dění glosuje i dlouho poté, co se stáhl z vrcholné politiky. Ve spontánních textech označuje za největší ohrožení svobody kumulaci moci v podobě "politicko-mediálního agrokomplexu". Své postřehy Ivan Langer přetavil do sochařských reliéfů, kterým říká sochobásně.

Jak se z politika stane básník?

Zdráhám se nazývat se básníkem a také jsem se velmi ostýchal pojmenovat to, co píši, básněmi. Jinak je ale vysvětlení prosté - miluji češtinu a její barevnost, zvukomalebnost, ohebnost a tvárnost. Strašně rád si hraji se slovy a v jednu chvíli jsem si uvědomil, že mě už nebaví slova pouze klást vedle sebe, a začal jsem přemýšlet, jak co nejlépe propojit obsah s formou. Tak vznikly Sochobásně. Přišlo mi líto, že jsou mé texty zachyceny pouze na papíře, začal jsem si kreslit skici a přemýšlet, jak by básně mohly vykročit do trojrozměrného prostoru. Ze šestadvaceti textů nakonec vznikly sochařské reliéfy, s nimiž nyní realizuji sérii výstav po republice.

Sochobásně jsou už třetí sbírkou vašich příspěvků na Facebooku. Proč si tak pomíjivý formát podle vás zaslouží knižní vydání?

To se vracíme k otázce, jak se z politika mohl stát básník. Vedle češtiny miluji i svobodu, a proto píši to, co píši, a proto to píši způsobem, jakým to píši. Sochobásně jsou do jisté míry svéráznou kronikou dnešní doby, neboť jsou inspirovány děním kolem nás. V žádném případě si ale nenárokují jakoukoli objektivitu popisu událostí. Jsou to mé osobní refl exe doby, v níž žijeme, a jako červená nit se jimi táhne téma ohrožení svobody.

Opravdu žijeme v době, kdy je svoboda ohrožena?

Žijeme v době, která je charakteristická prožitkem přítomnosti. Jsme zahlceni obrovským množstvím informací a při jejich čtení ztrácíme kontinuitu. Právě to bylo jedním z impulsů, proč jsem své facebookové statusy začal přetavovat do knih. Internetové texty žijí jen v daných okamžicích a chybí jim souvislosti. Sám jsem toho prožil dost: konec komunismu, úžasná a svobodná devadesátá léta, a když člověk čerpá také z historie, dojde k uvědomění, že jsou si mnohé události podobné - ať už se odehrávaly v letech 1938 až 1945, 1945 až 1948, nebo za dob totalitního režimu - a že se v jisté derivaci vracejí zpět.

Jak tedy vaše statusy vybočují z facebookového standardu?

Myslím, že se hlouběji a možná i citlivěji než mnozí jiní zabývám tím, co tu teď máme a co jsme tu měli dříve. Přitom vůbec neplatí, že se nám minulé pořádky nemohou už zítra vrátit. Moje texty by měly vést k zamyšlení a vyburcování čtenářů, aby si uvědomili, jak křehkou hodnotou svoboda je a jak snadno o ni můžeme přijít. Zároveň bych chtěl čtenáře trošku povzbudit, aby nerezignovali a snažili se svobodu chránit.

V jednom z textů společně zmiňujete organizování transportů smrti a rozdávání koblih. Není to trochu přehnané?

To je jeden z nejsilnějších textů a jeho podstatou jsou armády bezejmenných osob, které pomáhaly budovat a udržovat každý totalitní režim. Když se jich zeptáte, proč se podílely na něčem tak zrůdném, vymlouvají se stylem: "Já přece s nacismem nemám nic společného, koncentrační tábory jsem jen stavěl, lidi jsem do nich nezavíral. Já jsem jen organizoval transporty, já jsem jen třídil vymlácené zuby a vlasy..." Anebo: "Já jsem jen soudil zrádce. Já jsem jen hlídal odsouzené, já jsem jen sledoval osoby, jen jsem plnil rozkazy. Co mám společného s komunistickým totalitním režimem?!" A dnes říkají, že jen rozdávají koblihy, což přece není nic zlého. "Vždyť jen vymýšlím ta úžasná hesla o tom, jak bude líp." Hájí se tím, že jen dělají svou práci, jenže to dělali i všichni před nimi.

Ale vždyť vy v tom textu vedle sebe stavíte Andreje Babiše a Adolfa Hitlera. Proto se ptám, jestli to není přehnaně hysterické.

V důsledku to takto interpretováno být může, mým cílem to ale není. Já se snažím vyhledat a pojmenovat charakteristické rysy jistého způsobu vládnutí, a pokud v tom někdo spatří souvislosti mezi Adolfem Hitlerem a Andrejem Babišem, je to jeho refl exe. Stačí ale vzpomenout čerstvý příběh plánované úřednické čtvrti v Letňanech, který hýbe zejména pražskou veřejností a velkému Hitlerovu plánu na nový Berlín přece tak nepodobný není, nebo ano?

V době vaší aktivní politické kariéry sledoval Facebook jen zlomek současných uživatelů. Jak sociální sítě proměnily politické řemeslo?

Velmi. Řekl bych, že vedou ke zkratce a k potlačení obsahu ve prospěch formy, čemuž by odpovídal i trend zbavování politiky ideologie ve prospěch takzvaného manažerismu. Pokud chcete v dnešní politice uspět, musíte lidi zaujmout, což v záplavě informací vede k používání stále expresivnějších výrazů a forem. Do určité míry je to logické, takový přístup bych nicméně dokázal akceptovat spíše v industrii zvané showbyznys. Politika je ale velmi vážná disciplína, v níž se rozhoduje o životech mnoha lidí. A přestože se cítím být spíše liberálem, v tomto případě jsem velká konzerva a ideje, hodnoty a program jsou tím, na čem by politici měli stavět v první řadě.

Jak lidé při autogramiádách reagují na vaši novou, kulturní roli?

To jsou celkem zvláštní setkání, na něž chodí lidé, kteří mě jako politika znají, a lidé, kteří si myslí, že mě znají. Pro některé to tedy překvapení není. A když mi někdo řekne, že by u mě takové záliby nečekal, odpovím, že je třeba odlišit svět reálný od virtuálního.

Vyčítají vám něco nebo komentují současnou politiku?

Na pozadí těch textů se často dostaneme k současné politické situaci, protože se jí ta kniha dotýká. Nejspíš je to tím, že na mou autogramiádu chodí lidé, kteří jsou mi názorově blízcí, takže stejně jako já vnímají pocit ohrožení svobody v podobě obrovské kumulace moci v jedněch rukou. Říkám tomu politicko-mediální agrokomplex. A pak si stejně jako já stýskají, že zde není někdo, kdo by byl věrohodným, srozumitelným a atraktivním nositelem liberálněkonzervativních hodnot. Chybí mi autentická osobnost, která by byla schopna probouzet v lidech touhu žít jinak a přitáhnout všechny, kteří nechtějí volit zmíněný agrokomplex.

Pokud se nemýlím, pořád jste členem ODS.

Ano, stále. A pokud mě nevyloučí nebo pokud nezemřu, členem pořád budu. ODS je pro mě při všech mých výtkách jediná strana, která mi dává jistou garanci ochrany svobody ve všech jejích rozměrech, ať už mluvíme o svobodě slova, projevu, podnikání, pohybu, myšlení, psaní, nebo žití.

Ivan Langer (53)
Bývalý politik vydal už třetí knihu vycházející z jeho facebookových statusů, aktuální V síti: Sochobásně doprovodí série výstav Sochobásně Tour 2019.
Absolvoval Lékařskou fakultu Univerzity Palackého v Olomouci a Právnickou fakultu UK v Praze.
V roce 2003 vydal knihu Průvodce muže těhotenstvím.
Od roku 1991 je členem ODS, v letech 2006-2009 byl ministrem vnitra.
Z politiky odešel v roce 2010.
V současnosti působí jako advokát a je předsedou správní rady soukromé vysoké školy CEVRO Institut.
Pracuje v Praze, žije v Olomouci, je ženatý, má tři děti.