Středula: Ať nikdo neprovokuje. Lidi už jsou naštvaní!

Šéf největší odborové komory JOSEF STŘEDULA měl nedávno zásadní podíl na tom, že vláda zvýšila platy učitelů a ostatních státních zaměstnanců. Po růstu minimální mzdy je to jeho další úspěch. Kampaň proti levné práci od něho "obšlehla" ČSSD. I proto může Středula vykládat, že je tato strana "béčkem" odborů. Mimochodem, mnozí by ho v čele ČSSD rádi viděli.

Na rozdíl od řady svých předchůdců, kteří často vypadali jako strejcové, chodíte elegantně oblékaný a vždy pečlivě upravený. Snažíte se měnit image odborů i osobním přístupem?

Pro mě to žádnou změnu image neznamená. Jestliže reprezentuji tři sta tisíc lidí a jednám s vládními a zaměstnavatelskými reprezentacemi nebo zastupitelskými úřady, bonton velí přijít na jednání slušně oblečen. Být v obleku, košili a kravatě přece není žádná anomálie. Považuji to za normální a přirozené. Nedovedu si představit, že bych šel za předsedou vlády v riflích. Když si ale vzpomenu na Richarda Falbra, Milana Štěcha, Igora Pleskota, všichni jsou to elegantní pánové, kteří vždy chodili slušně oblékaní. Jestli měl někdo prořízlá ústa více či méně, to už je jiná záležitost. A co se týká image odborů, myslím, že se za ty tři roky, po které mám možnost je s týmem řídit, změnila hodně. Reakce tomu odpovídají.

Zůstaňme ještě chvíli u vašeho oblékání. Nedávno se vás kdosi v internetové diskusi zeptal, kolik měsíců by žil horník OKD z ceny vašeho obleku. Odpověděl jste, že jen několik dnů, maximálně týden. Vážně?

To je dnes všechno opravdu takový bulvár, že se musíte ptát na cenu mého obleku? Tři tisíce korun. Stačí vám ta odpověď? Omlouvám se, že jsem agresivní, ale mně to vadí. To přece vůbec nerozhoduje. Ať si každý koupí oblek, jaký chce, rifle, jaké chce, a triko, jaké chce. Totéž platí pro mě. Proč musím odpovídat na otázky typu, zda z toho vyžije horník OKD? Za tři tisíce korun, jež stál oblek, který mám nyní na sobě, horník týden nevyžije, chcete-li to tak slyšet. Jsou přece daleko důležitější otázky, než co má Středula na sobě.

Jistě. Řada z nich se točí okolo vašeho případného vstupu do politiky, který zatím odmítáte. Podle našich informací okolo vás sociální demokraté sondovali i po konci Bohuslava Sobotky v čele strany. Je to pravda?

Myslím, že jako předseda odborů v politice jsem. Mzdy, důchody, sociální dávky, zaměstnanost, vzdělávání, to je přece obrovské politikum. Pokud se ptáte na můj vstup do nějaké stranické linie, tak takovou nabídku jsem nedostal, a i kdybych dostal, odmítl bych ji. Protože si myslím, že nezávislost na politických subjektech je důležitá - člověk není vázán žádnou politickou skupinou, ať se jmenuje jakkoli.

I někteří představitelé hnutí ANO či pravicových stran nám říkali: Ještě že Středula do ČSSD nešel, protože by to pro nás byl problém. Nebyl právě nyní okamžik, kdy byla sociální demokracie rozvalená, její prapor ležel na zemi a dal se snadno zvednout? Tak jako to kdysi udělal Jiří Paroubek, s nímž se do té doby vůbec nepočítalo?

Myslím, že mise, kterou mám, a důvěra lidí je možná ještě důležitější, než v tuto chvíli řešit otázku mého přestupu do politiky. Členem žádné politické strany nejsem, nikdy jsem nebyl a v nejbližší době nepředpokládám, že bych jakoukoli politickou stranu vyhledával. Jsem členem odborů, což mi dostatečně vyhovuje, a mám docela hodně práce, co se obhajoby práv zaměstnanců týká. Že tak mohu konat i vůči politickým subjektům, je má velká výhoda. Jestli se pro vstup do politiky někdy rozhodnu, to opravdu nevím. Bude mi padesát a netuším, co bude za pět, deset, patnáct let. Mým nejbližším cílem je v dubnu příštího roku obhájit se svým týmem pozici na ČMKOS.

Těší vás, když vás i vaši názoroví oponenti srovnávají se stávajícími lídry ČSSD a vyjadřují vám respekt coby tvrdému vyjednávači, kterého si nelze "namazat na chleba" jako některého ze socialistů?

To neumím posoudit, takové kontrasty nevnímám. Náš partner se v souvislosti s některými tématy jmenuje zaměstnavatel nebo člen vlády či parlamentu. Jestli máme argumenty, je to dobře. A jestli existuje respekt k odborům, je to díky té organizaci, nikoli kvůli Středulovi. Ten možná dokáže formulovat, co odbory říkají. Ale to je zase zásluhou odborů, že jsou ve svém středu schopny najít někoho, kdo to dokáže.

Umí to ale podle vás i ČSSD?

Nelze automaticky přenést totéž z odborového subjektu na politický. Jsou to zcela odlišné mechanismy. U nás lidé netouží po moci, my se sdružujeme proto, že chceme lepší pracovní podmínky, lepší mzdy. Samozřejmě to má průnik do politické scény, to je logické. Z tohoto pohledu politickou scénu ovlivňujeme.

Když se díváte na počínání triumvirátu Zaorálek-Chovanec-Sobotka ve vedení ČSSD, dělal byste na jejich místě před volbami něco jinak?

Myslíte si, že byste tady se mnou dělali rozhovor, kdybychom se chovali podobně? To nemyslím nijak špatně. Možná bychom byli neviditelní. Nebo by nás nikdo nerespektoval. Možná bychom nekladli požadavky a úspěšně je neprosazovali. My si nemůžeme dovolit luxus, že se budeme hádat mezi sebou. Když máme nějakou při, musíme ji úspěšně vyřešit uvnitř. A pokud ji nevyřešíme a nebudeme mít ve věci jasno, pak s tím tématem nepůjdeme ven. Jestliže v těchto dnech vystoupíme s požadavky na růst mezd pro rok 2018, tak je máme projednány a odsouhlaseny těmi, jichž se týkají. To znamená s předsedy jednotlivých odborových svazů. Je to důležité, protože pak není vedení odtrženo od členské základny. Jestli bych tedy dělal něco jiného? Přiznám se, že situaci v jednotlivých politických stranách příliš nesleduji, není to byznys, do kterého bych se chtěl zapojovat. Ale vyhovovalo by mi, kdyby se strany více inspirovaly v programu ČMKOS.

Sociální demokraté se zjevně inspirovali dost. V roce 2015 jste v ČMKOS spustili kampaň s názvem Konec levné práce. Před pár týdny přišla se stejným tématem i téměř totožným heslem ČSSD. Prakticky to "obšlehli i s chlupama". Jaký z toho máte pocit?

Skoro všechny politické strany vzaly nízké mzdy jako jedno z hlavních témat volebního programu. V tomto případě se dá jednoduše říct, že se inspirovali všichni. A jestli někdo využil i náš slogan? My se nebránili, aby se někdo inspiroval. Pokud zvolili stejné heslo, je to jen dobře pro lidi, kterých se to týká. Jde ale o to, aby to dotáhli. Aby mezi heslem a realitou nebyl tak velký příkop, jaký za posledních sedmadvacet let vznikl. Když vezmeme rozhodování vlády o minimální mzdě, udělali v tomto směru obrovský krok. Když se budeme bavit o růstu platů, který byl teď vládou odsouhlasen, je to také výrazný posun. Rád bych tedy věřil, že tento trend bude pokračovat.

Takže to nevnímáte tak, že máte na heslo Konec levné práci copyright, a nevadí vám, když si ho někdo před volbami přivlastní?

Nemáme copyright. Kdybychom ho měli, byla by tam taková značka v kroužku. Teď v září to budou dva roky od chvíle, co jsme s tím přišli. Vítáme, že se k tomu politické strany hlásí.

... a vy můžete sebevědomě prohlašovat, že dnes už nejsou odbory béčkem sociální demokracie, ale že je to přesně naopak.

Nepoužil jsem jednotné číslo. Řekl jsem, že z úhlu tohoto tématu jsou všechny politické strany béčka odborů.

Jistě, ale vzhledem k dění všichni tak nějak tuší, že se teď slovo "béčko" nejvíce týká právě ČSSD, ne?

Podívejte se, kdo se chce učit, ten se učí. Kdo se učit nechce, tak nebude.

V uplynulém týdnu jste zaznamenal výrazný úspěch. Vytrvalým tlakem jste vládu donutil, aby zvýšila učitelům mzdy o patnáct procent, zbylým státním zaměstnancům o deset. Neobáváte se však, že to na výplatě fakticky nepocítí? Například právě učitelům ředitel někdy sice zvýší tabulkový plat, ale zároveň jim sníží osobní ohodnocení. Není to tak?

Já bych docela radil, aby tady už nikdo neprovokoval. Lidi jsou už docela naštvaní. Vedoucí pracovníci totiž mnohdy neprosadili zvýšení svých rozpočtů. Jestliže my jsme prosadili navýšení platů, tak ať to ti vedoucí či ředitelé prosadí, ať nespekulují. Protože jinak to už dopadne špatně a jsem přesvědčen, že tentokrát se už proti tomu lidi postaví. Nebo jiná věc. Dnes je naprosto běžné, že absolventi pedagogických fakult nechtějí nastupovat do škol. Kdo tedy bude učit ty nové generace? Tady si zaděláváme na obrovský problém.

Není požadavek na tak velké zvýšení platů přemrštěný? Vždyť původně jste v kampani Konec levné práce chtěli, aby byl růst výdělků kolem pěti procent ročně. I bez rozhodnutí vlády z minulého týdne letos rostly mzdy o sedm a půl procenta. Bylo tedy aktuální navýšení nutné?

Pozor, ještě nemáme k dispozici celoroční data. Česká národní banka odhaduje, že letos výdělky vzrostou asi o šest procent. My jsme těch pět až pět a půl požadovali za celé národní hospodářství. Navíc naše požadavky směřují k roku 2018, nikoli k letošku. Nemyslím si, že by to bylo něco, co si náš stát nemůže dovolit. A my jsme ještě celkem opatrní, nevylučuji, že si v budoucnu řekneme o ještě větší růsty platů. S platovými tabulkami se patnáct let nedělalo prakticky nic. Ve státní sféře je pořád ještě přes deset tarifů pod úrovní minimální mzdy. Jsem přesvědčen, že státní zaměstnanec musí být dobře zaplacen. A státní zaměstnanec není jen úředník, jakkoli to slovo neberu pejorativně.

Právě počty úředníků stávající vláda razantně zvýšila. Neměli jste při svých požadavcích na zvyšování platů z peněz jednotlivých ministerstev tlačit spíše na to, aby vláda nevytvářela další úřednická místa a učitelům, policistům a dalším přidala z toho, co na tom ušetří?

Obrátím to: on to vládě někdo zakazuje? Nezakazuje! Mají tam na to placené manažery, tedy ministry, vedoucí úřadů, odborů? Mají. Tak ať se o to starají, to je jejich zodpovědnost. Ať si udělají personální audity, ať to těm lidem vysvětlí. Za to přece berou peníze. Jestli chce někdo snížit počet agend, ať si také spočítá, kolik jich je dáno ze zákonných důvodů. Ale to jsme zase u těch, kteří ty zákony tvoří, prosazují nebo schvalují, tedy u vlády a zákonodárců. Jestliže někdo přijme nové učitele, protože je tady určitý populační boom, nemůže nezvýšení jejich platů hodit na to, že se přijali i noví úředníci. Totéž u policistů. Ti se museli přijímat, protože se předtím propouštěli. Dnes je jich potřeba více kvůli zajištění bezpečnosti.

Dalším "zářezem" odborů z poslední doby je úspěšný tlak na zvýšení minimální mzdy z osmi a půl tisíce korun na dvanáct tisíc dvě stě. To je za poslední čtyři roky nárůst o třiačtyřicet procent. Nyní ekonomika roste de facto bez ohledu na politiku vlády. Co ale bude, až přijde příští krize? Neocitnou se kvůli takovému zvýšení jako první na dlažbě příjemci minimální mzdy?

Otázku minimální mzdy jsme řešili už v době minulé krize. Tehdy ale naše ekonomika neměla zavedeny žádné nástroje k tomu, aby se mohla s hospodářským propadem účinně vypořádat. Zavedení takzvaného kurzarbeitu přišlo až v době, když už krize naplno probíhala. Z tohoto pohledu jsme na nějakou příští krizi připraveni. Kdyby to mělo fungovat tak, jak říkáte, znamená to tedy, že vůbec nemáme usilovat o růst mezd?

To neříkáme. Jen se zdá takový růst příliš rychlý, a tedy potenciálně ohrožující lidi s nejnižšími příjmy v případě krize, která je nevyhnutelná...

To jsou jen ekonomické teorie. Realita je taková, že růst minimální mzdy ekonomice pomáhá.

Ale existují studie, že...

Neexistují, existují pouze teorie.

Washingtonská univerzita přišla v červnu v Seattlu s poměrně známou studií, podle níž lidi s nejnižšími příjmy připravil o práci i nižší růst minimální mzdy, než teď máme v Česku. To je přece silný argument, ne?

Ale tam mají minimální mzdu tři sta šedesát korun na hodinu. Máme u nás tak vysokou minimální mzdu?

Nejde o její výši, ale o její dynamiku.

Není to o dynamice, ale právě o výši.

Netajíte se, že byste chtěli minimální mzdu ještě zvyšovat. Jak vysokou byste si ji představoval?

Minimální mzda může být daleko vyšší. Dynamika růstu, který je něco málo přes deset procent ročně, nic nezpůsobila. To, že je tady rozdíl v názorech, je pravda. Já patřím k těm, kteří tvrdí, že se vůbec nic nestane, když minimální mzda ještě poroste. Dosažení jakékoli hranice určitě neproběhne nějakým skokem, dejme tomu o pět tisíc korun. Na druhé straně se, tedy až na jednu výjimku, na minimální mzdě osm let nepřidávalo. Už skoro všichni nás předběhli, i Slováci mají vyšší minimální mzdu a také to na jejich trhu práce nezpůsobuje žádné otřesy. V této chvíli máme čtyřicet procent průměrného výdělku. Myslím, že kdybychom se dostali na padesát, nic by se nestalo. To by znamenalo čtrnáct tisíc korun.

Z některých firem se ozývají hlasy, že pokud minimální mzda stále takhle poroste, povede to k nahrazování zaměstnanců stroji. To vám nevadí?

Ale vůbec ne. My jsme pro technologický pokrok. To naopak povede k tomu, že se produktivita práce zvýší a porostou mzdy. Ti, kteří budou nahrazeni strojem, se budou moci přesunout do jiných firem nebo odvětví, budou si moci zvýšit kvalifikaci, naučit se něco nového a ve finále si vydělají více.

Ve čtvrtek jste řekl, že budete prosazovat zvyšování mezd i v soukromém sektoru, a to o osm až deset procent. Proč právě o tolik?

Těch faktorů je více. Vycházíme z předpokládaného růstu ekonomiky, produktivity práce i toho, že se firmám obecně daří dobře. Vedle toho počítáme s inflací, která se v příštím roce očekává na úrovni dvou procent. Takže růst reálných mezd o šest až osm procent nám přijde zcela v pořádku.

Ustojí to podle vás české firmy?

Jednoznačně ano, daří se jim velice dobře.

Myslíte, že budete i v prosazování růstu mezd tak úspěšní jako v případě zvyšování platů státních zaměstnanců?

O tom jsem absolutně přesvědčen.

Vraťme se ještě k politice. Sdružuje ČMKOS i odboráře z některých firem holdingu Agrofert Andreje Babiše? Jakých?

Ano. Je to různorodé. Od chemiček až po potravinářské firmy.

Mají se svým šéfem potíže, které musíte řešit?

Každý je jiný. V jejich kompetenci je, aby si případné problémy vyřešili sami. V některých firmách jsou velmi spokojeni, zejména v chemických. Tam jsou výdělky opravdu nadstandardní, jsou nad průměrem. Ale také jsou problémy. Nemusí to souviset s kmenovými zaměstnanci, ale těmi zvnějšku. Současný případ vodňanské drůbežárny je docela známý. Přijímání cizinců a některé praktiky, jež tam jsou. Poukázal jsem také na inzeráty na úřadu práce - nabízely práci v osmi stupních chladu na tři směny za dvanáct a půl tisíce korun s dodatkem "vhodné pro cizince". Jako by to byli nějací méněcenní lidé. Tam už jedna brněnská firma, která tam dodává zaměstnance a pracuje v areálu, dostala dvakrát pokutu za porušení práv práce cizinců na území České republiky. Docela velkou pokutu. Stejně jako v každé velké firmě jsou tam různé příklady. Jak příjemné, tak nepříjemné.

Máte pocit, že se role odborů nějak posune či změní v případě, že volby skutečně výrazně vyhraje hnutí ANO a Babiš bude chtít řídit stát jako firmu?

Volby roli odborů v zásadě nemění. Odbory budou hlídacími psy. Ale teď je před volbami a já doufám, že si lidi uvědomí, co se vlastně děje, kam jsme to dospěli. A jaký je rozdíl mezi populismem s touhou získat moc a reálnými kroky, které politici dělají. Obávám se, že v České republice může dojít k oligarchizaci politické scény. To je věc více než vážná. Vždy jsem si myslel, že to nebudeme absolvovat. V tomto smyslu jsem spíše zastáncem klasických politických subjektů, které mají své programy, i když s nimi nemusím souhlasit. Ale je to předvídatelné, není to vláda jednoho člověka. Jde o subjekty s demokratickým způsobem řízení, což je předpokladem stability. Z těchto důvodů se domnívám, že tady bude mnoho obav. Byl bych radši, kdybychom stát řídili jako stát a firmu jako firmu.

Josef Středula (49)

Rodák z Opavy vystudoval tamní střední průmyslovou školu. Poté pracoval ve Vítkovických železárnách na údržbě válcovací trati. Od roku 1990 působil v odborovém svazu KOVO, jemuž od roku 2005 předsedal. V roce 2014 byl zvolen do čela Českomoravské konfederace odborových svazů (ČMKOS), v němž vystřídal Jaroslava Zavadila. Je ženatý a má tři děti.

Čtěte dále

další zprávy