Vytuneloval papírny v Praze, prohrál na burze a zmizel v USA

4. březen 1913: Podvodníkům a tunelářům se v Praze daří v každé době. A když jim teče do bot, obvykle zmizí za oceán. Dokazuje to i sto let starý příběh papírníka Anselma Goetzla.

O útěku generálního ředitele holešovické papírny Anselmu Goetzlovi do Ameriky informovala Národní politika 4. března 1913. "Zanechal v Praze na půldruhého milionu dluhů a sotva se již vrátí na místo, kde by ho místo bývalé úcty čekaly jen nepříjemnosti a oplétání s úřady," vyčíslil deník vzniklou škodu, která se rovná minimálně 150 milionům v dnešní měně (při srovnání tehdejší a současné průměrné mzdy).

Praze vytřel zrak

Anselm Goetzl dlužil přátelům, věřitelům, bankám a částečně také vytuneloval svěřené papírny. "Zmizelý Goetzl vedl velice nákladný život a silně hrál nejen karty, ale i na burse, poškodil svým jednáním jak své přátele, tak i závod, o jehož prospěch se měl starati." V pražské německé společnosti přitom papírenský ředitel patřil k nejvyšší sortě. "Vzhledem k svému vystupování byl považován za muže velice zámožného," líčila Národní politika. Nikdo netušil, že věřitelů je "nekonečná řada", jak okradené charakterizoval oblíbený pražský deník.

Noviny také připomněly, že Anselm Goetzl se dříve věnoval umění a skládal operety, v roce 1905 se v Praze uváděla jeho hra Zierpuppen. Představení se prý líbilo, ovšem nejnovější herecký kousek byl mnohem zajímavější. "Svým přátelům teď vytřel zrak," uvedla Národní politika. Jak dnes můžeme zjistit z dostupných pramenů, Anselm Goetzl se po útěku do USA nakonec vrátil ke komponování hudby a jedna z jeho her se dokonce na počátku dvacátých let uváděla i na Broadwayi. Zemřel v roce 1923 jako šťastný umělec. Dluhy zanechané v Praze ale nikdy nesplatil.

Oblíbený podvod s dopisem

Konkurenční Národní listy se 4. března 1913 rovněž rozepsaly o podvodníkovi, který ovšem nenáležel ke smetánce a měl pevné místo v pražské galerce. K obohacení používal tehdy oblíbený trik. "Krejčovský učeň Jan Karafiát z Masné ulice č. 13 nesl zákazníkovi svého mistra zimník, ale zákazník ho nedostal. Karafiát o kabát velmi snadno se dal připravit. Na Poříčí potkal ho neznámý muž a tázal se učně, zda by chtěl vydělati si dvě koruny. A když Karafiát radostně přitakal, odevzdal mu neznámý dopis, aby ho doručil adresátovi v protějším domě. Jako záruku vyžádal si zimník a hodinky. Učeň obé neznámému odevzdal a spěchal k adresátovi. Toho však nenalezl, poněvadž tam vůbec nebydlí. A když se vrátil učeň na ulici - neznámého rovněž nenalezl. Podvedený spěchal na policii a v albu zločinců nalezl pachatele. Jest to Josef Vojtíšek z Lomnice nad Popelkou, pro podobné podvody vícekrát trestaný," popsal případ novinář Národních listů.

Zástava získaná za dvě koruny byla pro Vojtíška výhodná. Podle dobové inzerce v Národních listech stál nejlevnější zimník asi 14 korun. Nejlevnější hodinky "pro hochy" nabízel hodinář Šťastný ve svém krámku u Prašné brány za sedm korun. Týdenní dělnický plat v Praze činil asi 20 korun, služka se musela spokojit s pětikorunou, nicméně už nic neplatila za byt a stravu.

Čtěte dále

další zprávy