Sněhové bouře na Vysočině zavály domy až po komíny

11.01. 16:15 | Autor: Ivan Motýl

Česká zima na počátku 20. století, v tomto případě na Klínovci. Pohlednice je ze sbírek Jaroslava Vyčichla.

Leden 1914: V Rusku náhlé sněhové bouře zabily 150 lidí, pořádně ale fučelo i na Vysočině a obce Studené a Býkovec byly zasypány sněhem až po střechy domů.

11. leden 1914: Vysočina od světa odříznutá

Zima na Vysočině podle Národní politiky. Na Vysočině jsou domy zaváty sněhem až po samé střechy. Nepíše se ovšem 11. leden Léta Páně 2014, jsme o celé století zpátky. "Spojení s mnohými obcemi jest skoro přerušeno. Cesta v noci je pro chodce i jezdce na saních velice nebezpečna a dlužno před ní varovati. V obci Studené jsou mnohé domy zaváty: Dům p. Kováře ve Studené zavát již skorem ku střeše. V Býkovci jest domek krejčího Vaníčka zavát úplně, takže ze sněhu vyniká jen kousek střechy s komínem," líčila tuhou zimu na Vysočině pražská Národní politika v neděli 11. ledna 1914.

A výhled do dalších dnů nebyl moc růžový: "Jest obava, nepřestane-li padati sníh do 24 hodin, mnohé obce budou od železnic úplně odloučeny a také spojení bude naprosto přerušeno."

12. leden 1914: Cestující čekají na smrt hladem

Velké sněhové bouře řádily v Rusku. "Veliká část Ruska byla navštívena orkánovými sněhovými bouřemi, tak hroznými, že nad ně v Rusku ani nebylo. Bouře trvají. Železniční spojení je úplně ochromeno. Ani jediný vlak nedojel včera do Petrohradu. Dosud je asi sto padesát mrtvých. Jednotlivé vesnice a samoty jsou pohřbeny úplně pod sněhem," informovala Národní politika v pondělí 12. ledna 1914.

Situace v Rusku byla tedy o poznání horší než na Vysočině. "V beznadějném postavení jsou cestující místních drah, jejichž vlaky uvízly v drobných stanicích nebo v širém poli. Nemajíce potravin, hledí vstříc smrti hladem."

13. leden 1914: Útěk před sněhem do Afriky

Konkurenční Národní listy, oblíbený deník české buržoazie, nabízely ze zasněžené střední Evropy zajímavý únik. Výletní plavbu Středozemím na Sicílii a do severní Afriky. Stačilo se zastavit v pobočce cestovní kanceláře Loyd na Václavském náměstí v Praze a koupit si dvacetidenní zájezd za 380 a více korun. Průměrný dělnický plat v Praze byl před sto lety asi 60 až 80 korun a služka si vydělala pouhých 20 korun měsíčně, ovšem byt a stravu měla zdarma.

14. leden 1914: Poučení pro Policii ČR

Četnictvo z časů Rakouska-Uherska. A teď jeden poučný příklad pro Policii České republiky. Když se dnes venkovanovi ztratí slepice nebo husa nebo třeba obyvatel Prahy přijde o mobil, policie si s pátráním nedává velkou práci a rozhodně by do akce nezapojila policejního psa.

Před sto lety se ovšem na muže zákona ještě dalo obracet s vírou, že zloděje budou opravdu chtít vypátrat. "V Dolním Strýchově odcizil někdo ve statku pí. Mertové 2 husy. K žádosti statkářky, aby přiveden byl policejní pes, přišel strážník Uráček z Jindřichova Hradce s četnickým strážmistrem Třebínem a se psem na místo činu. Policejní pes očenichal okolí, pustil se po Jarošovské silnici k oboře a dále k továrně Bobelové. Tam vběhl do bytu dělníka Prokše a zaštěkal. Prokeš zapíral, ale seznav, že bude učiněna prohlídka, přiznal se k činu. Jedna husa byla již upečena a z polovice snědena, druhá byla připravena na pekáč," uvedla Národní politika ve středu 14. ledna 1914. A teď pozor. Na krádež hus se před sto lety vůbec nehledělo jako na obyčejný přestupek. "Prokeš dodán okresnímu soudu," informoval deník.

Foto: archiv

Autor: Ivan Motýl