StB odposlouchávala i ambasády a byty diplomatů

13.11. 09:30 | Autor:

Po 17. listopadu 1989 bylo z velvyslanectví a diplomatických bytů zahraničních států v Česku demontováno 470 odposlechových mikrofonů. Nejvíce mikrofonů StB snímalo německé diplomaty - 171. Na umísťování odposlechů a dalších pomůcek se až do konce 80. let podílela i sovětská KGB.

Československá tajná policie měla velký zájem o získávání informací z amerického velvyslanectví. První pokusy o nasazení přenosných vysílačů podnikla už v roce 1954. "Za pomoci spolupracovníků Blažka a Míly byl umístěn odposlechový prostředek do bytu leteckého atašé plukovníka Erba. Odposlech byl však v knihovně, kterou diplomat navštěvoval jen zřídka a navíc při čtení příliš zvuků nevydával," vypráví historik Radek Schovánek z Ústavu pro studium totalitních režimů na semináři s tématem "Bezpečnostní složky a pád komunistického režimu".

Odposlouchávání cizích diplomatů mělo patřit k důležitým zdrojům informací o plánech imperialistických zemí, zvláště pak členů NATO. I proto se na přísně tajných akcích proti zahraničním diplomatům v Československu podílela v několika případech přímo sovětská KGB.

Například v roce 1965 začali Američané používat pro šifrování dálnopisných zpráv přístroj scrambler, který StB nebyla schopná dekódovat. Na pokyn Sovětů tedy Československá tajná služba položila indukční kabel k elektrickému vedení do tajného oddělení velvyslanectví a pomocí zpětných impulsů v elektrorozvodné síti se KGB snažila dálnopisy sledovat. "Co se tedy podařilo KGB odposlechnout, není v archivu StB zaznamenáno. Jde o první známý případ, kdy si sovětská služba prováděla vytěžování poznatků sama," zdůrazňuje Schovánek.

"Napíchnutí" šifrovacích strojů

Proniknutí na americké velvyslanectví bylo velice složité. StB spolu s KGB se samozřejmě pokoušela získávat informace i z dalších zastupitelských úřadů. Na konci 80. let tak KGB přišla s technickým řešením, jak odposlouchávat šifrovací stroje používané několika západními zastupitelskými úřady.

Československé tajné službě to přišlo nereálné. Ale poté, co Sověti demonstrovali, že to jde, StB souhlasila. Podstatou bylo vletování součástky podobné kondenzátoru do stroje. Součástka poté vysílala slabý signál, ze kterého bylo možné před odvysíláním zprávy dešifrovat použitý klíč.

Spolková republika Německo	171
Rakousko	42
Francie	41
Argentina	28
Egypt	21
Jugoslávie	20
KLDR	18
USA	17
Řecko	16
Švýcarsko	16
Japonsko	12
Finsko	9
Afghánistán	7
Libanon	7
Portugalsko	7
Irák	6
Belgie	5
Brazílie	4
Kanada	4
Španělsko	4
Indie	3
Britské obchodní spol.	3
Itálie	2
Turecko	2
Uruguay	2
Celkem	467
Zdroj: Výzkum R. Schovánka

"Tímto způsobem StB získala v listopadu 1988 kontrolu nad šifrovým spojením zastupitelského úřadu Belgie. Technici StB dokonce na dvě hodiny vynesli šifrovací stroj z budovy velvyslanectví a po montáži odposlechu jej opět vrátili na původní místo," tvrdí historik.

Ve stejném roce zaměstnanci Československé tajné služby spolu s operativci KGB pronikli na španělské velvyslanectví. Tam ofotografovali šifrovací a dešifrovací bloky a dokumenty v trezorech zastupitelského úřadu. Tyto akce, které znamenaly hrubé porušení mezinárodních dohod o diplomatické službě, osobně schvaloval náčelník StB Alojz Lorenc.

Dalším zastupitelským úřadem, nad jehož šifrovým spojením měla StB kontrolu, bylo Protugalsko.

Problémy s překlady

Nicméně, jak upozorňuje Schovánek, stovky odposlechů na velvyslanectvích a v bytech diplomatů neznamenaly, že byla StB moudřejší. Problémem je, že vyhodnocování prostorových odposlechů je narozdíl od těch telefonních časově i odborně náročnější, protože nahrávky jsou často nezřetelné a navíc v cizí řeči.

"A tak zatímco odposlechy z bytů disidentů pomáhaly vyhodnocovat příslušnice StB na mateřské dovolené, u odposlechů cizinců to nebylo možné," dodává historik Radek Schovánek. "Problém s překlady z cizích jazyků způsoboval, že materiály byly vyhodnocovány se značným zpožděním a někdy vůbec."

Česká rozvědka protestuje

Není jasné, kolik toho zástupci zahraničních zemí věděli a vědí o akcích StB. Na zmíněném semináři byla jedna ze zaměstnankyň kanadského velvyslanectví, která vypadala, že jí rozsah akcí StB proti diplomatům docela překvapuje.

Překvapena však není sama. Úřad pro zahraniční styky a informace (ÚZSI, česká rozvědka) se totiž ve čtvrtek ohradil proti zveřejnění seznamu příslušníků komunistické rozvědky. Evidenční karty s více než 900 jmény publikoval v pondělí Ústav pro studium totalitních režimů. Podle ÚZSI může krok ústavu ohrozit zájmy České republiky. Zveřejnění seznamu je prý „masivní prolomení pravidla diskrétnosti a ochrany zdrojů, které ke zpravodajské práci patří, navíc s možnými negativními dopady na zájmy ČR v současném světě".

Ústav to odmítl s tím, že nemůže materiály, které vznikly před 29. prosincem 1989 cenzurovat a že citlivé údaje v kartách začernil. „Ústav při přípravě této rekonstrukce vycházel z odtajněných archivních materiálů spravovaných Archivem bezpečnostních složek," praví se v jeho prohlášení. „Stejně tak není v kompetenci Ústavu posuzovat činnost bezpečnostních složek či jejích konkrétních příslušníků po zániku Státní bezpečnosti."

Ilustrační foto: Profimedia, Lucie Pařízková