Starosta Mlékojed úřaduje na ulici. O budovu přišel

27.07. 14:00 | Autor:

Když chce obyvatel Mlékojed na Litoměřicku pro svého psa známku, osloví starostu na ulici, ten sáhne do kapsy a za třicet korun mu známku dá. Na úřad si ho nepozve, protože nemá kam. Mlékojedy přišly o budovu obecního úřadu a starosta Vladimír Kopřiva už měsíc vyřizuje agendu na chodníku.

Spor začal v devadesátých letech. Tehdy se o budovu přihlásili syn a dcera někdejších majitelů Antonína a Věry Masopustových. Obec se proti tomu bránila a kauza na několik let utichla. Pak ale přišel zlom. Potomci dostali budovu v rámci restituce zpět a nabídli ji obci k pronájmu. A za pár měsíců dali úřadu výpověď.

Vybydlený úřad

Když přijede do Mlékojed někdo z daleka, čeká ho překvapení. Budova obecního úřadu, který býval desítky v domě na návsi nad hospodou, je prázdná. Nad okny mají hnízdo vlaštovky, na zdi jsou fleky, které kdysi překrývaly cedule se symboly obce. A před domem stává auto pana starosty, vedle něj židle, stůl a pár krabic s dokumenty. "To, co nám provedli, je lumpárna. Jsme jediná obec v České republice, které se tohle stalo," říká starosta Vladimír Kopřiva.

Tady sídlil desítky let obecní úřad. Věc totiž není tak jednoduchá, jak se zdá. Starosta poukazuje na to, že se zástupci obce nikdo nejednal, když restituenti dům získávali. "Bylo to o nás bez nás," přirovnal Kopřiva. Obec má totiž v archivech důkazy o tom, že někdejší majitelé, rodiče těch současných, o dům nepřišli vinou komunistické zvůle v padesátých letech.

"Právě naopak. Podíleli se na kolektivizaci a byli velmi aktivní. Dům odevzdali dobrovolně jako uvědomělí straníci, aby dali příklad ostatním," říká starosta. Antonín Masopust byl dokonce za komunismu předsedou národního výboru.

A tyto skutečnosti žádný úřad neprozkoumával. Starosta se kvůli tomu obrátil na soud. Ještě z devadesátých let má před notářem sepsány výpovědi čtyř svědků, kteří popisují aktivity Masopustových za kolektivizace. Tři z nich již nežijí. "Ale když lidé vidí, jak jsme dopadli, hlásí se další svědci," řekl starosta. Litoměřický soud svůj verdikt ještě nevyřkl.

Pátek třináctého

Úřad se pro místní definitivně uzavřel symbolicky v pátek třináctého června. Předtím byl v budově v nájmu. "Chtěli jsme tam zůstat a nabídli tři tisíce měsíčně. Stejný nájem platí spodní restaurace a to využívá větší plochu. Dědicové s tím ale nesouhlasili a dostali jsme výpověď s pohrůžkou exekuce," popsal starosta.

Celá kancelář obecního úřadu je na okně. Dcera původních majitelů Ljuba Kadeřábková v obci s manželem bydlí. Rodina podle místních nevychází příliš z domu. Nechtějí se bavit ani s novináři. "Co potřebujete? Ale jděte," mávl za dveřmi manžel Ljuby Kadeřábkové a ani neotevřel. Místní jsou na ně nabroušení. "Jsou to hamouni. Mají dům a ještě by chtěli úřad," řekl jeden z mlékojedských obyvatel.

Pomoc? Veškerá žádná

Vybavení obecního úřadu je nastěhováno v kůlně pečovatelského domu. Starosta už si v jednom z uvolněných bytů pomalu zařizuje kancelář. Razítka a lejstra má na okně, stůl i židle chybí. Čekal pomoc od spádových Litoměřic i od Ústeckého kraje. Nedočkal se. "Kdyby se alespoň ozvali a řekli: nepotřebujete něco? Ale ani za to jim nestojíme," řekl starosta.

S hejtmanem Jiřím Šulcem o situaci mluvil, když se nechával fotit u stavby nového mostu přes Labe. Ale pomoci se nedočkal. "Kraj v současné době nevlastní žádnou budovu v katastru obce Mlékojedy, která by mohla být využita pro potřeby obecního úřadu," stojí v krajském prohlášení, které poskytla Naďa Kocábková z kanceláře hejtmana Šulce.

Foto: Robert Zlatohlávek