Soudce Šott: Svědci byli zbyteční. Bárta a Škárka se usvědčili sami

V případě trestu pro korupčníka Víta Bártu hrály roli polehčující okolnosti, u Jaroslava Škárky zase to, že z jeho strany šlo o realizaci původního podvodného úmyslu. V rozhovoru pro on-line deník TÝDEN.CZ to říká soudce Obvodního soudu pro Prahu 5 Jan Šott.

V největší politicko-kriminální kauze české polistopadové historie byl neformální šéf vládní strany Věci veřejné Vít Bárta uznán vinným z podplácení poslanců, dostal podmínečný 18měsíční trest s podmíněným odkladem na 30 měsíců. Jeho někdejší kolega, nyní nezařazený poslanec Jaroslav Škárka, byl uznán vinným z podvodu a odsouzen k nepodmínečnému trestu tří let vězení. Bárta podle verdiktu soudu uplácel své bývalé stranické kolegy Škárku a Kristýnu Kočí tím, že jim poskytl bezúročné půjčky.

Když jste konstatoval, že Vít Bárta uplácel poslance, tedy veřejně činné osoby, není ta podmínka trochu málo? Vždyť tím narušoval přímo principy demokracie.

Trestní sazba je od jednoho roku do šesti let. A v dané věci byly skutečně velmi podstatné polehčující okolnosti. Zaprvé se Vít Bárta doznal, byť on sám své chování vysvětlil jinak. A bez jeho doznání, bez toho, aby nám popsal svou motivaci, by ta situace byla skutkově, pokud jde o posouzení zavinění, nepochybně velice složitá a možná i obtížně řešitelná. Navíc se jednalo o poměrně malé částky. Navíc k poskytování peněz byl podle našich závěrů vyprovokován. Bárta byl uznán vinným z jednání, které sice má stejnou trestní sazbu jako to, za co byl žalován, ale ten skutek byl podle nás ve skutečnosti výrazně méně závažný.

V čem je společensky nebezpečnější provinění Jaroslava Škárky, když orgány činné v trestním řízení upozornil na možnou korupci?

Soud nedospěl k závěru, že by pan obžalovaný Škárka upozorňoval orgány činné v trestním řízení v nějaké dobré víře. Naopak, bylo to pokračování jeho podvodného jednání a realizace jeho původního podvodného úmyslu. Vylákat z někoho peníze za účelem následné diskreditace a poté tento původní záměr postupně dlouhodobě realizovat považujeme skutečně za závažnější než to, čeho se dopustil pan obžalovaný Bárta.

Bylo to nakonec tak, že klíčové důkazy proti sobě dali obžalovaní sami? Že tedy Bárta se doznal a Škárka se usvědčil podvrženou nahrávkou?

Je to tak, ironie té situace mi neunikla. Proces trval přes 50 hodin, padla řada svědeckých výpovědí, a nakonec rozhodujícím důkazem pro výrok o vině pana Bárty byla jeho výpověď.

Konstatoval jste, že Bárta uplácel příliš výhodnými půjčkami. Takže na výroku o jeho vině by nic nezměnila ani případná smlouva o půjčkách?

Na výroku soudu by nic nezměnila. I když by byla samozřejmě důležitým důkazem.

Zabýval se soud i tím, co tu někteří svědci a obžaloba nazývali "šedým vůdcovstvím", tedy že Bárta měl ve straně natolik silnou pozici, že mohl poslanci manipulovat?

Byl to jeden z dlouhé řady výroků. Z provedených důkazů vyplývá, že postavení pana Bárty bylo velmi silné, naproti tomu jsem nezaznamenal nějaký jednoznačný důkaz, kromě těch výroků a náznaků, že by tam byly nějaké prvky vydírání nebo nedemokratického řízení strany. Samozřejmě pokud odhlédneme od toho, za co byl odsouzen.

Jaký dojem jste měl ze svědků Jaroslava Škárky a Kristýny Kočí?

To nebyl dojem. Bylo jednoznačně prokázáno, že pan Škárka v několika zásadních bodech lhal. Pokud jde o výpověď slečny Kočí, soud ji nakonec vyhodnotil jako mimořádně nevěrohodnou.

Jak jste hodnotil to množství náhle se vynořujících nahrávek?

U soudu se vynořily jen dvě. Jednu z nich soud nepovažoval za podstatnou (nahrávka pořízená Bártovým detektivem Pavlem Pertlíčkem, která zachycuje jeho jednání s asistentem poslance Stanislava Humla Petrem Šlechtou - pozn. red.). Ta druhá byla nakonec jedním z rozhodujících důkazů. To byla ta podvržená nahrávka obžalovaného Škárky. Její předložení bylo překvapivé, ale pak byla podrobena analýze a její výsledky byly takové, jaké byly.

Šlo o váš největší proces?

Určitě ano, ale předpokládám, že podobně by vám odpověděla většina soudců.

Byl jste během procesu pod nějakým tlakem?

Kromě tlaku určité únavy nebyl.

Neměl jste nějaký problém s tím, jak velkou medializaci případu jste povolil? Přímý přenos ze soudu nebyl snad od procesu s Miladou Horákovou.

Tak tohle srovnání mě příliš netěší, v tom případu se jednalo o něco úplně jiného. Myslím, že medializace byla v této kauze nevyhnutelná. Zvukovému záznamu a on-line zpravodajství soud ani nemůže zabránit, šlo jen o to, zda se povolí přítomnost kamer. Oba obžalovaní jsou na vystupování před kamerami zvyklí a pochopil jsem z jejich vystupování, že chtějí své vysvětlování prezentovat co nejšířeji.

Kdo je Jan Šott?

Soudce Jan Šott působí u Obvodního soudu pro Prahu 5 od roku 2006, předtím byl od absolvování pražské právnické fakulty v roce 2001 justičním čekatelem. K jeho dosud nejznámějším kauzám patřilo souzení jednoho z členů takzvaného Berdychova gangu Tomáše Půty za napadení posádky záchranné služby, nad nímž vynesl verdikt v září 2010. Žádný z Šottových případů ale nebyl tak sledovaný jako údajné uplácení ve vládní straně Věci veřejné. Šott také například letos v únoru soudil někdejšího šéfa Středočeské galerie Jana Třeštíka, kterému vyměřil podmínku v případu pokusu o nelegální vývoz obrazu Pabla Picassa. K Šottovým starším případům pak patří odsouzení trojice policistů, kteří vydírali a vyhrožovali smrtí duševně nemocnému muži. Hlavní aktér případu odešel v dubnu 2009 se čtyřletým nepodmíněným trestem, jeho dva kolegové dostali podmínku.

Čtěte dále

další zprávy